Přehled bezpečnosti ve světě a v ČR podle předsedy ASIS Česká republika

Přinášíme exkluzivní článek z tištěné verze časopisu věnující se bezpečnostní situaci ve světě od Jaromíra Průši, předsedy Asis International pro ČR a SK. Článek vyšel v zářijovém čísle 04/2021, proto je pohled a zdůraznění událostí v Afghánistánu poplatný času vzniku článku.

Díky rychle se měnící bezpečnostní situaci ve světě již potřetí během dvou dnů přepisuji tento článek. To, co všichni z bezpečnostní komunity říkali se stalo realitou. USA a spojenci odešli z Afghánistánu a během pár týdnů, dnů a hodin vidíme radikální změny. Bojovníci Talibanu jsou v Kábulu a přebírají moc. Tisíce Afghánců se snaží uprchnout, aby se nedostali do rukou bojovníků Talibanu, kteří s nimi pravděpodobně nebudou mít slitování, byť ujišťují, že chtějí moc převzít nenásilnou formou.

Rozhodnutí odejít z Afghánistánu bez zajištění bezpečí pro jejich obyvatele a především pro ty, kteří aktivně pomáhali západním spojencům bylo chybou. Naivně se všichni domnívali, že vše bude v pořádku a nepřijdou ty věci tak rychle. Tahle situace aspoň ukazuje, kam zmizeli všichni ti bojovníci Talibanu a příznivců Islámského státu. Situace nyní bude dále zaměstnávat EU, USA, Irán, Rusko a Čínu, především ti dva poslední by rádi zaplnili obchodní vakuum po odchodu Američanů. Nikdo normální si nepřeje chaos, nicméně nestabilita ve Střední Asii přinese výrazná bezpečnostní rizika, která budou spojena s případnými uprchlickými vlnami. Státy jsou pravděpodobně trochu vyděšené z toho, aby nedošlo k oživení terorismu a pronikání militantních skupin nejen k nejbližším sousedům Afghánistánu, ale i jeho přenesení do Evropy či USA.

Nemusíme chodit daleko za hranice. V Německu dva bratři zavraždili svoji sestru Afghánku, protože se rozvedla s manželem. Takzvané vraždy ze cti jsou ale v Německu celkem běžné. V roce 2009 jich Spolkový kriminální úřad řešil 29, v roce 2020 jich bylo oficiálně 53. Odborníci odhadují, že počet vražd je však kolem stovky. Pro srovnání s absolutními čísly, za loňský rok se v Německu stalo celkem 245 vražd.

Kousek dál na druhou stranu zase řádí již 27 let běloruský prezident Lukašenko. Běloruské úřady v květnu donutily k přistání v Minsku komerční let mířící do Vilniusu a zatkly opozičního novináře Ramana Prataseviče cestujícího tímto letem. V Bělorusku neustále probíhá perzekuce obyvatel a pronásledování opozice. Ostatní státy rozšiřují proti Lukašenkovi sankční seznam a ten na oplátku posílá do EU přes Litvu. Polsko a Lotyšsko tisíce migrantů, je to velmi účinná zbraň pro destabilizaci států. A skvělá věc pro hybridní válku.

Světem zahýbal i Izraelský sledovací software NSO Pegasus, který v nesprávných rukou dokáže z vašich mobilních zařízení sesbírat rodinné fotky, práci, zábavu, vyhledat zdravotní informace vašeho stavu, kalendář, bezkontaktní placení a další intimní detaily vašeho každodenního života.

Problém za mě, není systém jako samotný, klobouk dolů, ten je špičkový, ale bohužel je to o vládách, lidech, touze po moci, mít informace na svoje „protivníky“, nepohodlné novináře nebo i pozůstalé po obětech masakru studentů v roce 2014 v Mexiku. Na seznamu byli lidé s desítek zemí, nejvíce jich bylo z Ázerbájdžánu, Bahrajnu, Indie, Kazachstánu, Maďarska, Mexika, Maroka, Rwandy, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů.

Pegasus by mohl být velmi užitečný nástroj pro boj s organizovaným zločinem, ale jeho využití bez jasně definovaných kontrolních mechanismů bude tak jako každý podobný nástroj zneužitelný.

A ani v ČR jsme se poslední dobou nenudili. Právo bránit sebe i jiné se zbraní za zákonných podmínek je v Česku ústavně zakotveno, doplní Listinu základních práv a svobod. Úprava je reakcí na odzbrojovací tendence v rámci Evropské unie.

