Autor fotografie: © SECURITY MEDIA|Popisek: POVOLÁNÍ: SECURITY KONTRAKTOR 3
EXKLUZÍVNĚ / Pokračování článku ze 4. května. Přinášíme autentickou a neupravenou výpověď bývalého policisty (jeho identitu má redakce k dispozici), který se v oboru pohybuje už několik let. Pohled do zákulisí práce bodyguarda.
Zajímavá vás, jak se žije vojákům, které si najímají soukromé bezpečnostní agentury jako bodyguardy na Středním východě? Jaký mají názor na místní obyvatelstvo? S jakými problémy se potýkají? Jak vypadá jejich běžný denní režim?
Povězte mi, jaké máte zázemí na zahraničních misích? Jak jste ubytování?
Za ty roky jsem si prošel opravdu rozmanitou škálou ubytování, počínaje luxusním obytným kontejnerem pro jednu osobu s vlastní sociálkou, přes podobný dvoulůžák, hromadné pokoje pro 6 až 10 lidí, až po „zavšivené vybydlené“ kontejnery pro jednu osobu, které jsme museli sdílet ve čtyřech a na záchod nebo do sprchy chodit ven několik desítek metrů daleko. Úroveň ubytování se liší kontrakt od kontraktu, firma od firmy. Ale samozřejmě na vás chtějí vždy co nejvíce ušetřit. Jedinou výhrou je, pokud bydlíte v zázemí klienta, který takové bydlení současně platí.
Můžete tedy žít v poměrně luxusním bydlení anebo taky na smetišti... Lze úroveň ubytování předem nějak ovlivnit?
Kdepak, už když na kontrakt nastupujete, jste někam přiřazen, do určitého týmu, k určitému klientovi (klientům). Pokud bydlí klient například v hotelu Sheraton, může se lehce stát, že v něm budete bydlet také. Jindy má klient vlastní kemp a vy bydlíte opodál ve „vile“, která je příšerně vybavená a opravdu tam trpíte. Teď mám na mysli například arabské záchody, na které si Evropan opravdu špatně zvyká, apod. Někdy můžete získat kontrakt na ropném vrtu, kde budete žít jako na stavbě, v kovových kontejnerech, všude je bahno, špína, zápach, hluk. Na sociální zařízení budete chodit padesát metrů bahnem, sprchovat se je možné jen v botách, kvůli neuvěřitelně špinavé podlaze.
Můžete si alespoň vybrat spolubydlícího?
Kéž by, ale já až na výjimky jsem měl vždy smůlu, dostal jsem nějakého zapáchajícího „idiota“, který se „hlasitě projevoval“, neuklízel po sobě, nebral ohled na druhého. Taky se mi samozřejmě stalo, že jsem do pokoje pro čtyři přišel jako poslední, každý tam měl nějak nábytkem přepažený svůj koutek, vlastní stůl, židli ... a mě zbylo místo v chodbičce, kde byla jen postel a tím to končilo. Ale jak už jsem řekl, ono je to trochu jako na houpačce. Teď konkrétně bydlím sám v překrásném velkém pokoji s vlastním sociálním zařízením. Až přijde doba, kdy budu muset zase do nějaké hrůzy, zabalím to tady.
A co jídlo? Jaké to je? Stejný příběh?
Ano, to je přes kopírák. Obvykle to jde ruku v ruce s bydlením a jeho umístěním. Také je důležité, kdo jej platí. Ještě nedávno jsem byl na základně, kde jsem si neuměl vybrat večeři... steak, grilovaný losos nebo krevety? Dával jsem si raději od všeho. Ale také byly dny, kdy jsme s přáteli šprýmovali, zdali a jak dlouho vůbec přežijeme. K snídani jedno vajíčko, kousek arabského chleba, osmažený mini párek, k obědu rýže, jakási červená omáčka, osmažený párek, arabský chleba, k večeři rýže, chleba, osmažený párek. To bylo ještě dobře. Britové jsou známí tím, že k obědu jedí sendviče, a tak je dopřávali i nám a pořád. V těchto případech jsem velmi rád vzpomínal na prosté indické kuchyně předchozích kontraktů. Jeden kemp jsme nazývali Auschwitz, až tak hrozné to tam bylo. Hladověli jsme.
S takovým jídlem se asi vaše rotace těžko přežívá. Dá se na to nějak připravit?
Doporučuji nakoupit kvalitní proteinové tyčinky, protein jako takový, různé doplňky stravy, vitamíny. Klidně půl bagáže zaplňte tímhle. Vyplatí se to.
Jak se ale udržujete v kondici, musí vám chybět energie….Máte vůbec možnost zacvičit si po práci?
