„Přál bych si, aby náš ústav byl odbornou veřejností vnímán jako expertní Národní centrum pro letectví a vesmír,” říká v rozhovoru pro Security magazín ředitel VZLÚ Josef Kašpar

„Přál bych si, aby náš ústav byl odbornou veřejností vnímán jako expertní Národní centrum pro letectví a vesmír,” říká v rozhovoru pro Security magazín ředitel VZLÚ Josef Kašpar
Autor: VZLÚ|Popisek: Josef Kašpar
07 / 09 / 2018, 18:00

Na jakých projektech aktuálně pracuje Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLÚ)? A jakou roli má jakožto výzkumná, vývojová a zkušební instituce v hierarchii podobných ústavů v ČR? O tom i dalších tématech jsme si povídali s ředitelem tohoto ústavu Josefem Kašparem.

Pane řediteli, VZLÚ je velmi kladně hodnoceným centrem pro výzkum, vývoj a testování v letectví a kosmonautice. Jeho činnost je tedy velmi rozmanitá. S jakými partnerskými institucemi i mimo ČR Váš ústav spolupracuje? 

Já bych to zahraničí rozdělil na dvě oblasti. Jednou z nich je výzkumná sféra, kde jsme členy Evropské asociace leteckých výzkumných ústavů a zároveň mezinárodního fóra pro vědu v letectví a na platformě těchto dvou zájmových sdružení či asociací vytváříme či spolupracujeme na různých projektech s klíčovými výzkumnými ústavy v Evropě i ve světě. Konkrétně spolupracujeme s německým výzkumným ústavem DLR, francouzským Onera, španělským INTA, nizozemským NLR atd. Co se týče mimoevropských výzkumných ústavů, tam je to složitější. Máme zde nějaké kontakty na personální bázi s ústavy NASA a japonskou kosmickou agenturou JAXA. Cíle těchto světových výzkumných ústavů či agentur jsou však mnohem dál, protože se zabývají technologiemi, o nichž se nám může zatím jen zdát. Určitě bych zmínil ještě na tomto místě průmyslovou oblast, právě spolupráce s průmyslem je velmi podstatná. Spolupracujeme v této sféře například se společností Airbus, Rolls-Royce či Fokker.

Máte i zahraniční odběratele? Pokud ano, jaké?

Zahraniční zákazníci využívají našich služeb především v oblasti analýz a zkoušek. Nekupují si od nás řešení, na kterých pracujeme, ale kupují si od nás službu. Jinými slovy to znamená, že si u nás zadají například zkoušku nějaké části letadla apod. Takže tato spolupráce jde spíše tímto směrem.

VZLÚ v roce 2013 založil své dceřiné společnosti SERENUM, VZLU TEST a VZLU Technologies v podstatě svépomocí bez poskytnutí finančních dotací. Jak se Vám to podařilo?

Cítili jsme, že některé činnosti i třeba z legislativních důvodů potřebujeme vyčlenit do dceřiných společností. Každá z nich má svůj příběh, například společnost SERENUM byla založená ze dvou důvodů. Jednali jsme před časem o vstupu strategického partnera EADS Astrium do našich vesmírných aktivit. Nicméně tento partner nemohl vstoupit do národní výzkumné organizace, a proto jsme museli založit právě jednu z našich dceřiných společností. Nakonec se tento vstup stejně nepodařil, protože je postihla krize a vnitřní problémy a přestali dělat akvizice. Druhým důvodem založení dceřiné společnosti SERENUM bylo to, že pokud se zabýváte vesmírnými aktivitami v tendrech Evropské kosmické agentury, tak tam panuje poměrně přísné rozdělení, jestli jste výzkumná organizace, nebo komerční firma. My jsme se tak nedostali ke všem věcem, ke kterým jsme se jako VZLÚ potřebovali dostat, čili pokud je nějaká komerční příležitost, tak ji má na starosti právě SERENUM. Takže založení dceřinných společností byl velmi pragmatický krok k tomu, jak si rozšířit příležitosti.

VZLU2

VZLÚ má řadu odvětví či oborů, jedním z Vašich profilových sektorů je i kosmonautika. Jaké přístroje VZLÚ vyrábí a najdou všechny v kosmu, případně jinde své uplatnění?

Co dělá v tomto směru naše kosmická sekce, má několik rozměrů. My vyvíjíme různá zařízení pro družicovou techniku, která má různé uplatnění. Jako příklad uvedu vývoj mikroakcelerometru, který je použitelný ve vesmíru. Zařízení vznikalo před mnoha desítkami let v ČSAV a tým, který na něm pracoval, jej dotáhl do nějaké technologické úrovně, na kterou jsme my navázali a dokázali jsme ty mikroakcelerometry v plné vesmírné kvalifikaci vyrobit a umístit do třech satelitů SWARM, které jsou ve vesmíru aktivní. Dále jsme se věnovali dílčím systémům pro malé satelity, abychom znovu nastartovali schopnost ČR produkovat družice jak pro experimentální použití, tak pro použití komerční, respektive strategické. Vyvíjíme například prvky pro řízení stability a polohy a mnoho dalších elektronických prvků.

