Popisek: Takto byl mučen i kněz Lautner, ale přiznal svou vinu, až když na něj použili skřipce, závaží a pálení ohněm zároveň
Strašné čarodějnické procesy a řádění inkvizice se dotklo i Českého království. V 17. století brutální inkvizitor František Jindřich Bobling mučil a nechal upálit řadu nevinných lidí, mezi nimi dokonce katolického kněze Kryštofa Aloise Lautnera.
Ve vrcholném středověku v Evropě byly v módě procesy s čarodějnicemi, případně čaroději. Katolické církvi jako by nestačilo pronásledování a vraždění protestantů a jiných kacířů, musela si ještě k upevnění své moci vymyslet hon na přisluhovače ďábla. Novou "biblí" inkvizitorů se mimo jiné spisy stala známá kniha dominikánských mnichů z 15. století - Malleus maleficarum, neboli Kladivo na čarodějnice. Paradoxně právě zástupci žebravých řádů dominikánů a františkánů se totiž stali prvními horlivými vyšetřovateli katolické církve. Už od 13. století jim jako metoda výslechu byla papežem Inocencem IV. povolena tortura - mučení. Tento způsob výslechu obvykle dříve či později rozvázal jazyk každému. Měl několik stupňů a používaly se roztomilé nástroje jako palečnice, španělská bota nebo skřipec.
Procesy u nás odstartovala banální příhoda, když v roce 1678 jedna žebračka chtěla ukrást svatou hostii. Tak málo stačilo, aby byl z Olomouce povolán obávaný advokát a inkvizitor František Jindřich Bobling, který měl údajně již zkušenosti z krvavých procesů ve Slezsku. Bobling se velmi rychle usídlil na zámku ve Velkých Losinách, odkud začal svoje pronásledování nevinných obětí. Prvními čtyřmi byly ženy, ale Bobling měl zálusk i na velké majetky především měšťanů ze Šumperka. Inkvizitorovi však zdaleka ne všichni tleskali a to včetně oficiálních představitelů katolické církve. Patřil k nim i kněz Kryštof Alois Lautner, který byl údajně proti čarodějnickým procesům obecně a Bobling navíc začal zatýkat jeho známé včetně manželky jeho přítele měšťana Kašpara Sattlera. Kněz prý o nespravedlivém honu na čarodějnice mluvil i ve svých kázáních. Takto se patrně dostal Lautner do hledáčku šíleného inkvizitora a to se mu nakonec stalo i osudným, ačkoli proces s duchovním byl velký oříšek.
Bobling, který se obával revolty proti zatčení oblíbeného Lautnera, ho nechal lstivě zatknout mimo Šumperk a proces se odehrával v Mohelnici. Než se mu ale podařilo dostat kněze na hranici, uplynulo pět let. Mezitím byl Lautner vězněn a mučen. Zpočátku vzdoroval a vydržel tři stupně tortury, po několika letech dalšího věznění a zvýšení stupně bolesti se ale doznal ke skutkům, které nikdy nespáchal. Těmi bylo pochopitelně obcování s ďáblem v nejrůznějších podobách - křtění dětí ve jménu satana, orgie, znesvěcování symbolů Krista nebo čarodějnické reje na Petrových kamenech. Boblingovi se podařilo za léta shromáždit proti duchovnímu desítky svědků, i když těmi hlavními byly dvě ženy, které ke křivému nařčení Lautnera donutil jak jinak než na mučidlech.
Ačkoli se Lautner snažil dovolat pomoci u olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu, vše bylo marné. Stejně marně za něj orodovali přátelé a další kněží. Dne 18. září roku 1685 byl nejprve zbaven kněžského úřadu a posléze za účasti snad i mnoha tisíc lidí upálen.
Dnes už nikdo nedokáže přesně odhadnout motivy příznivce brutálního mučení a procesů na severní Moravě Františka Jindřicha Boblinga. Obraz hrdinů této nešťastné doby literárně zpracoval Václav Kaplický v knize Kladivo na čarodějnice. Zde jsou motivy jasné – nenávist k ženám a sklony k sadismu, ale také touha po majektu. A skutečně obětí bylo nakonec několik desítek, včetně lidí zámožných a vážených jako rychtář ze Sobotína Hans Axmann se svou chotí.
Církev se ústy olomouckého biskupa Jana Graubnera omluvila za upálení Lautnera až v roce 2000 a to po dvou letech zkoumání záznamů z procesu! Katolická církev patrně dodnes věří na přisluhovače ďábla, a proto musela spis tak důkladně projít, aby vyloučila, že duchovní přeci jen nebyl nějak spojen se satanem.