Prezident Zeman a útok ve volební místnosti

Pochybila ochranka? Zaútočila na prezidenta republiky “kunoichi”? (ženský ninja).

Viktor:

Tak i v naší prozatím klidné zátočině se nám prřihodil bezpečnostní incident. A ne žádný obyčejný, ale směřovaný přímo na nejvyššího představitele České republiky, na prezidenta Miloše Zemana. Lze bohužel konstatovat, že to byl druhý útok v rozmezí necelých 6 let, který řešila ochranná služba prezidenta republiky, která spadá pod Policii České republiky. V našem článku vám přinášíme dva odborné pohledy na tuto celou veěc. Na sociálních sítích se vynorřilo mnoho a mnoho názorů, ať již odborných či méneě odborných. Dokonce jsme zaznamenali názory, že se jednalo o předem připravenou akci na podporu PR pana prezidenta apod. My chceme ovšem řešit především odbornou stránku celé věci a podívat se na ni pohledem našich zkušeností a znalostí.

Kódó:

Dnes zde mám, jako protiváhu mého většinou zlehčujicího až dryáčnického tónu, ještě pohled mého přítele a žáka, dosavadního profesionálního bodyguarda a odborníka na otázky bezpečnosti a všeho, kolem boje, Mgr. Viktora Breberu, 6.dan Kempo IFYS. On zde bude věcně a nelítostně hodnotit a já se budu snažit jeho objektivní hodnocení zlehčit argumenty, které zde vždy spoluúčinkují, ať se nám to již líbí nebo nelíbí. Rozhodně to nemá být další pranýřování lidí z ochranky ani nikoho jiného. Jsem už dost starý na to, abych věděl, že blbé věci se stanou navzdory všem opatřením, že lidé nejsou stroje a že mnohdy tlak na politický a vnější střih akcí a prestiž klienta hrubě koliduje s požadavky na jeho efektivní obranu k velkému rozčarování osobních strážců, kteří pak musí doslova kouzlit a předvádět nemožné.

Viktor:

Tak nejdříve rozbor a trocha teorie

Útvar pro ochranu prezidenta České republiky – což je prřesný název této skupiny, je celostátním útvarem Policie ČR. Na webových stránkách PČR se mimo jiné dočteme, že: „Ochrana prezidenta republiky je tvořena souhrnem opatření, jejichž cílem je zajištění maximální bezpečnosti hlavy státu při současném zachování nutné tolerance vůči chráněné osobě i jejímu okolí. Bezpečnostní opatření tedy zároveň nemají neopodstatněně izolovat prezidenta od veřejnosti. Představují živý, pulzující mechanismus, který aktuálně reaguje na širší i domácí bezpečnostní situaci. Vychází z obecně platných zásad, které používají všechny významné zahraniční prezidentské ochranky. Zdaleka není rutinní akcí, proměňuje se podle souhry okolností, je vysoce flexibilní.“

 

Souhrnem opatření je myšleno mnoho a mnoho věcí, které netřeba probírat do detailu. Můžeme ale bohužel identifikovat dva hlavní problémy. Jeden ve fázi přípravy a druhý v rámci realizace vlastní ochrany. Rozhodně to ochrannému týmu nezávidím, jelikož se musí neustále potýkat s mnoha požadavky, které jdou neustále proti sobě, nicméně jejich ochota tyto požadavky řešit nesmí překročit hranici bezpečnosti. A tady bohužel překročila.

Kódó:

Pochybila ochranka v přípravě a prověrce místa, ergo aranžmá situace volební místnosti?

Je zbytečné, nebezpečné a nefér pochybovat a polemizovat o profesionalitě ochranky prezidenta republiky. Vysílá to špatné signály a na tvoření blbých nálad jsme měli a máme dost profesionálů v politice a tisku. Každou situaci je potřeba posuzovat odděleně a nezapomínat, že šedá je veškerá teorie, ale košatý je zelený strom života. Vše se odvíjí od několika základních podmínek: situace místa, topologie. Přirozenou překážkou mezi houfcem novinářů, byl betonový konstrukční prvek, sloup, za kterým byli shromážděni. To značně mohlo odlehčit části teamu, kontrolujícímu první, tedy pravý přední kvadrant i pravou přední 120 stupňovou výseč. Většina novinářů tam byla přikrčena za sloupem a v mysli dohlížejícího člena týmu to mohla být bezpečná homogenní masa, identifikovaná jako neriziková.

