OSN je parodií sama na sebe

OSN je parodií sama na sebe
Autor: pixabay.com
24 / 10 / 2020, 09:00

Víte, kdo dostal nejvíce hlasů při volbě členů Rady OSN pro lidská práva? S 88% to byla Kuba, následoval Pákistán, Rusko a Čína. Saudská Arábie loni popravila „jen“ 184 lidí, tak se tentokrát už nedostala.

Už někdy od roku 2018 jasně říkám, že by evropské státy měly následovat USA a opustit Radu OSN pro lidská práva (UNHRC). Tato organizace OSN je totiž absolutní parodií sama na sebe, protože do jedné ze svých nejdůležitějších organizací pravidelně za členy volí státy, které patří k největším porušovatelům lidských práv na světě. Aktuální volba to jen potvrdila. S 88 % hlasů totiž byla zvolena Kuba, na druhém místě se umístil Pákistán s 87 %, na třetím Rusko s 82 %, následovala Čína se 72 %. Nedostala se jen Saudská Arábie (46 % hlasů), což si dokážu sarkasticky vysvětlit jedině tak, že loni popravili pouze 184 lidí, což na standardy ostatních zvolených zemí je najednou jaksi „málo“.

Kuba je policejní stát, Rusko je mj. známé vraždami novinářů, kdy od roku 2000 jich bylo zavražděno přes 130. Pákistán je zase „hvězda“ v pronásledování křesťanů a dalších nemuslimských věřících. Čína monitoruje téměř každý krok občanů i firem přes přidělování „sociálního kreditu“. Dostatečně zmonitorovány jsou i zvěrstva ohledně Ujgurů a dalších věřících zavíraných do speciálních převýchovných táborů, kdy některé zdroje mluví až o 2 milionech podobných vězňů (při 1,4 miliardě obyvatel Číny to až tak absurdní číslo není). Nutno dodat, že letos dostala o 41 hlasů méně než před 4 lety, kdy měla 180 hlasů, teď 139.

O výsledcích volby informovala jako první monitorovací organizace UN Watch.

O výsledcích volby informovala jako první monitorovací organizace UN Watch. (//twitter.com/UNWatch/status/1316081926856466434?s=20)

 

Oficiálně jsou tyto státy voleny proto, že OSN prosazuje spravedlivé zastoupení zemí, díky čemuž má v Radě každá část světa zajištěný určitý počet křesel. Ještě se proto dává k dobru, že asijsko-pacifický region byl jedinou skupinou, v níž museli kandidáti skutečně soutěžit, protože jich pět soupeřilo o čtyři křesla. Nikdo ovšem neříká, že se účastnit musí, proto mi přijde mnohem logičtější vysvětlení, které uvádí excelentní kanadský právník a ředitel monitorovacího orgánu UN Watch Hillel Neuer.

Jeho teorie je dvojí, jednak se prý tyto země svým zvolením snaží zakrývat své zločiny a získat mezi ostatními členy vliv, aby se pozornost soustředila jinam. A druhá je, že si tyto státy libují v kritice Izraele, což je téměř jediná činnost, kterou v UNHRC dělají (další náplní práce je třeba dohlížení na naplňování „nepovinného“ Globálního paktu o migraci, který naštěstí česká vláda odmítla podobně jako Rakousko a další evropské země, viz můj článek Globální pakty o migraci jsou tak (ne)povinné až budou povinné).

Čísla Neuerovi dávají za pravdu. Mezi lety 2006 – 2016 UNHRC nevydala jedinou odsuzující rezoluci proti Iráku, Kataru, Číně, Rusku, Turecku, Algérii, Somálsku, Pákistánu, Venezuele, Zimbabwe či Algérii, ale hned 68 proti Izraeli, který přitom je v oblasti Blízkého východu nejstabilnější a troufám si říct i nejvíce demokratickou zemí. Více třeba v mém článku Proč OSN brání teroristy a odsuzuje neustále jen Izrael?

Proč diktátoři milují Radu OSN pro lidská práva? Stačí se podívat na počty odsuzujících rezolucí u jednotlivých zemí.

Proč diktátoři milují Radu OSN pro lidská práva? Stačí se podívat na počty odsuzujících rezolucí u jednotlivých zemí. (//twitter.com/HillelNeuer/status/1316032148281982979?s=20

 

Rada OSN pro lidská práva je jednoduše parodií sama na sebe a opravdu se divím české vládě, že v organizaci stále zůstává, a dokonce je ve funkčním období 2019 – 2021 členem, čímž jen pomáhá legitimizovat pokrytecký dvojí metr vůči Izraeli a dalším zemím, a zároveň neřešení zločinů komunistických režimů i islamistických skupin. U této organizace totiž nevěřím na možnou reformu, protože ona už „reformně nahrazovala“ původní Komisi OSN pro lidská práva zaniklou v roce 2006. Tehdejší problémy se ale nejen nezměnily ani o píď, situace je ještě horší a nemá vůbec smysl brát je vážně!

Přeji hezký den a veselou mysl!

 

Autor: Tomáš Zdechovský (europoslanec za KDU-ČSL)

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace