POVOLÁNÍ: SECURITY KONTRAKTOR

Přinášíme autentickou a neupravenou výpověď bývalého policisty (jeho identitu má redakce k dispozici), který se v oboru pohybuje už několik let.

Měli jsme výjimečnou příležitost vyzpovídat jednoho z českých kontraktorů před jeho odjezdem na misi na Středním východě. 

Otázka tzv. kontraktorů byla a je v Česku sice téma okrajové, nicméně čas od času je toto povolání bulvarizované i mainstreamovými médii. Jak bys popsal situaci ty, který se v tomto oboru pohybuješ už několik let?

Především bych chtěl zdůraznit, že pojem kontraktor je často zaměňován za pojem žoldák, což je pouze novinářská zkratka. Ten kontraktor, o kterém se bavíme, je osobou, která zajišťuje ochranu fyzických osob – klientů nebo soukromého či státního majetku ve třetích zemích. Když si to ulehčím, působí tedy jako bodyguard soukromé bezpečnostní agentury a rozhodně aktivně nebojuje na straně některého ze států válečného nebo ozbrojeného konfliktu.  Samozřejmě se proslýchá, že některé soukromé bezpečnostní firmy jsou přímo najímány státy, aby silou prosazovaly jejich mocenské nebo hospodářské zájmy v těchto konfliktech. Jsou vlastně soukromými armádami jedné nebo druhé strany. Nicméně já budu mluvit o své práci „security kontraktora“.

Jak ses vůbec dostal k práci kontraktora?

Asi každý z nás měl svůj oblíbený obor nebo práci, kterou chtěl už jako dítě dělat. Mě to od mala táhlo k policii nebo armádě. Při volbě zaměstnání rozhodoval můj zájem o zbraně, bojová umění a taktickou nebo kondiční přípravu. Proto jsem hned po vojně nastoupil k Policii ČR, kde jsem sloužil celkem devět let. Za tu řadu let jsem absolvoval různá školení a kurzy, ač už spjatá s policií nebo moje vyloženě soukromé aktivity. Měl jsem velmi účinný hnací motor, který mě nutil se stále zdokonalovávat ve spoustě oborů. Bohužel po pár dlouhých letech přišlo klasické rozčarování z nesystémových změn, nepochopení ze stran nadřízených nebo podřízených, nebo zkrátka jejich nedostatečné ocenění mé práce, a to ať už slovem nebo převážně finančně. Nakonec místo boje proti zločinu jsem spíše bojoval s větrnými mlýny. Začal jsem si uvědomovat, že po dalších pár letech můžu zůstat sedět někde v kanceláři za stolem a modlit se, abych „vydržel“ do důchodu, tedy alespoň do toho policejního – dosažení první hranice nároku na výsluhový příspěvek, který činil tuším dvacet procent z hrubého platu. Rozhodně byly finance to, co mě ve službách státu trápilo, jako každého jiného. Neznal jsem ve svém okolí nikoho, kdo by si při práci policisty načerno a protizákonně nevydělával. Nedělat to, policie má možná osmdesát procent svých zaměstnanců v bankrotu. Když jeden den přišla neodmítnutelná nabídka – vycestovat do Iráku a stát se kontraktorem - bylo na čase policii opustit a zkusit další životní krok.BOX

Rozhodně byly finance to, co mě ve službách státu trápilo, jako každého jiného. Neznal jsem ve svém okolí nikoho, kdo by si při práci policisty načerno a protizákonně nevydělával. Nedělat to, policie má možná osmdesát procent svých zaměstnanců v bankrotu.

Je snadné dostat se k povolání kontraktora?