Taková úvaha není zcela správná, ale rutina tisíců podobných situací s novináři prostě stírá část opatrnosti, neboť novináři se mimo jiné dokáží spojit s přítomným ochranným týmem jakýmsi zvláštním poutem společné sounáležitosti pracujících na stejném místě a stejném projektu. Důkladná kontrola a průzkum všech novinářů asi neproběhla úplně v pořádku, když tam pronikla ona osůbka a tak trochu si myslím, že informační služby by měly důkladněji monitorovat extrémistická hnutí, jejich členy a jejich pohyb. Ta holka klidně mohla být třeba z XZ, místo nápisu mohla mít bombičku a místo své naučené mantry mohla houkat třeba… kdo ví Harley Davidson, nebo Allahu Akbar. To druhé by asi bylo horší. Opravdu zatím nevím, jaký průzkum třeba prodělal štáb volební komise, ale kdo zaručí, že v něm třeba nebude lehce vyšinutý politický oponent toho i onoho? Já mám stále před očima ten film, jak na přehlídce na Sri Lance byl členem vojenského námořnictva napaden Rádžív Ghándí. Pro jeho bodyguardy to také muselo být velké překvapení, že nepřiběhl nikdo z davu, ale zaútočil de facto z podezřelých potencionálních útočníků částečně vyřazený prvek homogenní masy vojáků stojících v řadě. No, tady bych prostě s Frantou Kocourkem všem bodyguardům, vážně i nevážně v “hantecu” vzkázal: “Fůrt vé střéhů!”

Viktor:

Co je v našem případě mimo jiné rozhodující pro přípravu celé akce? Jednoznačně prohlídka místnosti a kontrola osob uvnitř. Ochranná služba, jako složka policie má oproti soukromé ochrance obrovské výhody, které nedoceníte, dokud tuto práci neděláte. O to více je trestuhodné nedostatečné zabezpečení místnosti. Mohli bychom spekulovat, zda útočník měl platnou akreditaci, jestli tuto akreditaci někdo kontroloval, proč byli lidé před stoly apod. Ovšem otázka „proč“ není určená nám, ale osobám zodpovědným. Prostě to tak bylo a jak je vidět z výsledku, bylo to špatně. Protože pokud by to bylo dobře, nikdy by se útočník nemohl dostat na místo před stoly, a už vůbec ne do osobní zóny prezidenta.

Na obrázku vidíme základní rozestoupení pro nás důležitých osob při příchodu do volební místnosti. Vyznačil jsem zde základní půdorys, pro nás důležité osoby a trojúhelník nám vymezuje plochu, kde nebyl prezident pokryt. Co je možné tedy dedukovat z postavení ochranky, z dispozice místnosti, rozmístění osob a dalších aspektů?

Kódó:

Mirda to vzal za Pepu. Tak mockrát jsem v posledních hodinách zaznamenal, že nakonec zasáhl někdo, kdo v tom inkriminovaném sektoru neměl co dělat. Inu, zaplaťpánbůh za kluka rychlýho, bystrýho, mrštnýho, akčního. On tam vlít, jako čert! Kéž všichni jsou vždy tak bdělí! ALE! Je fakt, že po primárním útoku mohl přijít z jiného směru druhý, opravdový. Z řady od kameramanů. Navíc, v televizní technice se dá skrýt zbraň. Zde opět záleží na tom, jak byla důkladně provedena kontrola techniky a kameramanů. Nicméně… víte, jak těžká je televizní kamera an sich, teda sama o sobě s baterií? Na těžké zranění člověka, který není ve 100% kondici, to stačí. Teda, ne že já bych chtěl takovou ránu držet a to jsem ještě v celkem “dobrý náloži”. Zas je dobrý, že kluk, který tam měl být a tu odpudivou fůrii měl sundat a zajistit, když se situace odehrála, tam už nelezl, nepletl se a hlídal skupinku, z které ta bosorka vyběhla.

