Podaří se posílit právo na sebeobranu obětí před útočníky, kteří násilně vniknou do jejich příbytku?

Jednoduchý návrh změny trestního zákona poskytne jistotu obětem, kterým agresor vnikl násilím do bytu nebo domu, že se mohou bránit jakýmikoliv prostředky a nebudou za to trestně stíháni nebo dokonce odsouzeni do vězení.

Souboj o posílení práva na sebeobranu oběti při násilném vniknutí do příbytku probíhá v dolní komoře parlamentu už několik let. Příprava zákona začala v minulém volebním období.

Jeho definitivní znění předložil poslanec David Kádner 24. března tohoto roku. Zákon byl zařazen k projednání už na červnovou schůzi dolní komory parlamentu, ale poslanci dali přednost ukončení schůze před jeho projednáním.

Znovu je zařazen na schůzi parlamentu, která začala 16. září jako bod 67 ze 178 bodů. Lze očekávat, že poslanci znovu dají přednost ukončení schůze před jeho projednáním a to se může opakovat i při dalších schůzích parlamentu.

Zákon, který je podporován velkou částí české veřejnosti, jako by se stal horkým bramborem v rukou poslanců, kteří nechtějí, aby se ukázalo, kdo pro něj bude hlasovat a kdo ho potopí. Jeho princip je jednoduchý.

Chce poskytnout jistotu obětem, kterým agresor vnikl násilím do bytu nebo domu, že se mohou bránit jakýmikoliv prostředky a nebudou za to trestně stíháni nebo dokonce odsouzeni do vězení.

Agresor totiž útočí dobře připraven a s promyšleným plánem, zatímco oběť je překvapena, šokována, vyděšena k smrti. Přemýšlet přitom, jestli smí nebo nesmí použít ten který prostředek obrany ji proti útočníkovi schopnému a často odhodlanému sáhnout k jakékoliv formě agrese včetně vraždy, aby odstranil nepohodlného svědka, dramaticky znevýhodňuje.

Cílem novely zákona je tedy posílit práva obětí před právy agresorů, vyslat jasný signál zločincům ochotným útočit na bezbranné oběti, že jejich počínání nemusí být tak zcela bez rizika.

Zákonodárci zatím ovšem oddalují klíčové hlasování, při kterém česká veřejnost uvidí jmenovitě, kdo podporuje agresory, zloděje, lupiče a vrahy, a kdo naopak slušné občany, kteří jsou zločincům při současné definici zákona o nutné obraně často vydáni na milost a nemilost. Očekávat od zločince, že oběti předem prozradí, jestli ji chce jenom omráčit, zmlátit nebo zabít, aby mohla zvolit přiměřenou obranu a vyhnout se tak obvinění, odsouzení a uvěznění, je čistý naivismus.

Pro posílení práva obětí proti agresorům přitom stačí jeden jediný krátký odstavec definující nutnou obranu při násilném vniknutí do příbytku (důvodová zpráva je v příloze).

Psali jsme také:

Nutná obrana při napadení z pohledu orgánů činných v trestním řízení 

Má v České republice občan právo účinně se bránit útočníkovi? A je to právo stejné ve všech krajích republiky?

Trest smrti, ano či ne?