Advokátka Petra Kramného JUDr. Jana Rejžková podala stížnost na rozhodnutí soudkyně Renáty Gilové, která se prohlásila v případě Kramný za nepodjatou. Nyní se musí s případnou podjatostí soudkyně vypořádat odvolací soud.
KOMENTÁŘ
Stížnost je součástí boje Kramného obhajoby za obnovu řízení. V nejslavnějším případu posledních let se totiž objevilo tolik nových skutečností, že by to stačilo na obnovu několika kauz.
Bývalá komunistická prokurátorka Gilová poslala nejznámějšího českého vězně za mříže bez přímého jediného důkazu za to, že podle ní zabil v roce 2013 elektrickým proudem na dovolené v Egyptě svou manželku a dceru.
Všechny nepřímé důkazy viny Petr Kramného byly po rozsudku postupně zpochybněny, nebo zcela vyvráceny. Kauza se dostala až do nejvyšších politických sfér, přibývají odborníci, kteří poukazují na selhání svých kolegů. Gilová se tak ocitla v pozici obruče, která drží rozpukané akvárium, z něhož již na mnoha místech crčí voda.
psali jsme: Soudkyně Gilová se ve svém stanovisku o nepodjatosti jen obtížně vypořádala s úkolem jak vysvětlit něco, co vlastně ani vysvětlit nejde. Například: Proč si neposlechla originál telefonních odposlechů, když o ně později (jako o nepřímý důkaz) opřela svůj rozsudek?
Soudkyně se místo toho spokojila jen s přepisy, které však – jak později vyšlo najevo, nejsou ani tak písemným záznamem odposlechů, jakou spíš volnou bajkou na dané téma.
„Některé pasáže si policista Kubiena, který přepisy prováděl, celé vymyslel,“ říká Václav Peričevič, se spolku Šalamoun, který bojuje za Kramného právo na spravedlivý proces. Pikantní (či spíše děsivé) je, že za své literární dílko dostal Kubiena ocenění Policista roku.
Fraška Kramný: Soudkyně Gilová se poradila sama se sebou a po týdnech tuhých vnitřních bitev rozhodla, že není podjatá. Mnohé však svědčí o opaku. Zde je pět příkladů
Soudkyně Gilová se tento svůj přehmat (který stát podezřelého dosud čtyři roky a pořád to přibývá) pokusila ve svém stanovisku vysvětlit tak, že údajně nemohla vědět, že se originál a přepisy liší.
Dobrá, ale 28 let je docela dost, a protože tam bylo nepřímých důkazů jako šafránu, možná by stálo za to si ověřit aspoň to málo. Špatným přepisem se totiž může z důkazu nepřímého stát důkaz žádný. Což se přesně stalo.
Velmi zvláštní je vazba soudkyně Gilové na konstruktéra verze vraždy elektrickým proudem přednostu ústavu soudního lékařství v Ostravě Igora Dvořáčka. Ponechme nyní stranou, že všechny znalecké posudky kromě těch, které dodali Dvořáčkovi podřízení nebo známí, považují verzi vraždy elektřinou za neprůkaznou, nebo zcela vyloučenou.
Když se začala situace s novými skutečnostmi v případu Kramný vymykat kontrole, Dvořáček nelenil a rychle zničil histologický materiál, který byl jediným důkazem kvality odvedené práce jeho podřízených a známých.
psali jsme: Zničení důkazů v kauze Kramný: Je znalec Matlach obětí justiční mafie? Zatím mu jen zakázali činnost. Jeho kolega už dochází na úřad práce
Ke zničení vzorků navíc došlo v situaci, kdy byla avizována obnova případu. Dvořáček (který mezitím dostal padáka) překotnou likvidaci opakovaně obhajoval v médiích (Lidové noviny, Česká televize…). Dodejme, že na některých podobných pracovištích uchovávají vzorky až 50 let.
Soudkyně Gilová však ve své zprávě uvádí, že o chystané obnově vlastně nevěděla a likvidaci vzorků provedlo „vedení úseku“ – a ne „vedení ústavu“, což by mohlo budit dojem, že se soudkyně snaží od Dvořáčka a jeho klíčové role v případu odvést pozornost.
Případ Kramný má nepochybně přesah do celého justičního systému a především je obrazem fungování (selhání) triumvirátu „média – policie – justice“. Pokud se ho podaří dotáhnout do zdárného konce, vypadne ze skříně ne jeden kostlivec, ale celý hřbitov.
Autor: Ondřej Höppner