Předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová: Měli bychom preferovat nákupy od spojenců NATO

Předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová: Měli bychom preferovat nákupy od spojenců NATO
01 / 10 / 2018, 09:00

Zeptali jsme se předsedkyně výboru pro obranu Jany Černochové na problematiku plánovaných nákupů technologií pro českou armádu. Co si poslankyně za ODS myslí o těchto nákupech a měla by výroba technologií být řešena primárně domácími dodavateli?

Paní předsedkyně, souhlasíte s tím, že plánované nákupy pro AČR budou řešeny na základě mezivládních dohod se členy NATO?

Zatím jsme nebyli jako poslanci informování o konkrétním způsobu zadání u jednotlivých akvizic, které zmiňujete. Na Vaši otázku také neexistuje obecná odpověď a je nutné jít případ od případu. Za prvé, jsem příznivkyní otevřených výběrových řízení, které ovšem předpokládají mít dobře připravené specifikace a dodržování harmonogramu. Zákon nabízí mnoho možností, jak provádět výběrová řízení, například formou užšího řízení, kdy jsou osloveni všichni potenciální zájemci, ale pouze ti, kteří splní kritéria se mohou účastnit druhého kola, kde se jedná mimo jiné o konkrétním technickém řešení a ceně. V odůvodněných případech – především u zakázek strategického charakteru, jako je například náhrada BVP – nemám problém ani s postupem mimo zákon o zadávání veřejných zakázek buď formou vláda-vláda, nebo vyjednáváním s konkrétním dodavatelem/dodavateli. Bohužel, uplynulá léta ukázala, že se akvizice, a to ani ty vláda-vláda, které by měly patřit k těm nejjednodušším se nedaří realizovat tak rychle, jak bylo plánováno. Každopádně bychom měli preferovat nákupy od spojenců v NATO ať už kvůli hlubší spolupráci, interoperabilitě a podobně.

psali jsme: Exkluzivní rozhovor s předsedou podvýboru pro akvizice AČR: Proč kupovat technologie ze Švédska a ne od českých firem?

Souhlasíte s tím, že plánované nákupy pro AČR budou řešeny nikoli v režimu JŘBU, ale uzavřeným výběrovým řízením s přímým oslovením potenciálních dodavatelů

Již jsem o tom hovořila výše, užší výběrové řízení je jedna z transparentních variant výběrového řízení, které zákon umožňuje. Zmiňované JŘBU je postup také dle zákona, kdy se vyjednává pouze s jedním dodavatelem a klíčové je zdůvodnění. V některých případech, kdy je například jediný výrobce, je to logické, někdy může mít člověk dojem, že dochází k účelovému využití tohoto ustanovení, aby se vše urychlilo. Ale zase, není možné bavit se obecně, ale případ od případu. A konečně je možný i postup mimo režim zákona, na výjimku, tedy oslovení jednoho či více dodavatelů, nebo jedné či více vlád. Opět, tento postup může být zcela v pořádku, ale je nutné se bavit o konkrétních případech, o konkrétních zdůvodněních. Ta jsou totiž nejdůležitější a měla by být „neprůstřelná“.

Měli by podle Vás servis zajišťovat čeští výrobci?

Ano, zapojení domácího průmyslu do životního cyklu je vždy žádoucí. Nejenom kvůli ekonomickým dopadům, ale primárně kvůli zajištění bezpečnosti dodávek po dobu životnosti dodaných systémů. Je nutné myslet na to, že pokud by došlo k nějaké rozsáhlejší krizi, nemusí být naše armáda pro zahraničního dodavatele na prvním místě. Mít dostatečné zásoby náhradních dílů a mít schopnost pořízenou techniku udržovat a provozovat je jedním ze strategických zájmů České republiky.

psali jsme: Armáda koupí letouny CASA a další techniku za více než 100 miliard

Souhlasíte s tím, že výroba těchto technologií by měla být řešena v první řadě domácími dodavateli?

To je opět případ od případu. Současná vojenská technika je natolik složitá a komplexní, že již není možné řešit vše pouze spoléháním se na domácí průmysl. Znamenalo by to enormní a asi i zbytečné náklady pro stát. Doba, kdy bylo na území několik výrobců letadel je dávno pryč, ne proto, že bychom byli hloupější, ale proto, že dnes vyráběná letadla již nejsou ze dřeva a plátna a mají velké množství hi-tech součástí, u kterých si výrobci pečlivě střeží know-how. Navíc je nutné si uvědomit, že každý dodávaný systém se sestává z velkého množství částí, které se vyrábějí na různých místech planety a přenesení jejich výroby do České republiky mnohdy nedává smysl. U náhradních dílů se tato skutečnost dá řešit pouze vytvářením dostatečných zásob, u dodávek některých systémů tím, že je na národní úrovni „integrátor“, který je českým subjektem. Každopádně je vhodné, aby český průmysl nějakým způsobem na výrobě a údržbě participoval.

 

 

 

Tagy článku

-->