Překvapení se nekoná, FAČR po sobotním utkání Ostrava-Sparta nezklamala. Ze sídla asociace se opět nesou silná slova o nutnosti potrestat chuligány, zabránit jim v přístupu na stadiony apod. Bohužel, jako vždy, půjde spíše o mediální zástěrku, aby to vypadalo, že svazu skutečně záleží na bezpečnosti diváků, trenérů, hráčů. A v širším významu i na bezpečnosti obyčejných lidí, kteří nemají s fotbalem nic společného, ale mají tu smůlu, že bydlí ve městech, kde stojí fotbalové stadióny.
Pan Pelta volá v článku zveřejněném na iDnes ( //fotbal.idnes.cz/fotbal-pelta-chuligani-0bo-/fotbal.aspx?c=A140323_152555_fotbal_rou ) po zavedení nizozemského modelu. Tedy modelu, který tady mohl již dávno být. Legislativní rámec totiž existuje, jenom by se muselo chtít. Ano, jsou zde určité nejasnosti, které by možná s ohledem na ochranu osobních údajů musel rozhodnout soud, protože se týkají nejednoznačnosti zákona. Ale pokud by svaz byl stejně agilní jako tomu bylo při sčítání registrovaných členů nebo vyvinul stejné úsilí jako při lobování za národní stadion, mohlo být dávno jasno.
A asociace by si konečně mohla uvědomit, že koneckonců jde o soukromý byznys, do kterého stát, podle samotné asociace nemá moc co mluvit. Tak se totiž musí vykládat řada vyjádření, která padla směrem k vyšetřovatelům v době, kdy se řešily různé korupční kauzy spojované s fotbalem. A nyní, ten stejný stát může za špatnou legislativu, která nedovoluje správně nastavit podmínky konání, byť veřejné sportovní, tak stále akce, pořádané soukromým subjektem na soukromém pozemku?
Ostrava nyní hovoří o tom, že 10 let zákazu vstupu na stadion je málo. Dobrá, ale chce snad Baník tvrdit, že mu zákon neumožňuje nevpustit rizikové osoby na stadion? To snad ne! Pravda je taková, že kluby se bez rizikových skupin neobejdou. Ty totiž v současné době tvoří značnou část návštěvníků a vůle proti nim skutečně tvrdě zasáhnout je nulová. Zaplněný stadion, byť chuligány, je lepší než prázdný. A určitě nemůže Baník tvrdit, že neselhala pořadatelská služba. Ta na druhou stranu v případě vypuknutí násilí nemůže mnoho dělat vzhledem k tomu, že jde stále o civilní osoby. Proto musí nastoupit Policie ČR.
Navíc v řadě případů se kluby svých fanoušků, které si PČR dovolí zpacifikovat silou, ještě zastanou a jsou iniciátorem stížností na zasahující. Ne vždy je to ale na místě. Zkuste zapátrat v paměti, kdy nějaký klub označil zákrok vůči vlastním fanouškům za přiměřený. To je i tento případ – podle vyjádření odpovědných osob to skoro vypadá, že za všechno mohou Poláci, tak trochu sparťani, kteří to vyprovokovali házením světlic, ale naši „chachaři“ ne, to jsou mírotvůrci. Typickou ukázkou kritika je zřejmě i Milan Baroš ( //isport.blesk.cz/clanek/fotbal-gambrinus-liga-rocnik-13-14/198900/baros-kritizoval-zakrok-policie-proti-chuliganum-na-baniku-je-to-ostuda.html ) komentující podobně jako několik přispěvovatelů zásah policie, který přešel i přes slušné fanoušky, rodiny s dětmi. Bohužel. Na vyhodnocení zásahu je ještě brzy, nicméně lze souhlasit s tím, že byl v tomto směru veden necitlivě – ne z hlediska užití síly, ale tradičně mediálního pokrytí. Problémem totiž je i naše samotné chování na stadionu. Zkusme si bez lhaní do kapsy odpovědět na otázku, zda pokud se mezi nás vmísí agresivní fanoušci, za kterými následuje policie, kdo z nás je ochoten na toho gaunera ukázat prstem? Jde o starý známý problém, co bylo dřív, vejce nebo slepice? Ohrozil nás už výtržník tím, že zaběhl mezi nás slušné, nebo až policie? Nehodlám za každou cenu ale bránit postup policie. Pokud se ukáže, že šlo o chybu v taktickém plánu, padni komu padni. Mějme však na paměti, že při zásahu musí PČR řešit velmi složitou situaci a někdy se prostě může dostat do stavu, kdy neexistuje správné rozhodnutí – jenom špatné a ještě horší.
V podobné atmosféře se není co divit, že velitel zásahu se rozhodl tak, jak rozhodl. Pravděpodobně s myšlenkou neeskalovat násilí, nevyvolat následné tažení běsnících fanoušků městem apod. Spíše ale (podle toho jak znám rozhodovací proces) tušil v případě razantního zákroku, že by si tak trošku mohl uplést bič sám na sebe. Ač se totiž zákrok jeví postiženým jako tvrdý, mohl být veden s daleko větší razancí. Fotbaloví fanoušci však nejsou demonstranti proti globalizaci, kde se politik hrdě postaví za zakročující policisty jako svaté obránce demokracie. V podobných případech spíše politik, a zvláště komunální, stáhne ocas před „spravedlivě rozhořčenými“ občany a začne volat po vyšetření policejní brutality. Vždyť v tom davu mohli být děti, domácí mazlíčci, matka Tereza a bůhví kdo ještě. Jenže když přichází povodeň, tak před ní každý rozumný jedinec uteče. Podobně je tomu i s blížícím se policejním zásahem. A pokud v davu jsou osoby, které se snaží odejít a dav jim v tom brání, měla by být policie schopna naplánovat zásah tak, aby je z davu vyprostil. V případě dobře vybaveného stadionu s dostatečným pokrytím CCTV kamer pak jde o jednoduchou analýzu, která zkušeným policistům netrvá dlouho. Jestliže však vedle policisty stojí například bezpečnostní manažer klubu mumlající „vole, to nám nemůžeš udělat, to nám to tu příště podpálí rovnou“, provedení zásahu asi nebude z nejtvrdších.
Bohužel signál, který sobotním nekonáním PČR a FAČR vyslaly, je pouze jeden – klidně zdemolujte stadion a pak se za odměnu dodívejte na zápas. Místo biče cukr. Někdy to funguje, bohužel ale pouze na malé děti. A nejsme náhodou spíše ve stádiu, kdy je jedna strana již značně zmlsaná?
Sobotní události nemusí být jen varováním, ale ukazatelem, že FAČR ztrácí kontrolu nad bezpečností pořádaných akcí. Jistě, zřejmě šlo o výjimečný případ a nejde zatím o model známý ze zahraničí, kdy fotbalové gangy neovládají pouze stadion, ale i kriminální aktivity v okolí. Nicméně když se FAČR bojí proti chuligánům vystoupit nyní, co se stane v okamžiku, kdy se z nich vytvoří skutečně kriminální organizace?
Ilustrační foto: Policie ČR