Autor fotografie: fb profil poslance Radka Vondráčka|Popisek: Radek Vondráček
Požádali jsme předsedu Ústavně-právního výboru PSP Radka Vondráčka (ANO) o rozhovor na aktuální témata související s bezpečností: nelegální migraci do Evropy, výrok ministryně Černochové o OSN, ale zeptali jsme se také na korespondenční volbu: „Můžete korespondenční volbu upravit jak chcete, ale podmínkám ústavy na 100% nemůžete vyhovět,“ říká v rozhovoru stínový ministr spravedlnosti.
Mezi tématy, která silně rezonovala v nedávných polských i slovenských volbách, byla nelegální migrace do Evropy. Její možné důsledky a rizika dále podtrhly davové demonstrace provázené otevřenými projevy nenávisti zejména vůči Židům. Hnutí ANO kritizovalo ministra vnitra Rakušana za schválení tzv. migračního paktu, který on označuje za nezbytný nástroj k řešení nelegální migrace. Jaké nástroje byste navrhoval Vy?
Není možné se bavit o jednotlivých nástrojích řešení nelegální migrace, dokud EU nezmění základní nastavení svého přístupu k novému jevu masové migrace. Dokud si všichni definitivně neuvědomí, že se jedná o zásadní ohrožení evropské civilizace a kultury, jak ji známe. A že je to taková bezpečnostní hrozba, kterou není možné běžnými nástroji řešit. Přitom si stačí vzpomenout, co jsme se učili ve škole na hodinách dějepisu a mít trochu oči otevřené.
Evropská unie tuto krizi dlouhodobě nezvládá a z našeho pohledu jen stále „strká hlavu do písku“. V širším kontextu nám oxymóron povinné solidarity nic nepřinese, jen vysílá signál do domovských zemí migrantů, že to vlastně stále jde a když se jim nějak povede se do Evropy dostat, tak my si je nakonec přece nějak přerozdělíme. Navíc toto přerozdělení nebo vyplacení se z povinnosti přijmout běžence nebude čistě v rukou ČR a zcela oprávněně je to považováno za zásah do suverenity naší země.
V tzv. migračním paktu je celá řada pozitivních opatření a to je právě na něm to ošidné. Ochrana vnějších hranic a aktivní působení v zemích původu je něco, s čím souhlasíme. Jenže se musí jednat o naprosto důsledný přístup. Lodě s migranty nesmí vůbec vyplout a když připlují, tak musí být zabaveny a už nikdy nemohou být použity znova ke stejnému účelu. Vždyť jinak vlastně jen EU přihlíží k obchodování s lidmi provozovanému organizovaným zločinem.
Při různých příležitostech státy EU zavádějí kontroly na vnitřní hranici. Přitom ale ve skutečnosti jen posílají odhalené nelegální migranty v lepším případě mezi sebou, v horším je vybaví papírem s razítkem a formálním příkazem opustit území. Co by se mělo stát, aby začaly efektivně fungovat repatriace nelegálních migrantů?
Tento ping pong s nelegálními migranty pozoruji s určitým pocitem bezmoci. A je právě projevem neschopnosti demokratických evropských zemí si s fenoménem masové nelegální migrace poradit. Úplně jednoduché řešení a odpověď nabídnout nedokážu. To asi nikdo. Ale je jasné, že státy musí mít kromě zavřené vnější hranice jednoduchý mechanismus a místo, jak a kam zadržené migranty vracet či umisťovat. Podotýkám mimo území EU.
Tajné služby i vláda ujišťují veřejnost, že v České republice je situace klidná a že se místní muslimská komunita neradikalizuje. Mají odpovědné instituce Vaši důvěru? Mají schopnosti a dostatečné nástroje, aby případná rizika včas identifikovaly?
Situace už podle mého názoru přerostla přes hlavu i tak mimořádně organizačně zdatnému národu jako jsou Němci. Máme jen to štěstí, že nejsme cílová země. Naše instituce na větší příliv migrantů připravené v podstatě ani být nemůžou. To není o důvěře. Jsme členská země EU a musíme nelegální migraci řešit společně, jednotně a bez kompromisů a politikaření. Jen si nejsem jistý, jestli to EU v této podobě vůbec dokáže.
Ministryně obrany Jana Černochová na twitteru nedávno vyzvala k odchodu z OSN. Jako členský stát se přitom ČR podílí na bezpočtu projektů ve všech oblastech, který instituce OSN pokrývají, včetně obrany, například na zahraničních misích v Sahelu, jejichž cílem mj. právě je prevence nelegální migrace. Je opuštění OSN správnou cestou či správným symbolickým gestem, nebo máme spíše v koordinaci se spojenci zajistit, aby důrazně zazníval a byl prosazován civilizovaný pohled na svět?
Paní ministryně, aniž by se nad tím nějak zamyslela, zpochybnila celé uspořádání světa po II. světové válce. To je u člena vlády opravdu na pováženou. S tím nemůžu souhlasit. Jedna ministryně chce z OSN vystoupit a druhý mluví o ambici být nestálým členem RB OSN. My už jsme si na ten Kocourkov zvykli, ale v zahraničí to budí rozpaky. Na druhou stranu, abych nebyl jen kritický, Jana Černochová tímto svým „výstřelem“ mediálně upozornila na nešvary v OSN.