Minulý rok indická raketa raketa PSLV-C38 vynesla na oběžnou dráhu nanodružici VZLUSAT-1. Plánujete vývoj dalších, třeba větších družic, které by plnily složitější úkoly?

Plány v tomto směru určitě máme, dva krátkodobé, jeden s delší vizí. Ten krátkodobý se odvíjí právě od nanodružice, což je vlastně technologická platforma. My jsme vyvinuli i z komerčně dostupných částí nanosatelit CubeSat a na jeho palubě probíhá řada experimentů, které nejsou vědecké, ale spíše inženýrské. Různé firmy z ČR mají své systémy a materiály a potřebují zjistit, zda právě jejich řešení je použitelné ve vesmíru. Na Zemi to totiž všechno nevyzkoušíte. Proto připravujeme VZLUSAT-2. Co se týče dalšího plánu, tak ten je specifický. V současné době vyvíjíme se společností SpaceLab EU iontový motor. Ten bychom měli ve vesmíru vyzkoušet právě ve verzi malého satelitu VZLUSAT-x.

VZLU se též významně zabývá podporou letectví. Jaké inovace využitelné v leteckém průmyslu aktuálně vyvíjíte?

My nevyvíjíme konkrétní produkty, ale spolupracujeme na vývoji různých dílčích částí letadel. Naše přidaná hodnota spočívá rovněž v tom, že doporučujeme konkrétní konstrukční řešení. Máme zkušenosti s tím, jak se například šíří únavové trhliny konstrukcí. S konstruktéry letadel také ladíme, jaké konstrukční detaily budou nejvhodnější. Pokud hovoříme o dalších věcech, určitě bych zmínil oblast kompozitních materiálů, jsme schopni konstruovat a vyvíjet kompozitní díly dle potřeb zákazníka. Dříve jsme vyvíjeli i letecké vrtule, ale to před nějakým časem skončilo a posunuli jsme se dál.

VZLÚ nově také rozvíjí spolupráci s ruským leteckým výzkumným centrem TSAGI. Můžete být konkrétnější, co je hlavním cílem tohoto mezinárodního projektu?

VZLU

To je velmi dlouhý příběh. Ruské ministerstvo totiž před časem vydalo výnos, v němž se hovoří o specifických oblastech v Rusku, které jsou méně osídlené, jako například o Sibiři, Právě tyto oblasti se mají obsluhovat napříště pomocí letadel. Nebudou se tam tak stavět silnice ani fungovat železnice, ale jen letadla, 19místná a 40místná, což jim vyplynulo z jejich analýz. A 19místná letadla jsou aktuálně naše L-410, které se primárně vyvážejí do Ruska. Nicméně na druhé straně to 40místné moderní letadlo nikdo nemá. My však děláme již teď na tom 40místném letounu řadu výzumných a analytických činností, abychom usnadnili průmyslu rozhodování, jestli se do projektu 40místného letadla pustí a nebo ne. Existují již analýzy, jaká letadla podobného typu ve světě létají, jak se provozují apod. Tuto analýzu jsme dělali právě s výzkumným centrem TSAGI. Postoupili jsme nyní do technického řešení, takže vytipováváme technologie v oblasti kompozitních materiálů, které by se použily právě v tom 40místném letadle.

Můžete čtenářům blíže představit program Horizont 2020 s projektem UHURA?

Projekt UHURA (Unsteady High-Lift Aerodynamics – Unsteady RANS Validation) je náš nejčerstvější projekt, na nějž jsme získali podporu od Evropské komise. Je zaměřen na výzkum aerodynamických charakteristik Kruegerovy klapky a jejího dynamického zatížení od aerodynamických sil. Budou prováděny jak CFD simulace, tak experimenty v aerodynamických tunelech. Projekt je řešen v rozsáhlé celoevropské spolupráci. Koordinátorem projektu je německý výzkumný ústav DLR a dalšími významnými účastníky jsou např. společnosti Airbus a ASCO nebo výzkumné organizace ONERA, FOI, TSAGI a INTA.

Vyvíjí VZLÚ i specifické bezpečnostní prvky k letadlům?

Když řeknete v češtině bezpečnost, jedná se o široký pojem. Angličtina bezpečnost rozděluje na ,,Safety" a ,,Security". My se věnujeme především té části ,,Safety". Tam náš přínos spočívá hlavně v použití nových materiálů či nových konstrukčních prvků kolem leteckých motorů, což je vlastně klíčová část letadla. Pokud se týká oblasti ,,Security", tak s tím koketujeme už řadu let, ale zatím jsme nenašli oblast, které bychom mohli pomoci, protože ,,Security" je ve své podstatě hodně specifická. My vlastně k ,,Security" nyní rychle směřujeme v oblasti autonomních letů a právě aspektem ,,Security" se budeme určitě dále zabývat.

