Autor fotografie: CEVRO Institut|Popisek: Mgr. Jana Černochová - členka Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
"Odzbrojená společnost se nemůže bránit zvůli moci, které je vydána napospas," uvedla poslankyně Jana Černochová na konferenci, kterou pořádal minulý týden CEVRO Institut.
Centrum transatlantických vztahů Vysoké školy CEVRO Institut (PCTR) uspořádalo
11. února mezinárodní konferenci věnovanou návrhu Evropské komise na zpřísnění regulace zbraní v reakci na teroristické útoky v Paříži. Informaci jsme zveřejnili v našem článku "Hodní muži se zbraněmi zastaví zlé muže se zbraněmi, jinak to nefunguje“, uvedl izraelský expert k návrhu na odzbrojení evropských občanů"
Jana Černochová (ODS): Komentář k novele zákona o zbraních
Ke konferenci se ještě vracíme a zveřejňujeme část projevu poslankyně Jany Černochové (ODS), která se vyjádřila jak k návrhu Evropské komise, která chce bezprecedentním způsobem odzbrojit evropské občany, tak k vládnímu návrhu zákona o zbraních:
"Respektuji právo státu na regulaci držení zbraní, nicméně odmítám regulaci, která je nepřiměřená, zbytečná a šikanózní a kterou lze považovat za narušování práv slušných a svobodných občanů respektujících naši – českou – stávající a funkční legislativu.
Jsem přesvědčena, že tato nadbytečná regulace zcela míjí deklarovaný cíl, nepovede ke zvýšení bezpečnosti a v žádném případě nebude znamenat snížení rizika teroristických útoků, jak je nám jejími autory podsouváno.
Návrh Evropské komise, který byl představen veřejnosti jen pár dní po tragických útocích v Paříži, je ukázkou diletantismu nevolených bruselských špiček, které namísto řešení problémů, krizí a bezpečnosti, znepříjemňují občanům život absurdními opatřeními.
Ačkoliv se v poslední době, evidentně pod tlakem zhoršující se bezpečnostního prostředí a chystaných omezení, zvýšil zájem o pořízení oprávnění držet zbraň a počet žadatelů o zbrojní průkaz loni vzrostl, uspějí odhadem pouhé dvě třetiny z nich. To dokazuje, že podmínky nastavené naším právním rámcem nejsou nijak benevolentní a že testy neprojde každý.
Legální držení zbraní v českém právu je nastaveno zcela racionálním a přiměřeným způsobem a naše legislativa by mohla být vzorem pro ostatní státy. Přesto chce kupodivu také vláda ČR jít pozvolně stejným směrem, jakým se v regulaci legálního držení zbraní vydává Evropská komise a chce ukrajovat a přiškrcovat právo držet zbraň a pod falešnou záminkou ochrany společnosti chce v souvislosti s legálním držením zbraní dokonce pošlapat princip nedotknutelnosti obydlí.
Hovořím teď zejména o unáhlené legislativní úpravě, která vznikla v důsledku ojedinělého incidentu, kdy téměř před rokem v Uherském Brodě střílející šílenec drženými zbraněmi zavraždil osm lidí v místní restauraci. Evropská komise se zaštiťuje nutností čelit terorismu, přičemž každému soudnému člověku je jasné, že navrhované změny směrnice teroristům, kteří se vyzbrojují většinou nelegálně, život nijak nezkomplikuje. Ministr vnitra Chovanec se zaštiťuje Uherským Brodem, přičemž každý rozumně uvažující člověk musí připustit, že ani nejtvrdší regulace nezabrání zcela excesům, spíše naopak povede k podvodům.
Obojí – navrhovaná směrnice i předložená novela zákona jsou jen jakousi snahou o vykázání činnosti – předkladatelé chtějí uplatnit na složité problémy jednoduchá řešení, která vypadají efektně a rázně, jsou veřejnosti srozumitelná, ale nebudou fungovat. Nelze to považovat za nic jiného než za zbrklý populismus.
Historie je plná příkladů snah o odzbrojení společnosti pod falešnými záminkami všeobecného blaha a bezpečí. Je zajímavé a nikoliv náhodné, že tyto snahy byly ve značné míře spojeny s autoritářskými či přímo diktátorskými a totalitními režimy, ať už to byl nacismus, komunismus nebo v současnosti totalitní KLDR, kde není možné si zbraně pořídit vůbec. Proč tomu tak je? Je tomu tak proto, že odzbrojená společnost se nemůže bránit zvůli moci, které je vydána napospas.