Stát zakázal ozbrojené skupiny a lidem nabídl alternativu: absolvujte speciální kurz a můžete Česku pomáhat se zbraní. Přihlásit se může každý, kdo má zbrojní průkaz. Lidé, kteří nechtějí pracovat v žádné naší ozbrojené složce dostali tuto možnost. Pokud absolvují takzvaný program střelecké přípravy a splní slib, stanou se (dokonce spolu se svou zbraní, která bude mít speciální statut) součástí takzvané stanovené zálohy státu. Tu může vláda povolat například v době živelních katastrof, kdy mají lidé obavy z rabování, a může mimo jiné povolit viditelné nošení zbraní (to mají občané kromě profesionálů, jako jsou vojáci a policisté, zakázáno). Kurzy se dělí na tři úrovně: sebeobrana, ochrana měkkých cílů a krizové situace. Na ně pak navazuje individuální trénink. Na konci každého kurzu pak účastník – pokud prokáže nabyté znalosti a schopnosti – získá aprobaci. Pro zařazení do stanovených záloh musí zájemce absolvovat „vyšší úroveň výcviku“ a slíbit mimo jiné, že bude „obětavě plnit úkoly, které mu budou jako členovi stanovené zálohy státu uloženy“.

Někteří kolegové z bezpečnostní branže jásají, já tam vidím ještě spoustu nedořešených věcí a problémů. A samozřejmě si úplně nemyslím, že ČR, která je jedna z nejbezpečnějších zemí světa, vůbec něco takového potřebuje.

Nejsem úplně přesvědčen, že v rámci tzv. druhé úrovně – ochrana cílů bude stačit tento výcvik: osmihodinový kurz teorie a osmihodinový kurz střelby, na němž se zájemci učí zacházet se zbraní na místech s velkou koncentrací lidí (měkkých cílů) nebo vyhledání úkrytu (od této úrovně již účastník může být součástí zálohy).

Třetí úroveň – krizové situace: na kurzu se zájemci učí nakládání se zbraněmi v krizových situacích. Třeba trénují střelbu na dlouhou vzdálenost až do 300 metrů.

Roli tam hraje spousta dalších faktorů, např. psychika pachatele, obětí, ochránce, nevěřím tomu, že „všichni tito lidé“ budou připraveni v tom stresu vytáhnout zbraň a střílet, ono si to zkoušet a pak to zažít v reálné situaci, když na místě panuje zmatek, střílí se, jsou tam mrtví, ranění, všude je krev a situace či místo je nepřehledné, na to policisté a vojáci trénují pravidelně a soustavně. Tak snad takového „střelce amatéra“ v žádné podobné situaci nepotkám.

V ČR máme nového nejvyššího zástupce, okamžitě po jmenování na něj byla „vytažena minulost“ a opozice hrozí jeho výměnou po volbách, já se jen ptám, když Vám tato osoba vadí, proč jste to neřešili už v minulosti? Vždyť podle životopisu Igor Stříž pracuje od roku 1997 na nejvyšších postech státního zastupitelství, nejprve jako náměstek vrchního státního zástupce v Olomouci a od roku 2011 na nejvyšším státním zastupitelství jako náměstek nejvyššího státního zástupce.

Plukovníku Koudelkovi skončilo funkční období a byl POUZE pověřen vedením BIS a současné vláda nechá jeho případné setrvání či náhrady na nové vládě. Velmi si ředitele BIS vážím. To, co se však stalo, je politický boj o moc. Boj před volbami.

Když současná vláda jmenovala nového nejvyššího státního zástupce a nenechala to na příští vládě je to podle opozice špatně, když nejmenovala ředitele BIS, ale pouze pověřila a jmenování nechala na nové vládě je to podle opozice také špatně. Samozřejmě v tom velký vliv hraje i Hrad a další lobbistické skupiny. Je docela možné, že po volbách se na práci pana Koudelky zapomene a na místo něj bude jmenován někdo, kdo se tak nezaměřuje na Rusko a Čínu, ale například na arabskou komunitu.

Ať už volby dopadnou jakkoliv, prosím Vás o to, abyste velmi pečlivě zvážili, koho půjdete volit. Nečekejte na ty „nové vizionáře“ ti nás nezachrání a několik posledních let nás mohlo poučit a mohli jsme se o tom přesvědčit, že to tak bylo. Nedávejte šanci politickému extremismu, nástroji pomsty někoho, kdo chce tuto republiku směrovat špatným směrem. Přeji Vám pevnou ruku u volební urny.

Jaromír Průša

 

Tagy