Viktor:

Rozmístění ochranky kolem chráněné osoby není úplně v pořádku. Proč?? Každá ochranka obecně kolem své chráněné osoby zaujímá různé druhy postavení – formace. Tyto formace volí podle počtu bodyguardů, podle typu akce, možného rizika a dalších proměnných. Vždy nám jde v první řadě o maximální bezpečnost osoby. Až na druhém místě musí být ono zachování tolerance vůčii chráněné osobě i jejímu okolí, jak je uváděno výše. Zde si myslím, že mělo být postavení jiné. Pravděpodobně nebylo proto, aby bylo vyhověno novinářům, respektive aby bylo vyhověno příkazům někoho z PR, ale to je pouze spekulace. Obecně by se dalo říci, že měl bodyguard námi označen jako B2 stát v místě,

 

odkud následně přibíhá útočník. Tedy u sloupu, zády k chráněné osobě a mohl mít excelentní přehled o situaci. Ale hlavně měl celou dobu sledovat prostor od prezidenta, tedy se pečlivě věnovat dění v části určené pro novináře. To snad ví už dnes každá ochranka na koncertě, že tam není proto, aby se dívala na koncert, ale aby sledovala diváky. Natož špičkový bodyguard. Současně měl v každém případě také zamezit i tomu, aby někdo z novinárřů byl před stoly, které pravděpodobně měli vytvářet daný předěl. Anebo měl být vpředu vpravo ještě jeden bodyguard, tak jak bych to řešil já. Na místo stále usměvavého pana Kruliše bych zařadil bodyguarda, kterých bylo vzadu úplně zbytečně mnoho.

Pro vysvětlení: ZE – prezident Miloš Zeman, M – manželka prezidenta, K – pan Kruliš, OS – osobní bodyguard, B – bodyguard

Kódó:

Jak jí složili, brutálně a nelidsky a hrubě s ní zacházeli…

No přátelé, stát se tohle mně, šla by slečna k soudu, který proběhl velmi promptně, se sádrou na žebrech a končetinách a zmalovaná od toho, jak bych ji sundal. Tomu, jak jemně a ohleduplně s ní zacházeli chlapci z ochranky pana prezidenta, všechna čest. Rád bych zde ukázal něco, co vlastně stálo na začátku mého studia osobní ochrany. Byl to ten okamžik, kdy se realita pohody mění na zběsilá jatka a organizovaný zmatek. Znovu si připomínám tyhle fotky… Je to memento…

 

Viktor:

Reakce na útok

První si musíme říci, že útočnice neměla v úmyslu prezidenta fyzicky napadnout. Tedy nechtěla mu způsobit fyzickou újmu nebo ho dokonce usmrtit. Osobně se domnívám, že pokud by ho chtěla například pobodat, tak se jí to pravděpodobně podařilo. Byla v osobní zóně prezidenta, ruce zdvižené, a pokud by měla v ruce nůž, stačilo bodnout. Z mnoho videozáznamů je to velmi dobře zřejmé. Ono je třeba si také uvědomit, že práce ochranky je vždy preventivní činnost. Nikdy nesnížíte riziko na 0%. Ale zato ochrana jako taková musí na 100% pracovat. A pokud je zanedbána jedna věc, v našem případě už dvě věci, tak se někde v případě útoku projeví. A zde se projevila tím, že ochranná služba dovolila se této osobě dostat vůbec do místnosti a posléze do osobní zóny prezidenta.

Řešení vlastní reakce už tedy vycházelo z postavení v daném čase. Osobní bodyguard reaguje asi nejrychleji, obchází prezidenta za jeho zády, svojí rukou se snaží vymezit

M

K

prostor od útočnice, bere prezidenta v pase a dvěma kroky se dostávají ke stolům volební komise. Současně reaguje bodyguard B1, který eliminuje útočnici a strhává ji na zem. Posléze se do hry dostávají i další členové ochranky, kteří jsou vzadu. Dala by se tato situace rozebírat ještě dále a do hloubky, ale to už není úplně nutné.

