POVOLÁNÍ: SECURITY KONTRAKTOR 2

Pokračování článku z 18. února. Přinášíme autentickou a neupravenou výpověď bývalého policisty (jeho identitu má redakce k dispozici), který se v oboru pohybuje už několik let.

Měli jsme výjimečnou příležitost vyzpovídat jednoho z českých kontraktorů před jeho odjezdem na misi na Středním východě. První část rozhovoru je zde.

Kde všude jste byl jako kontraktor, v kterých zemích je tato služba nejčastěji požadovaná?

Já jsem si prošel Afghánistánem a Irákem, zbývá mi, a vlastně i láká Libye. To jsou asi nejpřednější země, ve kterých seženete dobře placenou práci. Dál to můžou být africké země nebo střední a latinská Amerika.

Víte o někom z Česka, kdo by sloužil jako kontraktor na Ukrajině, teď v době válečného konfliktu na východu země?

Popravdě neznám nikoho. Slýchám jen mýty a zkazky. Říká se, že tam jezdí i Češi co by dobrovolníci, bojovat za ideály. Tedy zřejmě na straně Ruska. Tam bych si i tipnul, že by mohli být placeni. Ale na straně Ukrajiny, pokud to nezaplatí Západ, to rozhodně nebude. Co mám informace, neplatí ani vlastní vojáky, myslím vedení konfliktu.

Komu v Iráku poskytují kontraktoři ochranu?

Z převážné části to jsou zaměstnanci ropných společností. Dál to můžou být vládní úředníci, zaměstnanci ambasád apod. Jinými slovy, vaším klientem bude nejspíš inženýr, zeměměřič, technický pracovník, ale i manažer nebo bezpečnostní ředitel.

Máte svojí zbraň, a jak se vám jí podařilo propašovat do letadla (smích)?

To je další klasický mýtus, který okolo kontraktorů panuje. Tedy, že jsou zvyklí na svoji zbraň a že fungují jako agenti tajné služby a zbraň si berou všude sebou a podobné blbosti. Vaše zbraň podléhá poměrně přísným restrikcím. Je samozřejmě zaregistrovaná u ministerstva vnitra dané země a vydaná vaším zaměstnavatelem. K té zbrani musíte mít průkaz, nějakou další dokumentaci, musíte ji užívat a nosit podle místních zákonů a nařízení. V Iráku je od léta 2012 dokonce početní restrikce na zásobníky a střelivo. Do dlouhé zbraně můžete nosit pouze dva plné zásobníky a do pistole jen patnáct nábojů. Zbraně se po službě musí přechovávat v trezorech nebo zbrojnicích, a v případě skončení kontraktu mezi vaším zaměstnavatelem a klientskou firmou, se ukládají všechny zbraně zpět pod dohled ministerstva.

Klient, který má obchodní zájmy v oblasti, si najímá jen jednu bezpečnostní agenturu na veškeré zabezpečení svojí činnosti? 

V Iráku i v Afghánistánu působí stovky bezpečnostních firem. Postupným vytlačováním vládou se jejich počty tenčí, alespoň ty s mezinárodní účastí, ale například v Iráku má klient stále možnost si vybrat mezi cca dvaceti zahraničními firmami. Vídám velmi často, že si klient najme pro sichr i dvě, tři firmy; to z důvodu, že některá nebude mít v pořádku dokumentaci a nebude schopná ochranu nějakou dobu provádět.

Kolik kontraktorů má vaše agentura v Iráku a jak pracujete?

Je nás tuším asi osmdesát na jednom projektu, ale firma má ještě další aktivity. Jsme rozhodně v první desítce, co se trhu týče. Mým odhadem tu firma může mít stovky zahraničních kontraktorů. Co se pracovních podmínek týká, máme obvykle dvouměsíční rotace s jedním měsícem volna, někde to může být tři/jedna, ale také šest nebo dvanáct/jedna. Kdo má štěstí a je už na nějaké funkci, může mít i šest týdnů práce/šest týdnů volna. V práci se ale připravte na dvanáctihodinové směny bez jakékoliv zastávky nebo dne oddechu. Jste tam, abyste firmě vydělával peníze, ne abyste se „váleli“.

Máte v týmu nějaké Čechy?

V naší firmě jsem prý jediný a první Čech v historii. Pracoval jsem ale i ve firmě, kde nás Čechů bylo víc, konkrétně čtyři, a jeden Slovák. Pokud to jsou zkušení operátoři, a tihle byli, práce vás opravdu baví a čas utíká. Jinak, pokud se nemýlím, takové neoficiální číslo je mezi třiceti a čtyřiceti Čechy, kteří pracují v podobné branži, avšak mezi deseti a dvaceti jich pracuje jako ochránce osob v poválečných zemích – odborně v Personal Security Detail (PSD). Co vím, například v Iráku pracuje pět Čechů a všichni se známe, v Afghánistánu to bude dost podobné.

Jak se k vám chovají ostatní kolegové, hlavně Britové?

Britové mají jednu negativní vlastnost – stále se pokládají za koloniální velmoc a pohlížejí na ostatní národnosti tak trochu svrchu, zvlášť to platí pro lidi z východní Evropy. Myslím, že s touhle britskou vlastností, přes všechny svoje proaktivní multikulturní postoje, jsou v jádru dost povýšení a přesvědčeni o tom, že jsou „pupkem“ světa. Problém je také s některými kolegy hlavně z východní Evropy, kteří se dostali do branže podivným způsobem. Jsou velmi „tuční“, s absolutní nechutí ke sportu, pohybu, ale s láskou k alkoholu a cigaretě. Jejich kvality nejsou takové, abych si nemusel krýt záda. A to je přitom u této práce jedna z nejdůležitějších věcí – potřeba jistoty, že váš kolega je schopen vás dostatečně jistit. To se projeví až při první ostré „akci“ či autonehodě, a snad nebude pozdě. Potom se to samozřejmě řeší a takový člověk možná skončil, ale…O to důležitější je být absolutně samostatný, dokázat předvídat možná bezpečnostní rizika a připravit se na útok, který může přijít kdykoliv a odkudkoliv.

