Před 1605 lety padnul Řím. Dobyli ho Vizigóti
V roce 410 ke zděšení obyvatelstva, bylo dobyto věčné město hordou germánských Vizigótů.
Řím, Urbs aeterna, utrpěl těžkou ránu, když do jeho bran vtrhli a vyplenili ho divocí barbaři z germánského kmene Vizigótů. Stalo se tak 24. srpna 410 a pokoření dosud nedobytného města a symbolu impéria bylo začátkem konce západořímské říše. Jednalo se ale postupný proces od 3. do 6. století a nejvíce se na konci nejmocnější říše světa podepsaly dvě věci - to, že už neměla pevné vedení a přesuny národů v Evropě.
Právě Vizigóti si po té, co je z jejich původního území vytlačil maďarský kmen Hunů, vytvořili novou říši na území rozpadajícího se římského impéria v jihozápadní Galii a postupně expandovali na Pyrenejský poloostrov do Hispánie. Snaha Římské říše učinit Góty vojenskými spojenci ztroskotala mohutným povstáním a porážkou římských vojsk již ve čtvrtém století. Teprve Theodosius I. barbary uklidnil darováním pozemků a dobytka.
Mír ale netrval dlouho a Vizigótové za svého krále Alaricha I. podnikali divoké výboje. K Římu přitáhli již v roce 401, nicméně díky římskému vojevůdci Stilichovi byli během následujících dvou letech opakovaně poraženi. Důsledkem bojů byla i dohoda o společném útoku vůči východořímské říši, která se však nikdy neuskutečnila.
Císař Honorius nechal v roce 408 zabít schopného Stilicha a v říši navíc propukly krvavé násilnosti vůči germánskému lidu. To mělo za následek další obléhání Říma v roce 408, ze kterého se město zachránilo pouze zaplacením vysokého výkupného. Další neshody okolo území Vizigótů vyvolaly další snahy o dobytí města, až konečně Řím v roce 410 definitivně padnul.
Ve městě bylo zabito mnoho lidí a ušetřeni byli především ti, kteří se uchýlili do kostelů. Germán Alarich byl totiž křesťanem, ačkoli se hlásil k oficiální církví zakázanému heretickému proudu zvanému ariánství. Pád Říma hluboce otřásl jeho obyvatelstvem a například svatého Augustina inspiroval k sepsání jeho stěžejního teologického díla De civitate Dei (O obci boží), ve kterém rozlišuje mezi dokonalým božím královstvím a neumělými lidskými říšemi.
Sám Alarich se ze svého vítezství dlouho neradoval, protože zemřel ještě téhož roku při snaze získat provincii Afrika. Jeho tělo bylo pohřbeno na dně řeky Busento, jejíž vody byly během pohřbu odkloněny a otroci, kteří hrob vykopali, byli zabiti. Vše patrně z obavy, aby nikdo nenarušil místo posledního odpočinku germánského krále.
Tagy