Já jsem si udělal takový návyk, skoro drogu, že musím chodit cvičit takřka denně. Najdu si čas klidně místo oběda nebo pozdě večer po práci. Prostě nechci vypadat jako 80 procent kontraktorů kolem mě. Pokud je čas a chuť, dá se všechno. Za svou kariéru jsem cvičil v průměrných fitkách s čínským nářadím, nebo v jednom malém kontejneru, kde byly dva běžecké pásy, jedna olympijská tyč, dvě jednoručky, žádná klimatizace, taková spartánská posilovna. Někde není vůbec nic, takže čistě kliky, lehsedy, sprinty, když je na co se pověsit, dají se alespoň dělat shyby. Ale na jednom projektu mi z posilovny „spadla brada“. Tak profesionální a velikou posilovnu jsem nikdy v Evropě neviděl. Počítejte ale s tím, že budete denně třeba 12 až 14 hodin na nohou, v úděsném vedru, ujedete stovky kilometrů, budete strašně unavení, chce to opravdu silného ducha a přemoci se k cvičení. Hodně mi pomáhá dívat se kolem sebe na tlouštíky z jiných zemí a vždy si rychle uvědomím, že takhle skončit nechci.
Máte tam i jiné možnosti relaxu nebo odpočinku? Jak vůbec kontraktor tráví svoje volno?
Moc volna teda není! V mém případě je to dnes a denně stejné - před večeří (pokud můžu, tak před obědem nebo místo něj) fitko, pak chvíli internet a nakonec jdu utahaný spát. Ale zažil jsem i masážní křesla, vířivky, sauny či bar. Kolegové volno většinou tráví kouřením a pokecem u kuřárny nebo se cpou jídlem a sladkostmi. Ano, každý si něco najde. Co se internetu týče, někde je hodně slušné připojení, dají se stahovat filmy nebo streamovat televizi, jinde je tak bídné, že raději použiju mobilní internet. V poslední době už je poměrně slušné pokrytí 3G, dá se alespoň jít na facebook apod. Zažil jsem časy, kdy nám firma odmítla nainstalovat internet do pokojů, abychom se tam prý „nezašívali“. Byl jediný přímo v OPS roomu, aby nás měli hezky pod kontrolou a hodiny pro surfování byly stanovené. Jindy jsme nesměli. Nejhorší bylo skypování, kdy jsme si chtěli v soukromí povídat s blízkými a vedle nás na lavici seděl jeden a z druhé strany druhý kolega, oba pokoušejíc se o to samé.
Jaké tam máte kolegy, co lidské vztahy?
Obecně je to všude stejné. Mám kolem sebe třeba Brity, ti ani neodpoví na pozdrav, jsou pány tvorstva, vymýšlí, jak na druhých něco najít, čím je sestřelit, co napráskat, jak ublížit, ponížit. To všechno umocňuje fakt, že spousta z nich bere anabolika nebo steroidy, protože si neumí vypracovat tělo poctivě, a tak bývají velmi náladoví a agresivní. Další největší skupinou jsou bývalí Jugoslávci a Rumuni. Až na výjimky mají vylhané životopisy, v životě nesloužili v žádné ozbrojené složce, možná si udělali dva tři kurzy a komplet falzifikovali svoji minulost, včetně předchozích misí. Pokud někde vytvoří větší skupinu, založí si „gang“, snaží se ostatní vytlačit, aby si tam dostali jenom svoje lidi. Další početnou skupinou jsou Jihoafričané. Někteří jsou v pohodě, ale většina je „ujetá“; kontraktořina je jejich svět, nic jiného neznají, nevědí. Obvykle jsou to vyschlí týpci s tváří šedesátníka v pětatřiceti. Teď si ještě představte ty všechny vyjmenované národnosti v nechutné nadváze, kdy se zadýchají při stometrovém pěším doprovodu klienta. Nikdo by mně doma v hospodě nevěřil, že takový člověk dělá stejnou práci, jako já. Když mám štěstí, dostanu za parťáka Němce, Poláka, Slováka, Maďara nebo Ukrajince. Pokud jsem s někým z nich dělal, byli to zatím vždycky profíci a byli v pohodě, rád na to vzpomínám. Jen je smůla, že právě oni jsou spíš výjimkou. Když shrnu mezilidské vztahy, tak každému doporučím: nikdy si nedělej kamarády, nikomu se nesvěřuj, zbytečně si s ním nechoď povídat, prakticky pokaždé tě napráší a pokusí se tě podrazit, zbavit se tě, aby na tvoje místo dosadili jeho kamaráda. Věřím maximálně Čechovi nebo Slovákovi.
A jaké to je s místními?
Ufffff... odmlka ... Takhle, pokud si uchazeč o tuto práci myslí, že zvládne například dva měsíce dělat ve stacionáři pro mentálně postižené, o víkendech zaskakovat v cikánském děcáku a dokáže trpělivě vysvětlovat například zavazování tkaniček mentálně postiženému děti, byť i na desetkrát neúspěšně, tak je to ten pravý, vydrží to i s Araby nebo s Afghánci. Je to hodně těžké, je to úplně jiná mentalita, jiný způsob života, jiné hodnoty. Nechci je všechny házet do jednoho pytle, ale ty co jsem poznal, znali maximálně korán, auto se učili řídit sami, nedodržovali žádná pravidla, byli hluční, neuvěřitelně lhali a podváděli. Nedochvilnost hlavním rysem jest. Takhle bych mohl pokračovat. Je to opravdu zkouška trpělivosti. Je pravdou, že když to s nimi vydržíš několik let, doma tě nic nemůže rozhodit.
Pokračování v dalším vydání…