Nebezpečné situace zažíváte každý den?

To ne, většina misí probíhá v relativním klidu. O to je potom horší, když nastane nějaký incident. Člověk může po dlouhodobém klidu polevit ve vnímání bezpečnostních rizik, což se může pořádně vymstít, i tím nejhorším možným způsobem – tedy smrtí klienta nebo kontraktora. Zažil jsem několikrát fakt nebezpečné situace, které naštěstí dopadly dobře. Například v Afghánistánu jedním z problémů totiž je, že kontraktoři nejsou nijak viditelně označeni, snaží se provádět ochranu skrytě, ani jejich auta nerozpoznáte od normálních, civilních. Co se vám asi mihne hlavou, potkáte-li podobný konvoj s vousatými ozbrojenci? Nejednou z toho byla přestřelka tzv. Blue on Blue, tedy do vlastních. Nejednou se nám stalo, že za naším nebo před naším konvojem vybuchla nálož či granát. S podobnými situacemi prostě musíme počítat. Potíže jsou i s místními policisty, kteří uměle vytváří problémy při dopravních kontrolách, kdy například tvrdí, že předložený pas má prošlé vízum, i když to evidentně není pravda. No a potom skončíte třeba na tři dny v cele a čekáte, jak dopadne soud. A po třech dnech soudce vynese rozsudek, že je všechno v pořádku a ničeho jste se nedopustili a propustí vás z vazby.

Jak se v agentuře řeší riziko úrazu nebo smrti, jste pojištěný?

Samozřejmě s tímto rizikem se počítá už při podpisu smlouvy, kontraktor má nasadit v krajním případě svůj život, aby ochránil klienta. Tak to prostě je. U nás v Česku není pojišťovna, která by byla schopná pojistit kontraktora, ba ani vojáka na solidní částku, aby mohl alespoň částečně existenčně zajistit svoji rodinu. Obvykle vás firma pojistí u britské pojišťovny LLoyds na zhruba 300 tisíc dolarů (přes šest milionů korun), výši pojistného si můžete samozřejmě nechat zvýšit.

Všechny bude určitě zajímat váš plat. Kolik si vyděláte?

Už to není, co to bývalo. Dnešní kontraktor má plat, řekněme od 200 do 400 amerických dolarů denně. Dříve se dalo vydělat i lehce nad 400 dolarů denně, dnes budete rádi za těch 200 až 300 denně. Všechny vaše potřeby v zahraničí – letenky, ubytování, stravu, výstroj i výzbroj, hradí zaměstnavatel.

Co plánujete po návratu domů?

Teď mi právě končí dovolená a příští týden se vracím do Iráku. Ale počítám s tím, že kontraktora už nebudu chtít dělat nějak dlouho. Uvažuju o tom, že bych podnikal právě v oblasti firemní bezpečnosti. Mám hodně praktických i teoretických zkušeností v oboru, o kterém se u nás moc nemluví, a myslím, že bych měl co předat dalším lidem. Práce kontraktora nejde dělat dlouho, hodně vyčerpává nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Člověk je mnohem rychleji „opotřebený“. Chybí mu rodina, přátelé, volnost.

Neuvažujete, že byste se po návratu do ČR vrátil k policii nebo požádal o vstup do armády? Není škoda, aby vaše znalosti, které jste získal jako kontraktor, zůstaly pro stát nevyužité?

To všechno záleží na konkrétní situaci. Jako kontraktor jste „problémem společnosti“. Jste v hledáčku tajných služeb a složek policie. Sledují vaší činnost, odposlouchávají, vedou si na vás spis. Takže je otázkou, zda by vám případný opětovný nástup k ozbrojeným složkám nezmařili. Od policie jsem odešel hodně rozčarovaný. Nedokážu třeba pochopit, proč stát na jedné straně investuje obrovské finanční prostředky do mnohdy nesmyslného materiálu, ale i vzdělávání a výcviku policistů, a potom je ani nezajímají důvody, proč odcházejí ze služebního poměru. Nesnažili se, a pokud vím, ani teď se nesnaží, aby konsolidovali nejen početní stavy policistů, ale aby se o ně starali po všech stránkách. To je nejen o penězích, nejen o výplatách a služebním zařazení. Je to i o byrokracii a prosazování zájmů některých jednotlivců nebo možná i mocenských skupin uvnitř i vně policie. Totéž platí o vojácích z povolání. Vlastně všech ozbrojených složkách státu. Média tomu také moc nepomáhají. Nejde srovnávat platy těchto složek s platy ostatních státních zaměstnanců. Porovnávat „jabka s hruškama“. Ale ano, pokud se změní podmínky k lepšímu a stát usoudí, že mě může potřebovat, rád se dám do jeho služeb. 

Nedokážu třeba pochopit, proč stát na jedné straně investuje obrovské finanční prostředky do mnohdy nesmyslného materiálu, ale i vzdělávání a výcviku policistů, a potom je ani nezajímají důvody, proč odcházejí ze služebního poměru.

 Psali jsme také:

POVOLÁNÍ: SECURITY KONTRAKTOR