Poslanec Kádner bude dál bojovat za princip "můj dům, můj hrad"

Zákon „můj dům, můj hrad“ vzbudil v Poslanecké sněmovně bouřlivou diskuzi. Přestože poslanci předlohu nakonec nepodpořili, možnost zákon prosadit stále je.

Článek k odmítnutí tohoto principu jsme přinesli včera jako první: Sněmovna odmítá zákon „můj dům, můj hrad“. Proč má mít útočník větší práva?

Diskuzi jako předkladatel uvedl poslanec David Kádner (Úsvit): „V případě této novely se jedná o takzvanou zásadu "můj dům, můj hrad". Jejím hlavním smyslem je zajistit osobám vyšší míru bezpečnosti ve svém obydlí, kde jsou napadeni. Chci dostatečné právní jistoty, zejména pro osoby potenciálních obránců. Je třeba zdůraznit, že se zdaleka nejedná pouze o případné užití střelné zbraně, ale o obecné užití termínu nutné obrany, prostřednictvím použití zbraně v nejširším možném kontextu. V takovém případě pak útočník na sebe bere riziko, že vyvolá-li odůvodněnou obavu z ohrožení zdraví či života oprávněné osoby, bude se tato osoba bránit, a to účinně, avšak bez případné sankce ze strany státu.“

Na tyto slova reagoval poslanec Bronislav Schwarz (ANO): „Já rozumím panu kolegovi Kádnerovi, ale taky vám musím říct, než začnu povídat jako zpravodaj, že si myslím, že krajní nouze a nutná obrana z praxe je u nás propracovaná. Nechci kazit jeho práci, ale myslím si, že zrovna to je věc, která je jasně nastavena.“

Proti byl i poslanec ČSSD Štěpán Stupčuk: „Lze říci, že je duplicitní ve své podobě vůči stávající úpravě, protože stávající úprava je dostatečně obecná na to, abychom mohli subsumovat všechny případy, které by chtěl postihovat tento návrh tohoto zákona. To znamená právní úprava je duplicitní, redundantní, prostě je naprostá zbytečná.“

Podporu naopak vyjádřil poslanec Martin Lank (Úsvit): „Nelze se divit lidem, že jsou rozhořčení nespočtem příkladů ve svém okolí, kdy byl někdo přepadený, oloupený, znásilněný aniž by měl šanci se útoku úspěšně bránit. Uvědomme si, že naše kultura nepřipouští zločin a násilí. Zapomeňme teď na chvilku na naše původní profese, na naše odbornosti, na to, jestli jsme právníci, jestli jsme byli policisté a tak dále a pojďme se na to podívat lidsky. Jsme tady kvůli čemu? Jsme tady proto, abychom chránili s odpuštěním nějaké grázly, kteří jdou někam krást a případně vraždit, znásilňovat, a nebo jsme tady kvůli lidem?“

Obdobný názor vyjádřil i poslanec Karel Fiedler (Úsvit): „Od mých předřečníků tady zaznělo, že to znají odborníci. Ale tento zákon neřeší problém těchto věcí znalých poslanců. To je zákon, který má řešit problémy občanů, kteří v krizových situacích na ně nebudou připraveni, a bude pro ně rozhodující možná každá vteřina. Občané musí mít jistotu, jestli se opravdu můžou bránit.“

Smířlivý postoj měl i poslanec Karamazov (ODS): „Navrhuji, abychom mu dali šanci ve druhém čtení při projednávání v příslušném výboru. Tam můžeme celou záležitost prodiskutovat se znalci trestního práva a můžeme rozhodnout o dalším osudu této novely.“

Poslanec Kádner za zákon „můj dům, můj hrad“ chce bojovat dál: „Prosadit změnu chci i nadále. Současný stav je totiž alarmující. Nejen v rizikových oblastech u mě na severu Čech by občané posílené svých práv uvítaly. Brzy představím kroky, které v této věci podnikneme.“