Invaze vojsk pěti armád Varšavské smlouvy 21. 8. 1968 zanechala v československé společnosti hluboké následky.
,,Spojenecká" okupace nejenže násilně zlikvidovala slibný obrodný proud, ale zanechala na československém národu hluboké šrámy, s nimiž se vypořádává dodnes. Když se řekne ,,ruský" či ,,sovětský", u mnoha lidí to vyvolává právě nešťastný rok 1968, následnou husákovskou normalizaci a ,,gulášový" socialismus. A to nemluvíme o novodobých česko-rukých hokejových utkáních, kde se rok 1968 ,,vynořuje" automaticky.
Likvidace reformního procesu jasně v praxi ukázala, že sovětští nejvyšší političtí činitelé v čele s Leonidem Brežněvem se nebáli použít i vojenských prostředků k tomu, aby se z Československa stal opět poslušný satelit. Přitom použití tohoto krajního prostředku způsobilo to, že se u mnoha lidí Sovětský svaz a vše sovětské navždy a neodvolatelně zdiskreditovalo.
21. srpen 1968 byl dýkou do zad, přičemž v invazi nevěřili ani českoslovenští politikové v čele s prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem. Navíc Češi, kteří vítali v roce 1945 sovětské tanky a považovali SSSR za osvoboditele, jej v roce 1968 vnímali úplně jinak. Jako nepřítele, který násilně přerušil obrodný demokratický proces, který byl výsostnou vnitřní záležitosti státu.
Značně pokřivenou pověst po 21. srpnu si přitom SSSR způsobil jen on sám. Kdyby nechal demokratický proces volně plynout, tak by byl Čechoslováky naopak vychvalován a oceňován za to, že se do politických záležitostí cizího státu nevměšuje. SSSR se však přímo obsedantně obával toho, že se ,,reformní nákaza" rozšíří na další státy jím kontrolovaného bloku, což způsobí restauraci kapitalistických pořádků a obnovení ,,buržoazních" pořádků, které existovaly před převzetím moci komunistickými stranami v regionu střední a jihovýchodní Evropy. Sovětští představitelé to hodnotili jako proces, který chce tyto země natrvalo vyrvat ze spárů SSSR a nasměrovat je na Západ při existenci standardní demokratické politické soutěže, kde už by komunistické strany neměly mocenský monopol.
I když v roce 1991 z Československa odjel poslední sovětský tank, neskrývaná pachuť z roku 1968 byla stále živá. A je živá dodnes, kdy v novodobém Rusku některé televize snaží vykládat invazi jako osvobození, a přes 100 mrtvých Čechoslováků je označováno jako ,,nutná oběť" zabránění obnovení kapitalismu v Československu. Kapitalismu, který v roce 1968 odmítala drtivá většina národa.