Zabýváte se v rámci oblasti bezpečnostního průzkumu i vývojem dronů - UAV. Vyrábí ústav i jednotlivé komponenty k UAV?

My vyrábíme drakové části, což je naše doména. Nezabývali jsme se elektronikou, na což existují šikovnější firmy. My těmto firmám dodáváme data například pro autopiloty nebo pro řízení bezpilotních prostředků. V tom dokážeme pomoci či poradit firmám, které právě vyrábějí bezpilotní prostředky. Některé části bezpilotních prostředků, jako byl například bezpilotní průzkumný letoun Sojka, vyráběný Vojenským technickým ústavem letectva a PVO o. z..se realizovaly u nás. Jinak se primárně věnujeme konstrukcím drakových částí, jak jsem již řekl.

V pozemní dopravě je VZLÚ činný při vývoji dopravních prostředků - autobusů, vlaků či tramvají. Kde se v poslední době ,,otisklo" technické know-how VZLÚ?

To je složitější. My totiž žádná konkrétní řešení pro tento segment nemáme. Ale na druhé straně spolupracujeme s řadou firem na tom, aby byly jejich produkty dokonalejší. U pozemních dopravních prostředků, nyní nejvíce u kolejových vozidel, například vlaků provádíme v rámci spolupráce s různými zahraničními společnostmi u nás v ústavu jejich testy z aerodynamického hlediska. Velký problém představuje v tomto směru třeba boční vítr, který může způsobit v krajním případě až vykolejení vlaku. To znamená, že ty vlaky se testují i na to, aby při silném bočním větru nevykolejily.  Takže to je náš přínos hlavně z aerodynamického pohledu.

Přesuňme se k dalšímu sektoru VZLÚ, kterým je stavebnictví. Jak prakticky ústav pomáhá při realizaci staveb, například mostních konstrukcí?

U stavebnictví je opět důležitým prvkem právě aerodynamika, tedy proudění vzduchu. Ve stavebnictví právě proudění vzduchu zajímá projektanty ve chvíli, kdy je samotná konstrukce něčím neobvyklá. Hovořím například o mostech, což jsou tenké konstrukce většinou na otevřených prostranstvích. Právě vítr může způsobit nebezpečný stav mostní konstrukce. My ve VZLÚ právě pomáháme analyzovat tyto konstrukce, jestli tam nedochází  na různých místech k nějakým kmitům, které by mohly vést až k rozpadu mostu. Podobné je to také s výškovými budovami, které jsou poměrně tenké a vyčnívají, takže vítr se do nich rovněž může silně opřít.

Zkušebnictví je nedílnou součástí Vašeho portfolia. Jaké typy zkoušek provádíte v jeho rámci?

Už jsem zmínil aeroodynamiku, což je vlastně ,,čistá věda". My například děláme i zkoušky trojúhelníků, které si dávají řidiči v případě nehody za auto. Na trojúhelnících prakticky zkoušíme, zda nebude odfouknut, když kolem něj třeba projede kamion. Testy nejvyšších rychlostí, které děláme, jsou při Mach 2,1. V této oblasti se testují části např. turbínových motorů. Pak jsou samozřejmě zkoušky materiálového typu, kdy se u řady konstrukcí zjišťuje, při jakém namáhání může materiál prasknout, nebo jak dlouho trvá, než konkrétní materiál praskne. Hovořím teď zejména o únavových zkouškách, to znamená, jak dlouho dokáže letadlo „mávat“ křídly, než dojde k únavě materiálu, tedy prasknutí křídla. Jedná se o ,,full-scale" zkoušky, to znamená testování celého letadla, žádných maket. Máme k dispozici zkušebnu, kam se vejde celý Boeing 737. Tyto zkoušky jsou zpravidla náročné a zdlouhavé a mohou trvat měsíce i roky.

A nakonec Vaše osobní přání pro rok 2018, jakých cílů byste chtěl s VZLÚ dosáhnout letos?

U nás máme dlouhodobé projekty, které mají zpravidla přesah přes rok 2018, takže vám nedokážu říct přesně, jakého cíle bych chtěl dosáhnout konkrétně pro rok 2018. Spíš bych hovořil o střednědobém výhledu, kdy bych si přál, aby všechny naše odborné útvary byly stabilní a měly zajímavou a perspektivní práci. Protože není dobře a zvlášť ve výzkumné organizaci, když nemáte dostatek času na kvalitní vědeckou a technickou práci a musíte stále někam chodit a nabízet se a zároveň soutěžit v silně konkurenčním prostředí výzkumu a vývoje.  Přál bych si osobně, aby náš ústav byl odbornou veřejností vnímán jako expertní Národní centrum pro letectví a vesmír a abychom měli stabilní, výzkum a vývoj podporující vládu, což je pro nás jakožto výzkumnou organizaci klíčové.

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace