foto: Se souhlasem Roberta Králíčka/Robert Králíček (ANO)
Tématem rozhovoru s poslancem Robertem Králíčkem (ANO), předsedou sněmovní Komise pro kontrolu BIS a členem Výboru pro bezpečnost, je zabezpečení objektů obranného průmyslu po žhářském útoku v Pardubicích.
Pane poslanče, žhářský útok na areál firmy LPP Holding v Pardubicích ukázal zranitelnost zařízení spojených se zbrojní výrobou. Z vašeho pohledu jako člena bezpečnostních výborů – jak byste dnes zařadil takové objekty z hlediska rizik? Stále je vnímáme převážně jako „měkké cíle“, nebo už je čas je systematicky posuzovat jako součást kritické infrastruktury s přísnějšími požadavky na ochranu?
V žádném případě se nejedná o měkké cíle, těmi jsou například nádraží, nákupní centra nebo školy, zkrátka místa, kde se shromažďují lidé a na které je snadné zaútočit. Zbrojovky jsou naopak typický tvrdý cíl. Útok v Pardubicích je každopádně vážným varováním a potvrzuje, že objekty spojené s obranným a bezpečnostním průmyslem čelí bezprostředním hrozbám, které nelze podceňovat. Bohužel dnes žádný zákon nestanovuje zvláštní požadavky na jejich zabezpečení. Fialova vláda je nezařadila ani mezi subjekty kritické infrastruktury, ačkoli v původním návrhu zákona figurovaly. To se musí napravit.
Pokud firma vyrábí nebo skladuje materiál určený pro armády nebo bezpečnostní sbory, existuje jasný veřejný zájem na tom, aby byl takový objekt zabezpečen minimálně stejně jako elektrárny, vodárny nebo nemocnice. To znamená vyšší standardy odolnosti, povinné posouzení rizik, pravidelná cvičení a audity. Hybridní útoky vedené proti obrannému a bezpečnostnímu průmyslu, ať už fyzické, kybernetické nebo jejich kombinace, přímo ohrožují nejen bezpečnost státu, ale i naši schopnost plnit závazky vůči NATO. Proto potřebujeme přesnější zařazení těchto firem a jasnější povinnosti.
Ocenil jste práci policie a BIS v souvislosti s dopadením podezřelých z pardubického útoku. Jak hodnotíte dosavadní postup kriminalistů a jakou roli v tom sehrála mezinárodní spolupráce?
Chci jednoznačně ocenit rychlou a profesionální práci policistů z Národní centrály proti terorismu, extremismu a kyberkriminalitě, BIS i dalších složek. Zadržení několika podezřelých včetně mezinárodní součinnosti se slovenskými a polskými kolegy ukazuje, že naše bezpečnostní složky dokáží efektivně reagovat i na takové události. Je to důkaz, že investice do specializovaných týmů a mezinárodní výměna informací mají smysl. Vyšetřování samozřejmě ještě není u konce, ale první kroky byly rychlé a efektivní.
Co lze v tuto chvíli říci o motivaci útočníků? Existují nějaké indicie, které by mohly ukazovat na konkrétní pozadí?
Nechtěl bych se pouštět do spekulací, je věcí orgánů činných v trestním řízení, aby tuto motivaci odhalily. Veřejně se diskutují různé varianty – od propalestinských radikálů přes možné napojení na krajně levicové skupiny až po hybridní vlivy zahraničních aktérů. Je důležité, abychom se soustředili na fakta. Bezpečnostní složky musí důkladně prověřit všechny stopy, včetně možných pokusů o radikalizaci na univerzitách nebo v online prostředí. Dlouhodobě varuji před podceňováním levicového extremismu a jeho případného propojení s dalšími hrozbami.
Vidíte potřebu legislativních úprav, které by firmy v obranném sektoru motivovaly nebo přímo zavazovaly k nasazení modernějších bezpečnostních řešení na perimetru areálů?
Nemyslím si, že by byla zapotřebí zvláštní legislativa. Úplně by stačilo vrátit se k myšlence zařazení obranného a bezpečnostního průmyslu mezi odvětví kritické infrastruktury. To je jednoduchá legislativní úprava, kterou lze přijmout ve spolupráci s opozicí velice rychle. V tu chvíli by každá významnější zbrojovka musela plnit minimální bezpečnostní standardy a to nejen z hlediska řízení rizik a zajištění fyzické bezpečnosti, ale také by si musela hlídat bezpečnost ve svém dodavatelském řetězci.
Jak by měla vypadat efektivní spolupráce mezi státem a soukromými firmami při testování a zavádění moderních bezpečnostních technologií? Máme dostatečný rámec pro sdílení informací a společná cvičení?
Spolupráce musí být systémová, obousměrná a postavená na důvěře. Stát by měl firmám poskytovat aktuální bezpečnostní informace o hrozbách, na oplátku získávat relevantní data z jejich systémů. Nový zákon o kritické infrastruktuře nabízí velký prostor pro společná multiodvětvová cvičení, která by simulovala reálné scénáře – například rozsáhlých blackoutů nebo kombinované hybridní útoky. Zákonu zatím chybí detailní prováděcí předpisy, ale předpokládám, že to ministerstvo vnitra rychle napraví. Kde vidím jednoznačně velký prostor pro zlepšení, to je oblast sdílení dat a informací o hrozbách mezi soukromým sektorem a státními složkami. Bez toho zůstáváme spíše v reaktivním režimu.
Jaké praktické kroky byste doporučil samotným firmám v obranném průmyslu, aby co nejrychleji posílily svou odolnost, a co by v této oblasti měl udělat stát?
Firmám bych doporučil neprodleně provést důkladný bezpečnostní audit a přijmout nápravná opatření. Výhledově pak zpracovat komplexní posouzení rizik, přijmout opatření k zajištění své odolnosti a systém řízení kontinuity činností pro případ mimořádných událostí. Samozřejmostí by měla být průběžná modernizace bezpečnostních systémů. Ale nebuďme naivní. Pokud stát nenastaví alespoň základní standardy zabezpečení, bude k tomu část firem přistupovat zodpovědně a část na to bude vždy kašlat.
Tagy