Security magazínu poskytl rozhovor poslanec sněmovního výboru pro bezpečnost Robert Králíček (ANO), jeden z iniciátorů nedávno ustavené stálé komise pro hybridní hrozby. Její ustavení považuje za přínos mj. proto, že o hybridních hrozbách jako složitém tématu nepanuje všeobecné povědomí, což může intenzívnější práce a diskuse pomoci změnit. Vyjádřil se proti cenzorským snahám, což neznamená být naivní a nechat sebou manipulovat.
- V České republice se hybridními hrozbami zabývá v různých směrech několik institucí, kromě BIS a Vojenského zpravodajství je to NÚKIB nebo nově zřízené armádní Velitelství kybernetických sil. Je jejich činnost někým koordinována?
Činnosti BIS, VZ a NÚKIB jsou kontrolovány na základě zákona stálou parlamentní komisí. Činnost Velitelství kybernetických sil patří pod správu AČR a její kontrola je vykonávána na obranném výboru. Pokud se ptáte na koordinaci, nemám poznatky, že by meziresortní spolupráce nefungovala.
- Ministerstvo obrany se v lednu vyjádřilo, že vznik komise nepovažuje za nutný. Podařilo se vám ho přesvědčit o důležitosti jejího ustavení, nebo jeho postoj přetrvává?
Většina zemí se hybridními hrozbami zabývá nejen po stránce exekutivní, tedy v oblasti prevence, detekce a reakce, ale i po stránce edukativní a mezinárodní. Vytvoření platformy na půdě poslanecké sněmovny vnímám jako příspěvek k práci na legislativě, která může být lépe koordinována.
- Původ hybridních hrozeb je z definice zastřený a může být různý, nicméně dlouhodobě mj. ze zpráv BIS je zřejmé, že hlavními hybateli jsou v tomto směru Rusko, Čína, případně Írán, které Česká republika zajímá především jako člen NATO nebo EU. Do rozpravy se včera nikdo nepřihlásil. Čím argumentovali poslanci KSČM, kteří hlasovali proti ustavení komise?
Hybridní hrozby jsou velmi složité téma a málokdo si z poslanců troufne o něm zasvěceně hovořit. Tak si vysvětluji, že se do debaty nikdo nepřihlásil, a právě proto považuji zřízené stálé komise za přínos. Nicméně panuje obecná shoda politických stran na jejím zřízení. Hlasování kolegů z KSČM nechci komentovat.
- Určitá významná část veřejnosti je dnes při vyslovení spojení "boj proti dezinformacím" podezřívavá a vyjadřuje obavy o svobodu slova. Lze vytvořit nástroje dostatečně přesné na to, aby nebyly zneužitelné, a aby systém neoznačoval za nebezpečné dezinformace subjektivní, menšinové, a přesto relevantní výklady a postoje? Nemohou chyby v počátečních fázích celý boj proti dezinformacím zdiskreditovat, a vlastně tak jejich šíření podpořit?
Označovat někoho za dezinformátora může samo o sobě znamenat akt dezinformační činnosti. Něco jako když zloděj křičí chyťte zloděje. Naším prvotním zájmem jako demokratické společnosti je hájit svobodu slova a názorově pluralitní prostředí. Rozhraní mezi omylem, hloupostí a nepravdou z neznalosti, mezi cílenou dezinformační snahou a menšinovým, subjektivním, byť oprávněným názorem je velmi nezřetelné. Ale právě proto je důležité úsilí tuto hranici definovat, nepropadnout nějakým cenzorským snahám a na druhou stranu nebýt naivní a nestát se obětí záměrných snah s naším vědomím manipulovat.
- Jaké budou první kroky ustavené komise, kterým oblastem nebo konkrétním hrozbám či dokonce kauzám se bude věnovat nejdříve?
Především by bylo dobré vyslechnout odborníky, kteří odpovídají za obranu země, názory ze zahraničí a formulovat legislativní potřeby. Činnost komise se bude odvíjet od jejich potřeb a od vývoje bezpečnostní situace v čase.