Přirovnal bych to k milionové výhře ve sportce. Člověk si zprvu říkal, že po bývalém policistovi nebo vojákovi, který má spousty prodělaných kurzů a zkušeností, musí okamžitě některá z firem skočit, ale takových jsou už před tebou tisíce. Často jsem svědkem rozhovorů bývalých policistů nebo vojáků, jak tvrdí, že „někde dělají, budou dělat anebo by vlastně ani za ty peníze nešli takovou práci dělat“. Z devadesáti procent se jedná o pouhé tlachání a lži. Nikdo z nich venku nikdy nedělal a nedělá. Už jen vědět, kam svůj životopis poslat, dostat se mezi stovky až tisíce totožných nebo dokonce ostřílenějších uchazečů a být ještě vybrán, asi mi rozumíš … Na poli bezpečnosti v zemích, jako je Irák nebo Afghánistán vévodí britské firmy, potom ještě najdeš pár amerických a dále mnoho místních. Zní to jednoduše – britská firma si na prvním místě najme Brita, ta americká samozřejmě Američana a ta lokální občana vlastní země. Tyto firmy se přikloní k zaměstnání jiných národností až z důvodu ušetření na výplatě, letenkách z důvodu možnosti prodloužené rotace anebo z nátlaku klienta, který požaduje mezinárodní účast v bezpečnostní firmě, která mu provádí ochranu. Občas zaslechnu o české firmě, která se připravuje na práci anebo minimálně zprostředkovává kontrakty ve výše zmíněných zemích. Prosím vás, nenalétněte si! Budou z vás akorát tahat peníze. Taková firma neexistuje. Můžeš se naopak setkat se zahraničními rekrutačními firmami, které si od tebe vyptají životopis, veškeré certifikáty a podklady, provedou s tebou rozhovor v anglickém jazyce, aby se ujistili jazykovou vybaveností, a dál tě nabízí některé z firem. Ale ani to neznamená, že ti zaměstnání seženou. Většina firem si onu selekci rádo dělá samo. Připrav se například na posuzování tvé odbornosti podle předložených certifikátů, zjišťování tvé minulosti dle přiložených referenčních kontaktů, psychotesty v anglickém jazyce a samozřejmě test tvojí znalosti angličtiny ve formě skype rozhovoru. Když se vrátím k těm certifikátům, mám na mysli osvědčení absolvovaných kurzů, bez kterých si tě nikdo v této branži ani nevšimne. Jsou to například kurzy osobní ochrany, nejlépe Personal Security Detail, dále co nejvíce a co nejlepších zdravotnických kurzů, tam bych doporučil „armádní“ Combat LifeSaver a úplně ideálně britské kurzy FPOS a MIRA, v neposlední řadě se ti budou hodit střelecké a taktické kurzy. Nesmím zapomenout podotknout, že absolvování podobných potřebných kurzů tě může stát i stovky tisíc korun z vlastní kapsy. Většinou se do tohoto kroku pouští jen velmi málo lidí, ale když si to spočítáš, a v případě, že seženeš práci kontraktora, máš tyhle peníze zpátky za několik dnů či týdnů. Jinými slovy – v tomto případě se investice do vzdělání vyplácí! Málem bych zapomněl na nejdůležitější faktor, a to že na takovéhle pozici tě obvykle nikdo nezaměstná bez předchozí účasti na některé z bojových nebo ochranných misí v zemi, do které se hlásíš. No, teď k tvrdé realitě… tobě se na 99 procent podaří sehnat práci prostřednictvím přátel a známostí. Jinými slovy, musíš tam už někoho mít, kdo tvůj životopis donese do správných rukou. Firma si dále vyptá tvoje veškeré podklady (viz výše) a můžeš celé týdny, měsíce i roky čekat, než se ti ozve s nabídkou práce, která může přijít telefonicky a znít například: „Ahoj, já jsem náborový manažer té a té firmy, mám před sebou tvůj životopis, chceš práci? Mám pro tebe volné místo. Ale potřebuji, abys letěl už zítra!“. A na takové telefonáty nebo emaily musíš být schopen okamžitě a pozitivně reagovat. Stačí menší zaváhání, požádání o pár dnů na rozmyšlenou a práci nedostaneš. Za tebou je dalších sto adeptů, kteří řeknou okamžitě ano. Ale neboj se, s největší pravděpodobností se ti žádná firma na tebou poslaný životopis ani neozve. Chci tím říct, neseď na kufrech a nemaluj si krásný obrázky, buď nohama na zemi. Je tu ještě jedna cesta, kterou volí občané bývalé Jugoslávie a Rumunska. Ti mají jakousi „mafii“, která si od tebe vyžádá jeden měsíční plat, za který tě skutečně dostane na pozici kontraktora. „Mafie“ se totiž podělí s náborovým pracovníkem oné firmy. Je to poměrně výnosný business. Představ si třicet až čtyřicet volných míst, kde za každé obsazení dostane náborář třeba padesát až sedmdesát tisíc korun. V tom případě jdou jakékoliv kurzy či minulost v ozbrojené složce stranou. Na řadu přicházejí snůšky lží a padělků. Ano, nadpoloviční většina tvých kolegů neumí pomalu ovládat ani zbraň, natož znalost taktiky či první pomoci.

Na internetu je ale dost nabídek od firem, že zprostředkují práci pro kontraktory, jak to tedy je opravdu?

Jak už jsem to nakousl v předešlé otázce. Firmy se snaží parazitovat anebo zviditelnit uveřejněním podobných nabídek. Nejčastěji z tebe vytáhnou peníze, donutí tě udělat si drahý kurz s příslibem pracovní nabídky a poté se jen vymluví, že kontrakt skončil, ale abys nesmutnil, že mají v merku jinou firmu, která potřebuje ještě další kurz, a potom, že už máš vyhráno. Po pár letech tahání za nos si to snad i uvědomíš. Úplně nejsměšnější mi přijdou firmy, které nabízí ochranu v rizikových oblastech anebo záchranu rukojmích. Obvykle tam nikdy z nich nikdo nebyl, jen to četl, nebo tam byl pouze jako voják a myslí si, že by mohl nabízet stejné služby jako Blackwater a zbohatnout. Jsou to všechno nesmysly. Tamní vláda jim nikdy nevydá licenci, nepovolí jim zbraně, firma si dokonce ani nesežene víza.

Pokračování článku v dalším vydání SECURITY magazínu…