Autor fotografie: pixabay.com|Popisek: pistole
SECURITY magazín Vám přináší projev poslance Úsvitu-Národní koalice Martina Lanka v Poslanecké sněmovně, který se týkal novely ústavního zákona o zbraních, respektive sporné směrnice EU o regulaci zbraní.
Tento zákon má jeden hlavní cíl – udržet stávající stav. Rozhodně se nedá interpretovat tak, že se mají všichni ozbrojit, neznamená to, že by se pravidla pro pořízení zbraní nějak zmírňovala a už rozhodně se nedá vykládat jako výzva – jak jsem někde zaznamenal – zastřel si svého teroristu. Český zákon o zbraních a střelivu je jeden z nejlepších, možná i v celosvětovém srovnání. Podmínky pro získání zbrojního průkazu, a následně zbraně, jsou poměrně přísné. A my chceme pouze to, aby to tak zůstalo. Aby slušný, bezúhonný a zákona dbalý občan, který se rozhodne pořídit si zbraň, si ji po splnění zákonných podmínek pořídit mohl. A to bez obav, že ho Evropská komise nějakou směrnicí připraví o jeho investici, o jeho právo – a udělá z něj pomalu zločince.
Ta směrnice je totiž špatná. Obsahuje nesmysly jak z ideologického hlediska, tak z technického. Jestli prakticky jediná reakce Evropské komise na teroristické útoky v evropských městech je, že vyhlásila nelítostný boj s teroristy formou omezení kapacity zásobníků u držitelů LEGÁLNÍCH zbraní, tak to je tedy hodně smutné. Úplně vidím šéfy teroristických organizací, jak se vyděsili a svolávají své džihádisty, aby si vyměnili zásobník ve svém kalašnikovu za desetiranný…..
Já mám pro Evropskou komisi informaci, která jí zřejmě nedošla – teroristé na nějaké zákony a směrnice zvysoka kašlou. Nemluvě o tom, že získat nelegální zbraň na černém trhu je jednodušší, rychlejší a levnější, než ji pořídit legálně. Když odzbrojíte slušné lidi, tak zbraně zůstanou jen v rukou těch neslušných.
Tato směrnice postihne legální držitele střelných zbraní, ne teroristy. Je jich v České republice více než 300 tisíc – a věřte, že všichni bedlivě sledují, jak se v souvislosti s tímto návrhem zachováme. Bojí se totiž, že tato směrnice je jen prvním krokem a za chvíli budeme mít zakázané i nože, což už je mimochodem realitou v některých členských zemích. A vzhledem ke zkušenostem s odborností a fungováním Evropské komise se bojí právem.
Ne,nechceme dělat z České republiky divoký západ, ani divoký východ. Je ale fakt, že současná bezpečnostní situace v Evropě není dobrá – a jen tak asi lepší nebude. Je fakt, že teroristé si vybírají zejména měkké cíle a jsou to oni, kdo určuje místo, čas a způsob provedení. A je fakt i to, že policie, i kdyby měla neomezený rozpočet, nemůže mít své lidi všude a hned. A v případě útoku hrají roli i vteřiny.
Stačí se podívat, jak dlouho řádil terorista s nákladním vozem na promenádě ve francouzském Nice – a jak dopadl obdobný pokus na autobusové zastávce v Izraeli. Tam ozbrojený občan naprosto správně nejdříve vyhodnotil, jestli nejde jen o dopravní nehodu – a když se terorista za volantem začal otáčet, aby přejel další lidi, jeho snahu rázně ukončil. Ano, s největší pravděpodobností měl za sebou příslušný výcvik – tady je ale třeba říci, že mezi třemi sty tisíci držitelů zbrojních průkazů v Česku je velká část policistů, vojáků a příslušníků dalších ozbrojených složek, kteří si nemohou mimo službu nosit služební zbraň a proto si pořídí soukromou. V ulicích tak můžeme mít další tisíce lidí, kteří nejen že jsou schopni zasáhnout – ale také ví jak. Bylo by obrovskou chybou tento potenciál nevyužít.
Největší snahu o odzbrojení vlastních obyvatel měli v historii ti nejhorší diktátoři. Hitler v Německu, Lenin a Stalin v Rusku, Mao ce-Tung v Číně. Jaké následky tyto režimy měly, asi víme. Kam směřuje Evropská unie nevím – tedy jisté tušení bych měl, ale slušnost mi brání to vyslovit – ale rozhodně jí u tohoto nechci asistovat. Pokud bude mít takovéto nápady, já v ní ani nechci být!
Musíme využít každou možnost, jak se bránit podobným paskvilům, kterými nás Evropská komise zásobuje – a tento návrh zákona je jednou z těchto možností. Berme to i jako určitou pojistku do budoucna. Tak prosím pro jednou ukažme, že bezpečnost a práva našich občanů pro nás mají větší cenu, než stranická příslušnost a politické body.
Autor: Martin Lank