Popisek: Ilustrační foto
Policie na veřejných místech může fotit a nahrávat v podstatě bez kontroly. Stačí jí k tomu souhlas státního zástupce.
Na serveru hlidacipes.org byl 10. listopadu zveřejněn článek "Policie objevila kouzlo prostorových odposlechů. Na rozdíl od “napíchnutí” telefonu nepotřebuje souhlas soudce" od autora Roberta Maleckého, ze kterého citujeme:
Jak ukazuje olomoucká kauza Vidkun, protimafiánský útvar významně staví na informacích, které získal nahráváním kavárenských hovorů mezi podnikatelem Ivanem Kyselým a policistou Karlem Kadlecem. Je za tím vidět pokrok – to, co bylo donedávna doménou tajných služeb, má dnes k dispozici kdejaký policejní útvar. Ale kouzlo odposlechu na veřejném místě je ještě v něčem jiném: není k němu třeba souhlasu soudce.
Od loňského července do letošního října se v kavárně Cafe Delux poblíž olomouckého hlavního nádraží sešli v desítkách případů a z toho, co si u stolečku povídali, ÚOOZ postavil podstatnou část obvinění z vynášení informací jako hlavní větve tzv. operace Vidkun.
Podle zatím dostupných informací se ÚOOZ v desítkách případů podařilo umístit do jejich blízkosti, nejspíš do jídelního nebo nabídkového lístku nebo popelníku tzv. prostorový odposlech. Umožňuje to postupující miniaturizace techniky, samotná nahrávací zařízení jsou velice malá.
Policista, který chce odposlechnout hovor na veřejnosti, řeší v podstatě jen výdrž baterií, které zařízení pohánějí.“ Ve většině případů se musí spolehnout sám na sebe, spolupráce s obsluhou kavárny nebo restaurace nepřichází většinou v úvahu,” říká policista z celorepublikového útvaru, který praxi umísťování odposlechů pro HlídacíPes.org popsal.
Složitější situace nastává, pokud je třeba nahrávací zařízení nechat na určeném místě delší dobu. Kolují historky o tom, kterak se kdysi Státní bezpečnosti podařilo napojit její zařízení přímo na rozvody proudu, a vyrobila tak odposlechy v podstatě s neomezenou životností. I dnes přicházejí v případech, kdy je třeba odposlech ponechat na místě delší dobu, ke slovu “staré dobré buřty”, tedy velké baterie, říká policista.
Policie na veřejných místech může fotit a nahrávat v podstatě bez kontroly. Stačí jí k tomu souhlas státního zástupce, v tom je rozdíl proti klasickému odposlechu, o který musí žádat soud. “Pořizování zvukových či obrazových záznamů v kavárnách a restauracích není spojeno se zásahem do nedotknutelnosti obydlí,” vysvětluje rozdíl advokát Tomáš Sokol.
Pro klasický odposlech platí i další omezení. Pokud ho policie nasadí tzv. neúčelně, tedy nevede k zahájení trestního stíhání, musí o tom dotčenou osobu informovat. Je to poměrně novinka a taky je třeba říct, že panují vážné pochybnosti o tom, že se tak ve všech případech děje. Naproti tomu neexistuje žádná evidence o tom, co se děje s hodinami nahrávek lidí, které na veřejných místech policie odposlechla a nahrála mimoděk. Použije to, co potřebuje, zbytek se vyřadí.
Autor textu se odvolává na článek v Lidových novinách, že “elitní” policejní útvary de facto rezignovaly na klasickou operativu, tedy získávání informací přímo v zájmovém prostředí prostřednictvím informátorů."
O tom, že se elitním útvarům v podstatě zhroutila operativa, se mluví již nějakých osm let. Mohou za to dvě vlny tzv. výsluhových odchodů zkušených policistů, za které vedení nedokázalo sehnat náhradu. Svou roli sehrálo také povinné informování o zahájených kauzách prostřednictvím tzv. metodiků, které, než se ho podařilo zrušit, řadu policistů znechutilo. Na vysokých místech v policii sedí lidé, kteří s prací v prostředí mají malé nebo nulové zkušenosti. Tzv. bílé límečky jako podstatný zdroj informací z prostředí finanční kriminality nemají důvěru s nimi spolupracovat. Policie ve stále větší míře spoléhá na odposlechy, včetně prostorových.
Jaký názor mají na prostorové odposlech poslanci podvýboru pro ochranu soukromí a komise pro kontrolu odposlechů? Přečtěte si původní článek "Policie objevila kouzlo prostorových odposlechů. Na rozdíl od “napíchnutí” telefonu nepotřebuje souhlas soudce"