Před 35 lety byl v ,,neposlušném" Polsku vyhlášen výjimečný stav. Jako obrana proti sovětské intervenci

KOMENTÁŘ

Před 35 se stalo v Polsku do té doby něco těžko myslitelného. Byl zde komunistickou mocí vyhlášen výjimečný stav.

Generál Wojciech Jaruzelski a jeho věrní soudruzi reagovali na vzrůstající tlak odborového hnutí Solidarita, jejíž ,,protirežimní" aktivita právě kulminovala. Ve vzduchu byla i možná invaze ,,spřátelených vojsk" Varšavské pětky tak, jak se to stalo před třinácti lety v Československu.

Protože se však Jaruzelski zaručil, že situaci zvládne, vyhlásil v zemi výjimečný stav. Zachránil tak v podstatě Polsko před sovětskou invazí. Jaruzelski kalkuloval s tím, že pokud v zemi nastanou radikální protiopoziční zásahy, je možné tak předejít vojenské intervenci Varšavské smlouvy. Polský prezident se nechtěl stát ,,druhým" Alexanderem Dubčekem a přijal tvrdá restriktivní opatření proti opozici, když nechal její významné představitelé zatknout a internovat, aby se ,,zavděčil" Sovětskému svazu.

Výjimečný stav totiž zakazoval protirežimní demonstrace a noční vycházení, právo na stávku a výrazně ,,osekal" občanská práva. Celkově se zvýšily represe proti režimu nepohodlným osobám. Na druhé straně výjimečný stav skoro jistě zabránil sovětské invazi, která by byla sovětským vedením zdůvodněna použitím Brežněvovy doktriny omezené suverenity. Podle ní mohl Sovětský svaz vojensky kdykoliv zasáhnout do země ,,svého"  bloku, kde by byl podle jeho názoru ohrožen socialismus, respektive vláda komunistické strany.