Autor fotografie: archiv Petra Blahuše|Popisek: Kdyby bylo na českých polistopadových politicích, nebyl by odsouzen jediný německý a rakouský válečný zločinec
Nedávná slova bývalé ministryně a exposlankyně ČSSD Květoslavy Kořínkové o tom, že československá vláda - ve které sama seděla - nikdy nezrušila naši Komisi pro válečné zločiny, značně nadzvedla historika Českého svazu bojovníků za svobodu Jiřího Jaroše a další pamětníky a antinacisty.
Exministryně Kořínková to prohlásila na nedávné besedě pamětníků a odborníků o ztrátách československých a následnických archivů státu a o významu těchto ztrát pro naši budoucnost. Jednalo se o akci dokonce mezinárodní, protože se jí mimo jiné zúčastnil vedle diplomatů Milana Syručka a Jaroslava Bašty také velvyslanec Slovenské republiky a bývalý ministr Peter Weiss. „Doopravdy si vůbec nepamatuji, že by se vláda tímto zabývala. Na to by muselo být usnesení vlády. Nebo to bylo uvnitř ministerstva vnitra. Či v materiálech předsednictva vlády. Ve vládě to v žádném případě nebylo,“ prohlásila tehdy exministryně. Podle expertů byly tehdy zničeny nebo jinak ztraceny stovky a možná i tisíce krabic dokumentů, nejen z archivu Státní bezpečnosti, který se likvidoval v listopadu a prosinci 1989 v Praze i na dalších místech a krajských správách StB, například v Kanicích u Brna. Zničeny měly být i dokumenty z dlouholeté působnosti československé vládní Komise pro válečné zločiny, jenž se mnohdy marně snažila dostat v Rakousku a Německu volně žijící válečné zločince, příslušníky gestapa a SS před řádné československé soudy.
psali jsme: Den, kdy nacistickým vrahům došel smích. 1. října 1946 dostalo 12 z nich oprátku
„Ztráta paměti exministryni neomlouvá. Exministryně Kořínková říká nepravdy o zrušení Komise pro válečné zločiny,“ tvrdí historik Jaroš. Poukázal mimo jiné na existenci dvou knih badatele Stanislava Motla o válečných zločinech a jejich netrestání, kde na straně 190 je v knize „Nacisté pod ochranou aneb Kdo vlastně prohrál válku?“ příslušné usnesení vlády i zrušení československých lovců nacistů ofocené. Podobně jako v knize „Oběti a jejich vrazi. O tom jak Česká republika pomáhala unikat válečným zločincům.“
„Nedovedu pochopit, že paní exministryně svými výroky popřela existenci Usnesení vlády Československé socialistické republiky č. 224 ze dne 24. března 1990 o ukončení činnosti Československé vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců. Provede: První místopředseda vlády ČSSR Dr. Ján Čarnogurský. Na vědomí: místopředseda Federálního shromáždění a generální prokurátor ČSSR,“ citoval Jaroš oficiální dokument.
psali jsme: Hitler měl ohledně genocidy Židů správné motivy, prohlásil japonský ministr
Jaroš jako předseda Historicko-dokumentační komise ČSBS Boskovice navíc uvedl, že nejen Ústav pro studium totalitních režimů (který to má v přímém popisu práce) ale i další ústavy ani 73 let po skončení 2. světové vály nebyly schopny zveřejnit třeba kartotéky příslušníků gestapa, kterých mělo být v okupovaném Československu údajně až 5861, nebo seznamy gestapáckých kolaborantů z řad jak Čechů, tak tzv. sudetských Němců, vytvořené v roce 1946. „Možná s ní dodnes někdo někoho vydírá,“ myslí si Jaroš.
Uvedených výtek na vrub státu bylo během besedy tolik, že i slovenský ambasador byl tím překvapen a navrhoval sepsat o problému odbornou studii. „Ovšem pochybuji, že pan Peter Weiss jako aktivní člen politiky v oné době to taky nevěděl,“ upozornil Jaroš. „Že nevěděl, že tato hanebnost byla jedním z prvních činů Čalfovy vlády ani to, že tuto hanebnost navrhl jistý Tibor Böhm, první polistopadový generální prokurátor, jenž do svého úřadu soustředil značnou část archivní dokumentace této Komise pro válečné zločiny, a který měl na starosti takzvanou rehabilitaci kolaboranta Tisa? Nebo že předseda Komise pro válečné zločiny Bohuslav Kučera toto vše potvrdil s tím, že archiv komise, která jej pracně budovala, byl rozchvácen – a to tam byly materiály o 700 zločincích?“ pokládá Jaroš jednu zajímavou otázku za druhou. A navrhuje řešení: „Všichni poškození příslušníci rodin, kterým zahubili velkoněmečtí váleční zločinci rodinné příslušníky, by se měli spojit a podat hromadnou žalobu na Českou republiku pro zanedbání péče řádného hospodáře o archivy válečných zločinů a pro zrušení Komise pro stíhání nacistických válečných zločinců. Stále jsou nás tisíce poškozených rodin - a tady se stále jen melou zločiny a prohřešky estébáků a jejich společníků - a vůbec se nezkoumají a neprezentují zločiny nacistů na našich rodinách a našich lidech. Jak chce tato společnost dospět k vyrovnání s minulostí, když se vůbec nedokázala ani vyrovnat s minulostí nacismu?“ ptá se bez naděje na odpověď z úst českých politiků předseda Historicko-dokumentační komise ČSBS Jiří Jaroš.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Historie - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více