Osobně si myslím, že pokud se podíváme na výchozí situaci, která nebyla řekněme ideální, je vlastní ochrana vyřešena celkem přijatelně. Samozřejmě jedna věc je teorie a druhá praxe, dá se řřci, že se tam někteří trošku motají a pobíhají sem a tam, někdo by reagoval silněji, trochu mi chybí jasnější komunikace,...

Kódó:

Prezident se … to i ono…

Přečetl jsem si stovky nechutných komentů na sociálních sítích, k tomu, že pan prezident se … Jsem tím zhnusen! O to více, že to píšou lidé, kteří svou nenávist k prezidentu Zemanovi zdůvodňují jeho údajným buranstvím a nedostatkem blazeovaného chování, které by podle nich prezident měl mít. Je mi z toho smutno a jsem zhnusen, i když prezidenta Zemana jsem nikdy nevolil. Proboha, co to tenhle lid předvádí? Kde se vzaly ty manýry, bezcitnost, intolerance a tupost?! Prezident je nedotknutelný a pokud má lid jinou vůli, neměl jej volit, nebo má využít politické možnosti občana demokratického státu. To jen tak na okraj… Tedy k tomu, co nastalo u prezidenta Zemana bezprostředně po útoku. Pan prezident (vycházím z oficiálních zdrojů) je diabetikem druhého typu s momentálně zjevně kompenzovaným stavem. Má polyneuropatii, tedy příznak cukrovky, týkající se nervů a cév dolních končetin. Tento stav přináší člověku nejistotu pohybu, neboť chodidla a prstce nohou mají sníženou citlivost. To se samozřejmě odráží na nejisté chůzi a nutnosti velké koncentrace na pohyb a na okolní prostředí a děje v něm. To zpětně vše může často připomínat třebas vrávorání opilce. Tahle nejistota je silným stimulem k psychickému diskomfortu člověka s těmito příznaky. Představte si, že zatímco u úplně zdravého

člověka je rovnováha a pohyb naprosto bez nutnosti kontroly, s těmito dary života obrovskou část našeho soustředění pohlcuje právě nutnost držet balanc a navíc obava z pádu a následných těžkých komplikací. Upozorňuji, že to inteligenci a schopnosti člověka nediskvalifikuje z výkonu sebenáročnější funkce. Tedy pokud není třeba provazochodec, ale to jsem prezidenta Zemana o sobě nikdy tvrdit neslyšel. Takže když jej jeho CPG nebo tedy přímý osobní ochránce zachytil v jeho centru nad pasem a stlačil jej k stolu a pak táhl prý spoluúčinkovaly na stavu pana prezidenta současně dvě věci. Úlek ze ztráty rovnováhy a ztráta kontroly díky řízenému pohybu jeho bodyguardem, jednak přirozený úlek z náhlé změny situace, kdy s vrcholným soustředěním jde vykonat volbu před houfem novinářů, a náhle jeho scénář přeruší ne příliš vábně vyhlížející a ne příliš čistá “víla Análka” s obnaženým smutným poprsím ještě více zmenšeným a deformovaným jakýmsi heslem.

Mám za to, že se v důsledku souběhu dějů u pana prezidenta objevil tzv. Baelzův úlekový stupor, pokud si ještě z přednášek správně pamatuji, ale raději zde ocituji váženého pana profesora Höschla:

“Podobně u lidí se někdy vyskytne takzvaný Baelzův úlekový stupor – namísto paniky a utíkání dotyční strnou. Většinou se ale úlek projeví prožitkem děsu, záškubem těla, vyjeknutím, mrknutím očí, vyskočením. Přitom se rozbuší srdce, přechodně stoupne tlak, podlomí se kolena, rozšíří zornice, vyschne v puse. K podobné reakci dochází zpravidla po silné zvukové ráně (výstřelu) a říká se jí v angličtině „startle reaction“ či „reflex“. Tato úleková reakce se při výzkumu emocí používá k modelování strachu a k hodnocení úzkosti. Úzkost je vlastně pohotovost k úlekovým reakcím. A tak lidé, kteří se mezi sebou liší, co do úzkostnosti, liší se taky, co do intenzity úlekové reakce. Ta je také modifikována možností předvídat hrozbu. Když vím, čeho se mám bát a co je naopak bezpečné, amplituda úlekové reakce klesá. Nevím-li, odkud co přiletí, bojím se pro jistotu preventivně všeho a mé úlekové reakce jsou intenzivní.”