Návrh novely zákona o zbraních předložený českou vládou počítá s jedním pro mne velmi alarmujícím opatřením, které je příznačné také spíše pro „režimy tvrdé ruky“ –rozšiřuje policii pravomoc prolomit základní právo občana na nedotknutelnost obydlí na základě vágního pojmu „důvodné podezření“ za účelem zadržení zbraní. Snadno si můžeme již dnes domyslet, jak se bude toto ustanovení ohýbat a zneužívat.Jednoznačně to otvírá prostor pro chronické stěžovatele, udavače či jen nespokojené sousedy, kteří by na základě osobní antipatie mohli s pomocí policie kohokoli šikanovat.
V současnosti má policie pravomoc vstupovat do obydlí ze zákona o policii:
„Je-li důvodná obava, že je ohrožen život nebo zdraví osoby anebo hrozí-li větší škoda na majetku, je policista oprávněn otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor, vstoupit do něho a provést v souladu s tímto zákonem potřebné služební zákroky, služební úkony nebo jiná opatření k odvrácení bezprostředního nebezpečí.“
V souvislosti se zbraněmi je zde již dnes určitá možnost prolomení nedotknutelnosti obydlí, pokud se jedná o zbraně kategorie A. Nicméně je pro mě nepřijatelné, aby byl tento princip ještě více a zbytečně erodován.
Ministr vnitra při projednávání novely zákona o zbraních v Poslanecké sněmovně v prvním čtení prohlásil, že – cituji:
„Policisté dneska můžou do obydlí vstoupit pouze v případě, že tam je ohrožení života, ale to není v době, kdy tam člověk pouze drží zbraň. Stávající právní úprava to neumožňuje a policista bude muset unést důvody, proč tam vstupuje, z našeho pohledu před kontrolním orgánem, kterým je Generální inspekce bezpečnostních sborů, a tedy při každém vstupu do obydlí za účelem odebrání zbraně bude Generální inspekce bezpečnostních sborů toto posuzovat.“
Tuto představu považuji za naprosto nepřijatelnou a jednoznačně říkám, že nepřijetí této úpravy a zachování stávajícího stavu nadělá mnohem méně škod než její přijetí.
Ačkoliv se nevede nějaká oficiální statistika zločinů spáchaných legálně drženými zbraněmi, experti se shodují, že neexistuje přímá souvislost mezi množstvím těchto zbraní a růstem kriminality a že naopak legálními zbraněmi je pácháno naprosté minimum trestných činů. Za funkční lze pak zcela jistě považovat také systém kontroly a odebírání a zbraní zbrojních průkazů pro ztrátu zdravotní způsobilosti, bezúhonnosti či spolehlivosti.
Pokud bude potencionální útočník či terorista chtít získat zbraň, učiní tak rozhodně nelegální cestou a nepůjde si žádat o zbrojní průkaz. Nechci, aby proti útočníkovi s nelegálně drženou zbraní stál občan s holýma rukama. To rozhodně není cesta, kterou bychom měli v oblasti bezpečnosti do budoucna jít.
Praxe (nejenom) Izraele nám mnohokrát dokázala, že demokratická a svobodná ozbrojená veřejnost je schopna zabránit mnohdy větší tragédii a že má větší ochotu aktivně se bránit agresorovi. Těžko říct, zda by snad některý z hostů, pokud by byl ozbrojený, v Uherském Brodě zabránil aktivnímu střelci pokračovat v masakru, ale vyloučit se to jistě nedá.
Akceschopný náhodný ozbrojený kolemjdoucí je schopen buď přímo zachránit život, nebo alespoň snížit možné jiné tragické následky útoku. Ale na to vláda ani komise zjevně nepamatují a namísto řešení problému nelegálního obchodu a nakládání se zbraněmi chtějí omezovat zákonem dbalé občany.
Jsem přesvědčena, že vlna odporu, kterou návrh Evropské komise vyvolal, je na místě a jsem připravena i nadále činit všechny legální kroky nejen na půdě Poslanecké sněmovny proti tomu, aby tato norma vstoupila v platnost. Stejně tak jsem připravená obhajovat stávající českou legislativu a nebudu podporovat v novele zákona zkrácení zbrojního průkazu z 10 na 5 let, ani prolomení domovní svobody na základě "důvodného podezření", neb již dnes, podle mého názoru, má PČR dostatek nástrojů, jak zabránit dalším excesům střílejících šílenců. Ztotožňuji se s citací George Masona, která říká, že „Odzbrojit lidi je nejlepší a neúčinnější cesta, jak je zotročit“.