Mezi témata, jimž se osobně věnujete, jsou otázky spojené s korespondenční volbou a jejími parametry. Jakým způsobem by tato forma hlasování měla v českých volbách mít své místo? Jaká rizika jsou s korespondenční volbou spojena a jak jim lze předcházet?
Děkuji za otázku a rovnou říkám, že nejsem schopen odpovědět nějak stručně, aby to pokrylo všechny argumenty proti korespondenční volbě. Obecně trváme na tom, že máme velmi kvalitní robustní volební systém, který nikdy nikdo nezpochybňoval a to bez ohledu na stále vyhrocenější předvolební kampaně. Ne jako v jiných zemích. Volby máme v souladu s Ústavou ČR svobodné, tajné a přímé.
Můžete korespondenční volbu upravit jak chcete, ale podmínkám ústavy na 100% nemůžete vyhovět. Pouze volba ve volební místnosti za plentou, kde jste sám za sebe a svobodně se rozhodnete, splňuje všechny požadavky. A tento náš osvědčený systém nyní chtějí vládní strany s vidinou nějakého svého krátkodobého prospěchu ohrozit. Jestliže bychom totiž zavedli korespondenční volbu v zahraničí, je potom jen otázka času, kdy bude na stole návrh na korespondenční volbu vnitrostátní s odůvodněním, že tento voličský komfort musí mít všichni voliči stejný, jinak jde přeci o diskriminaci.
Mohu pokračovat třeba technickými námitkami a nedostatky nebo fenoménem familyvoting a dalšími. Podstatné je, že jestliže chceme upřímně vyjít vstříc krajanům v zahraničí a umožnit jim volbu, aniž by museli cestovat stovky kilometrů, můžeme nalézt i jiná řešení. Zahraničních inspirací je celá řada. Vládní koalice chce korespondenční volbu prosadit silou. Přitom sama nemá v současné době dostatečnou podporu ve společnosti a myslím, že většina občanů si to nepřeje. Na to by měli také brát ohled.
V souvislosti s bezpečností specificky dětí a bojem s dětskou pornografií se opět vrací téma kontroly online komunikace. Jak se na tento problém díváte? Nehrozí, že vlomení se do soukromé komunikace lidí nyní s bohulibým úmyslem bude v budoucnu rozšířeno na další témata a Velký bratr se stane normou?
S dětskou pornografií na internetu je třeba s maximálním důrazem bojovat už podle stávajících právních předpisů. A jde to a musí to jít. O tom snad debata není. Jenže dát někomu pravomoc kontroly naší komunikace je cesta do pekla. Je to útok na naši svobodu a zároveň nástroj státu, jak ovládat veřejné mínění a lépe ovládat své občany. A je velmi nebezpečné, že se to zpočátku může maskovat těmi nejlepšími úmysly. Omezování svobody z důvodů „vyššího dobra“ ještě nikdy nikde nedopadlo dobře.
Vlastně podobně MPSV přišlo s určitým prolomením bankovního tajemství v případě žadatelů o sociální podporu. Je v tom určitá analogie, nebo má tento postup oprávnění a Vaši podporu?
Mám pocit, že tyto tendence k utahování šroubů jsou v poslední době stále silnější. Nechápu to, resp. nechci to chápat a přijde mi to jako obrovský kontrast oproti letům po sametové revoluci, kdy jsme si nově nabyté svobody vážili nade vše a byla to základní priorita ve všech oblastech společenského dění.
Kybernetická bezpečnost se skloňuje ve všech pádech již dlouhou řadu let. Aktuálně sledujeme důsledky neúspěšné obrany, resp. úspěšného útoku proti významné společnosti zbrojního průmyslu, a také, a to je možná symbolicky významnější, proti Univerzitě obrany. Při vědomí, že útočníci budou vždy o krok napřed, nepodceňují státní instituce a firmy tato rizika?
Nemůžu říct, že by to téma bylo podceňováno. Aspoň nemám pocit, že by nebylo přítomno ve veřejné debatě nebo že by to jakákoli politická reprezentace podceňovala. Všichni víme, jak zranitelné jsou např. státní instituce a útočníci jsou v podstatě stále o krůček napřed. Otázka je, jestli se do kybernetické bezpečnosti dostatečně investuje a jestli je efektivní a někdo to koordinuje a řídí. Určitě bych raději viděl, kdyby se investovalo do této oblasti namísto do prapodivného boje s dezinformacemi nebo vládního marketingu.
Jsme v poločase vládního funkčního období. Jak byste hodnotil dosavadní výstupy vlády v oblasti zajišťování a posilování bezpečnosti, i v kontextu jejího programového prohlášení?
Byli jsme šestá nejbezpečnější země světa a už jsme klesli na dvanácté místo. To není náhoda nebo nějaké nezávazná internetová anketa. Statistiky např. nárůstu kriminality mluví jasně. Trendy nejsou dobré. Opět téma, na které tady nedokážu stručně odpovědět. Když jsem se třeba ptal kolegů na nějaký pozitivní příklad posilování vnitřní bezpečnosti, na nic jsme nepřišli. Chtěl bych být konstruktivní opozice, ale nezlobte se, tady to fakt nejde.