Za svého působení osobního strážce jsem techniky úleku vůči pachateli technikou japonského bojového umění využil cca čtyřikrát, na dva případy mám svědky. Pachatelé bez doteku byli paralyzováni tak, že jednou došlo až k mdlobě, jednou došlo k částečnému zakolísání i člena mého týmu.

Takže až se příště bude někdo někomu smát, že se možná “připo…”, směle přijďte, rád vám ukáži, jak je to jednoduché.

Kódó:

A nakonec o těch “kozách”…

Ač jakkoliv nevábně její poprsí vypadalo, i tak přitáhlo pozornost a odpoutalo ji od procesu správného pozorování. Jedna z technik umění ninjutsu říká, že Kunoichi, ženský ninja, ukáže na okamžik poprsí a neprodleně zaútočí dýkou, mečem… No, nehodnotím teď vůbec vkus, ale nikomu z teamu to nelze mít za zlé. Svlečení ženy a její pohyb s nahým poprsím totiž na okamžik vypínají racionální složku uvažování a vládu na okamžik přebírá emoční stránka naší mysli. Tyto dvě jsou prostě zakódované binárně. Pokud pracuje jedna, vypíná druhá. S tím se nic neudělá… No neříkám, že na ten její nevzhledný zázrak někdo dlouze zíral, ale prostě… nějaká ta desetina sekundy prostě “padá na kozy”. Obdivuji toho kluka, co ji složil, složit holku není obvyklé. Složit racionálně polonahou ženu jinak než v intimní situaci je celkem dobrý výkon v tak krátkém čase. Možná by se tato situace měla více cvičit. S nahými útočnicemi v různých situacích zcela chladně a profesionálně. Myslím, že rovněž zařazení ženy do teamu ochrany by nebylo od věci. Bodyguardky Kaddáfího by ji možná sundaly okamžitě a s chutí.

 

Viktor:

Práce bodyguarda je velmi nevděčná a těžká profese. Neustálý stres a velmi často neustálá, opakující se rutina je tím největším zabijákem. K tomu připojme požadavky klienta, který stále hrozí, že když nebude po jeho, tak vás vyhodí, požadavky například členů PR oddělení, novináři, manželky a milenky a další a další.

Dá se tedy něco občas omluvit nebo zamhouřit oko, ale tyto dvě věci se nemohou tak špičkové skupině, jakou bezesporu je ochranná skupina prezidenta stát a omluvit ji.

Kódó:

Ať tak i onak, prezidentem v přímé volbě je nakonec ten, kdo dostane více hlasů. Ať je pan Zeman dlouho zdravý a schopen bonmotů i svého humoru a budiž nám je všem tahle další situace poučením. Je vzácná, neboť se odehrála před kamerami a můžeme ji všichni studovat z mnoha úhlů. Proběhlo kolem ní mnoho hodnocení, tendenčních i nestranných. A můj vážený kolega a moje maličkost zde nabízíme jen možnost uvědomit si, jak různě může být vnímána situace, kterou máme možnost posoudit z více zdrojů. Jak rozdílné je vidění situací, v důsledku výcviku, různých životních postojů a zkušeností. Děkuji Vám za pozornost i za to, že chápete, že má hodnocení jsou velmi zhusta jen dílem “advocata diaboli” a některé situace zlehčuji a podávám třeba úmyslně zlehčující formou, aby na povrch více vystoupila ta jádra pravdy, které je tak těžké nalézt a definovat.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu:  Historie  - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více

 

Autoři: Mgr. Viktor Brebera, rev. Josef Kodo Madl

Zdroj fotografií: archiv autorů, internet

Tagy