KOMENTÁŘ: Pearl Harbor Miloše Zemana. Jsme parlamentní demokracie. Jan Lipavský se musí stát ministrem

KOMENTÁŘ: Pearl Harbor Miloše Zemana. Jsme parlamentní demokracie. Jan Lipavský se musí stát ministrem
Autor: FB profil Jana Lipavského|Popisek: Jan Lipavský
08 / 12 / 2021, 11:00

Autor knihy "Jak jsem se mýlil v politice" odkládá jmenování ministrů nové vlády, které si napřed v pozoruhodně aranžovaných kulisách zkouší u přijímacího pohovoru, aniž by mu k tomu Ústava svěřovala jakoukoli kompetenci. A vytváří tím umělé konflikty. Některé jsou běžnou pěnou dní, na kterou si za chvíli málokdo vzpomene. Podle předpokladů se ale schyluje k zásadnějšímu střetnutí, které má podle mnohých potenciál jednak dále pozdržet potřebné jmenování nové vlády, jednak podle výsledku definovat vzájemné vztahy mezi novou vládou a prezidentem republiky. Parafrází klasika se Jan Lipavský buď stane ministrem zahraničních věcí, nebo je vládní koalice mrtvej Homolka.

Málokdo si za čas vzpomene na to, co se před Vánocemi letos v Lánech v detailu odehrávalo. Snad kromě zablokovaných exemplářů "twitterové úderky", kteří to ve své kritice budoucí ministryně obrany na její osobní vkus přehnali, a nebudou moci její příspěvky teď nějakou dobu číst. Pro některé to může být profesně nepohodlné. Vae victis. Dvakrát měř a jednou piš pohrdavé komentáře. Výhrad vůči tomu, jak výkon prezidentství pojal Miloš Zeman, lze mít třeba milion. Lze se vymezovat vůči vstřícnému a nekonfliktnímu přístupu premiéra Fialy. Lze si představovat z jeho strany razantnější postup vůči prezidentovi a jeho svévolným manýrům, které ostatně těžko někoho překvapují. Ale vyčítat jednotlivým budoucím ministrům slušnost motivovanou úctou k úřadu hlavy státu, ochotu přijímat Zemanovo pozvání k "přijímacím pohovorům" a představit během nich svou představu o fungování rezortů, je zejména z pohodlí twitterové klávesnice, často anonymní, nadbytečnější než ony pohovory samotné. Doba hysterická se projevuje hysterií i v tomto ohledu.

Máme za sebou 80. výročí útoku na Pearl Harbor. Admirál Jamamoto po tomto japonském neúspěchu hovořil o obavě, že probudili spícího obra a přinutili jej učinit strašlivé rozhodnutí. Ta se záhy naplnila. Americký prezident Roosevelt pár chvil před náletem vyzval japonského císaře k zachování míru. Nepřímou odpovědí byla torpéda a bomby na překvapenou základnu. Že se schyluje k válce s Japonskem, bylo nicméně delší dobu ve vzduchu. Premiér Fiala válku s prezidentem nezačal. Jedná věcně, vstřícně, nepropadá kvůli dvěma týdnům hysterii jako "twitterová úderka". Ale ani zde není překvapením, že se prezident podle všeho sestavení vlády torpédovat průtahy chystá. Za cíl si vybral na ministra zahraničí nominovaného člena Pirátů Jana Lipavského. Uvidíme, zda zasáhne, a zda v tom případě "probudí spícího obra".

Jan Lipavský je z pohledu prezidenta vhodně zvoleným cílem. Prezident má z Ústavy v oblasti zahraniční politiky určité kompetence a jeho role je zde nepoměrně významnější než třeba v dopravě či školství. Má tím pádem i silnější výchozí pozici. Může mluvit o zájmu na souladu mezi svým dosavadním přístupem a politikou nové vlády, na kterém mu záleží. Ve skutečnosti jde spíše o snahu posílit vnitřní napnelismy v koalici a Piráti jsou s volebním výsledkem snadným terčem. Koalice je přísně technicky vzato "nepotřebuje" - bude se za jejich místo v sestavě bít, bude Jana Lipavského hájit?

Musí. Byla podepsána koaliční smlouva, a tato otázka tím byla předem zodpovězena. Byl-li prostor pro úvahy podobného charakteru, byl do podpisu koaliční smlouvy a do chvíle, kdy byly osobnosti nominované do rolí ministrů oficiálně představeny. Prezident s nimi chce napřed mluvit? Nechce vypadat jako automat na jmenovací dekrety? Budiž. Ale "prezident na návrh premiéra jmenuje". Pokud nejmenuje, musí dosud spící obr přijmout strašlivé rozhodnutí. A prezident nemůže vyhrát.

Dva měsíce po volbách, v nichž voliči nejen ze Sněmovny konečně třicet let po čtyřiceti letech totality vypoklonkovali komunisty, a především dali jasný mandát budoucí vládě, stále zemi spravuje vláda Andreje Babiše. Bude-li prezident zkoušet trpělivost nově jmenovaného premiéra, musí dojít ke střetu, který se stane precedentním. A bude to znamenat, že nám bude v pandemii i nadále věci nařizovat a zakazovat například Adam Vojtěch. Týdny, spíše měsíce. V demisi, bez důvěry, bez podpory Sněmovny. Prakticky bez odpovědnosti, protože svými kroky stávající vláda v demisi vytváří obecné podmínky pro vládu nastupující. Je pro ni příliš velkým pokušením řídit se principem "čím hůře, tím lépe"? Nevypadá to tak. A přesto je zcela zásadní, aby Petr Fiala před Milošem Zemanem neuhnul.

Pandemie má v různých zemích s různými opatřeními různý průběh, a ne všichni věříme tomu, že ji lze rozumnými opatřeními "řídit". Jsme parlamentní demokracií, nikoli prezidentskou. A jakkoli může průběh pandemie čínského lidového viru nebo jeho varianty Xi nesmyslně označované Omicron vypadat velmi naléhavě, střet prezidenta a vlády je důležitější. Excesy vlády v demisi může Sněmovna do značné míry korigovat. Prezident nemá žádný mandát rozhodovat o ministrech vlády. Od svých voličů má mandát k výkonu prezidentské funkce v mantinelech Ústavy. V tomto kontextu je zcela zbytné se zabývat tím, jak na koho působil Jan Lipavský v televizním interview s moderátorem Takáčem. Na Janu Lipavském se shodla koalice PirSTAN, a shodla se na něm nová vládní koalice. Tečka.

Pretendent prezidentství Miroslav Kalousek se na twitteru ptá: "Jestliže Jan Lipavský neobstojí v dialogu s moderátorem ČT Danielem Takáčem, jak chce obstát v dialogu se světovými diplomaty?" Europoslanec ODS Jan Zahradil píše, že vedle Lipavského i Jakub Kulhánek působí jako Henry Kissinger. Přesně tohle je cílem Miloše Zemana. Rozdělit, oslabit.

Je jistě možné, že si je prezident vědom, že technicky tahá za kratší konec provazu, a ve finále oznámí, že jen Lipavskému sdělil svůj názor, že mu poradil, aby se ministrování zřekl, ale že nechá rozhodnutí na něm, a jmenuje ho. A je také možné, že se bude snažit využít všeobecné vůle ustavit novou vládu co nejrychleji a dalším zpochybňováním nominovaného ministra zahraničí dostat premiéra pod tlak z více stran. Premiér by mu neměl ustupovat. Ani prezidentovi, ani twitterové úderce idealistů, morálních majáků a statečných anonymů, kteří by vše dělali lépe, případně mají slušnost za slabost.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace