Zelená ideologie zvítězila: Poškození z požáru v Českém Švýcarsku neuspěli

Fyzika se musela sklonit před ekologií, měkká věda porazila tvrdou.

Tak by se dalo shrnout rozhodnutí Okresního státního zástupce v Děčíně, který zamítl stížnost poškozených, občanů obce Mezná, směřující proti rozhodnutí Policie ČR, která neshledala v činnosti Správy NPČŠ žádné trestněprávní důsledky v souvislosti s výkonem požáru v Českém Švýcarsku v roce 2022.

Poškození jedinci, jakož i obec Staré Křečany a obec Jetřichovice, argumentovali žalostným stavem lesa, u obce Mezná se suché dřevo po kůrovcové kalamitě z roku 2018 bezprostředně dotýkalo jejich pozemků, přestalo být odtěžováno a bylo ponecháno na místě. Taková situace je na celém území NPČŠ. Tato skutečnost podle nich představovala vysoké požární riziko, které se ještě násobilo akumulací hořlavého hroubí.

Jak se nakonec ukázalo, právě kvůli extrémnímu výkonu požáru (nejvyšší v historii ČR) shořely i dva domy, které se nacházely více než 300 m od lesa, kdy byly zapáleny odletující hořící hmotou při vzniku tzv. bodového požáru (spot fire). K bodovému šíření požáru dochází při velké tepelné produkci požáru (k té je potřeba, aby hořelo dostatečné množství hořlavého materiálu), kdy si požár vytváří vlastní termodynamiku, začne se šířit konvekcí, tedy je schopen vynést hořící kusy biomasy do velké výšky a ty jsou unášeny dále, kdy při dopadu do lokalit různě vzdálených a v různých směrech od původního ohniska způsobují další zahoření, a tedy nová ohniska požáru.

Je zřejmé, že zasahovat proti takovému typu požáru je pro hasiče velmi obtížné a často téměř nemožné. Obce směřovaly svá podání i proti obecnému ohrožení svých občanů na životech, zdraví a majetku, neboť Správa byla na rizika suchého ležícího dřeva v obrovském množství v minulosti několikrát upozorňována jako na nebezpečí, které může životy občanů ve jmenovaných obcích citelně zasáhnout. Vysoká Lípa, část obce Jetřichovice, byla i z důvodu přímého ohrožení evakuována a podnikatelé nemohli několik měsíců provozovat své živnosti. Obce zároveň uváděli, že škoda je i na lesních porostech a jsou to prokazatelné škody na životním prostředí občanů způsobené ztrátou lesa, který není schopen plnit své funkce.

Nevyslechli skutečné experty

Poškození se při kritice správy parku odvolávali u státního zastupitelství na zákon o Ochraně přírody a krajiny, podle něhož jsou správní orgány povinny činit preventivní opatření proti požárům. Dále apelovali, aby byli ve věci vyslechnuti zástupci GŘ HZS, kteří připravovali oficiální analýzu po požáru a sami při požáru zasahovali, aby věc posoudil nezávislý soudní znalec se specializací na lesní požáry.

Poškození sami navrhovali některé relevantní instituce, které toto oprávnění mají. Dále navrhovali výslech Ing. Ivana Chomka, z Katedry protipožární ochrany Dřevařské fakulty Technické Univerzity ve Zvoleně, který má zkušenosti s ničivým požárem Tatranského národního parku. Právě po něm slovenská strana při správě lesa nastavila redukci stojícího i ležícího uschlého dřeva tak, aby tepelná energie požáru nepřesáhla 2000 kWh na hektar. Tedy tak, aby se výkon požáru dal udržet v první či druhé kategorii intenzity požáru, a minimalizoval se tím výskyt extrémnějších projevů hoření (bodové požáry, vysoká intenzita plamene, špatná hasitelnost a mj. špatná přístupnost území).

Poškození dále kritizovali, že policie nevyslechla Generálního ředitele Hasičského záchranného sboru generála Vladimíra Vlčka ani jeho náměstka Petra Ošlejška, který je autorem více než stostránkové Analýzy okolností požáru NPČS, která je založena na skutečnosti nikoliv na modelech. Dále jim pak hlavně vadilo, že se policie při odložení případu opírala argumentačně o hodnotící zprávu Prof. Jakuba Hrušky (odborník na biogeochemie lesních a vodních ekosystémů) a kolektivu zpracovanou krátce po požáru pro minulé vedení MŽP, podle níž mrtvé dřevo nemělo na šíření požáru vliv na úkor expertů na lesní požáry a na úkor reality. Pro pochopení celé podstaty stížnosti není důležitá rychlost šíření požáru, ale právě jeho tepelný výkon.

Bojí se to rozseknout?

Ačkoli státní zástupce Lukáš Otipka uznal fundovanost Ing. Berčáka, Ph.D., nezohlednil právě jeho závěry postavené na fyzikálních důkazech ve svém rozhodnutí a uvedl, že správa parku si počínala na základě principu bezzásahovosti. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny přechod k přírodním procesům má být postupný a bylo povinností Správy NPČŠ, jakož i Ministerstva životního prostředí, aby postupovali s ohledem na stav ekosystémů a na další veřejné zájmy, jako je ochrana životů, zdraví a majetku občanů.  Podotýkáme, že bylo zničeno 1 160 ha lesa.

„ Orgány činné v trestním řízení nejsou schopny relevantně a jednoznačně posoudit, zda ponechání kůrovcem zasaženého dřeva na území NPČŠ šíření a intenzitě napomohla… K učinění jednoznačného závěru nemají orgány činné v trestním řízení dostatečnou kompetenci… Znalec, který by jednoznačně rozsoudil naprosto odlišné závěry renomovaných odborníků, by se jen stěží hledal, “ píše Otipka. Podle něj navíc pro případné prokázání trestně právní odpovědnosti není rozsouzení dvou táborů předmětné.

To není konec

S tím se ale odmítá smířit právní zástupkyně poškozených Jana Marečková. „ Pokud se necítí kompetentní, ať si vyžádají odborný posudek kompetentního orgánu s kulatým razítkem. My budeme chtít, aby celý případ dozoroval Nejvyšší státní zástupce,“ uvedla pro Securitymagazin.cz Marečková. „Ohrožení v národních parcích je extrémní, není to jenom České Švýcarsko ale i Šumava, kde by mohla být situace ještě horší. Hasiči ze Šumavy pomáhali při druhém požáru v NPČŠ, takže mohou srovnat zátěž hořlavým materiálem svého území.“ dodala. „Stát vytvořil systém ochrany přírody, u kterého hyne les, a vytvořil tím velmi závažné bezpečnostní riziko. Toto někdo schválil, proto je nutné vyvodit odpovědnost.“

Se závěry státního zástupce nesouhlasí ani poškozený Pavel Kozdera. „Nechápu toto alibistické rozhodnutí. Správa parku ex post odtěžila suché a ohořelé dřevo z blízkosti vesnice, přistoupila na bezpečnostní výsek okolo Mezné a vysadila stromy – nedala nám, stěžovatelům, tedy svým následným přístupem za pravdu?“ táže se řečnicky Kozdera. Dále dodává „Proč nevyslechli zástupce GŘ HZS? Jejich analýza je oficiální dokument, který mapuje skutečné příčiny a výkon požáru. To je přece jeho povinnost začít právě u tohoto dokumentu.“

V podobném duchu argumentuje také Vendula Hrdličková, které shořel zcela nový dům, nacházející se cca 300m od lesa. „Připadá mi alarmující, co ze závěrů státního zástupce vyplývá. Podle něj je tedy dle platných zákonů ČR úplně v pořádku ohrožovat životy a zdraví, majetky občanů a ničit les, naše životní prostředí, a je to v zájmu ochrany přírody. Není to úplně absurdní,“ táže se. Pokud bychom se tedy podle ní měli řídit závěrem státního zástupce, současná činnost Správy NPČŠ v oblasti prevence proti požárům tedy potřebná nejsou.“ Ve skutečnosti je však jejich současná činnost nezpochybnitelným důkazem, že jejich předchozí postupy byly chybné a nedostatečné,“ uzavřela Hrdličková.

Když inženýr poučuje profesora

Spor fyziky a ekologie pokračuje ale dál. Hruška nedávno sdílel záběry z fotopastí při požáru Českého Švýcarska a snažil se relativizovat vliv mrtvého dřeva na šíření požáru komentářem:

„Tohle jsou fotky z fotopasti z požáru v národních parcích České a Saské Švýcarsko z roku 2022. Bezzsásahovka s mrtvým dřevem, které je dnes považováno za problematické. Tak pozorujte, kudy ten požár běží, a co ho živí. Je to velmi poučné.“

Jeho tvrzení pod příspěvkem oponoval sám Berčák „Pane profesore, u mrtvého dříví musíte uvazovat potenciální dynamiku požáru a rozlišovat jednotlivé typy paliv a jejich vliv na rozvoj požáru, a to nejen do rychlosti šíření, ale také produkci tepelné energie. Za hranici je prozatím považována hodnota požárního zatížení na úrovni 90 m3 hroubí na hektar. Nikdo rozhodně necílí na absolutní čistotu lesa. Prioritním cílem zůstává ochrana lidské infrastruktury a lidi,“ uzavřel expert na lesní požáry.

Požár s takovým množstvím hořlavého materiálu při jeho druhé verzi v květnu letošního roku zničil i obnovující se les, a to i listnaté dřeviny. Ukazuje se v praxi, že takovému žáru neodolá nic, ani zelený les. Jaká je tedy bilance květnového požáru? Zničení lesa a opětovné narušení životního prostředí jeho ztrátou, rozšíření požáru k lidským sídlům, tedy opět přímé ohrožení životů, zdraví a majetku občanů, opětovné čerpání nemalých nákladů na jeho hašení.

Za peníze daňových poplatníků si nepoučitelný resort životního prostředí opět vyzkoušel, že suché dřevo hoří a že když požár zásobujeme palivem, je těžké udržet tento požár na hranici hasitelnosti.

Redakce bude chtít znát stanovisko stávajícího vedení MŽP pod vedením Motoristů k rozhodnutí státního zastupitelství v Děčíně. V bilanci druhého požáru však nesmí chybět položení zásadní otázky, jaká je odpovědnost bývalého vedení Ministerstva životního prostředí ČR za neodklizené suché dřevo?

Po vydání oficiální analýzy se budeme tématu dále věnovat.

Tagy