Při setkání se žralokem musíte být hlavně v klidu, říká v rozhovoru pro Security magazín podmořský filmař a dobrodruh Steve Loveček Lichtag

Při setkání se žralokem musíte být hlavně v klidu, říká v rozhovoru pro Security magazín podmořský filmař a dobrodruh Steve Loveček Lichtag
Popisek: Steve Loveček Lichtag
07 / 07 / 2019, 11:30

Security magazín přináší rozhovor s dobrodruhem, cestovatelem a podmořským filmařem Stevem Lovečkem Lichtagem. Ten se v interview rozhovořil nejen o svých zkušenostech z natáčení žraloků, ale také prozradil, co vlastně obnáší příprava na podmořské natáčení, které filmování pro něj bylo nejnáročnější a na jaké projekty se můžeme v nejbližší době těšit. Lichtag se nevyhnul ani aktuálnímu tématu neekologického chování člověka vzhledem k naší planetě, což může mít v budoucnu vážné následky.

Kdy ve Vás uzrálo rozhodnutí věnovat se profesně podmořskému životu?

Tak to musím zalistovat hodně nazpět. Bylo to někdy v osmdesátých letech, ale věnovat se asi není úplně správný termín. Já jsem v Americe začal poznávat podmořský svět, do kterého jsem se zamiloval. Točit jsem začal až o deset let později. Chtěl jsem začít tím, co je mi nejbližší, což byl podmořský svět a oceány. Neříkám, že se tomu věnuji plně i teď, i když si to hodně lidí myslí, ale ono to tak úplně není. K tomu se možná později ještě dostaneme.Nicméně od roku 1990 jsem se filmování začal věnovat opravdu intenzivně.

Jak složité bylo se dostat v Americe, kam jste emigroval, k podmořské filmařině?

Já jsem vlastně začal v Americe s filmařinou až těsně před mým návratem do České republiky. Tam jsem se spíš aktivně potápěl, což jsem si užíval. V momentě, kdy to totiž začnete dělat profesionálně, tak to dostane takovou zvláštní pachuť. Nejkrásnější na potápění je to, že to děláte, kdy se vám chce a kdy je dobré počasí. Poté se to vše přelilo do profesionální roviny v rámci produkce a výroby filmů.

Jak se dá toto specifické řemeslo vůbec naučit? Pomohl Vám někdo, nebo jste byl ryzí samouk?

Mně pomohlo to, že jsem měl takzvaně ,,napotápíno“, absolvoval jsem mnoho tisíc ponorů, věděl jsem tedy, jak se pod hladinou pohybovat, jak se tam chovat. K filmu to byl tedy jen krůček, protože mě samotného to zajímalo už od mých studentských let, protože jsem profesí herec. Herectví mi vždy imponovalo, ale nikdy mě v té době nenapadlo, že bych se mohl filmařině věnovat z druhé strany kamery. K tomu jsem postupně dozrál. Začal jsem nejprve filmovat ve ,,zkušebním provozu“, brzy jsem zjistil, že mě to baví a je to i úspěšné na festivalech. Pak jsem už neměl čas řešit, že bych se něco doučoval, jak ten film dělat, naopak jsem ho chtěl dělat tak, jak jsem to cítil.

Považujete se sám za dobrodruha, podmořského filmaře, nebo je to kombinace obojího?

Myslím si, že svým naturelem jsem dobrodruh, což je dáno tím, že můj otec byl vojenský pilot, takže jsem tím načichl k dobrodružství. Kombinace duše dobrodruha a zkušenosti z podmořského světa jdou krásně do sebe, protože ve své podstatě každý ponor je kousíčkem dobrodružství, protože je to svět, v němž nikdy nevíte, co se tam stane či co nového tam objevíte. Určité napětí pod vodou je právě na těch ponorech to nádherné.

Vaší dlouholetou vášní se stal právě žralok. Co vás na nich vlastně fascinuje?

Hned na začátku vás trochu poopravím, žraloci nejsou mojí vášní, mám je rád, obdivuji je, nejsem ale zarputilý ,,žralokář” tak, jak si mě všichni zaškatulkovali. Někteří lidí si navíc myslí, že když se jmenuji Loveček, tak jsem i lovec žraloků. Je pravdou, že žraloci jsou fenoménem, který je nenahraditelný, stále o nich mluvíme, moc o nich nevíme, bojíme se jich, zároveň je milujeme. Na začátku mé filmové kariéry jsem je logicky zařadil na první místo, natočil jsem o nich dva dokumenty.

Existuje ještě něco, co o žralocích nevíme?

Já bych řekl, že jediné, co víme, je to, že o nich všechno nevíme. To není něco, co si vymyslel Lichtag, ale co se ví v odborných kruzích. Žraloci jsou tady o mnoho desítek milionů let déle než lidi, a přestože se člověk pokládá za velmi inteligentního tvora, tak si myslím, že ještě tak daleko nedospěl, aby věděl o žralocích všechno. Jsou samozřejmě věci, které o nich víme, pak jsou věci, o nichž se odborníci na celém světě dohadují, že by asi tak mohly být, a pak, jak jsem řekl, je mnoho věcí, které zatím nevíme.

lichtag2

Co vše zahrnuje příprava na filmování žraloka? Musíte mít nějakou speciální průpravu kromě té psychické?

Řekl bych, že je to projekt od projektu a žralok od žraloka, protože každý je jiný, některý více nebezpečný, některý méně. Podle toho je samozřejmě nutné uzpůsobit přípravu. Není to tak, že bych chodil třeba měsíc před samotným natáčením se žralokem někam meditovat, jsem spíš v tomto směru volnomyšlenkářský, flegmatik, některé věci prostě neřeším a nechci je řešit. V tom podle mě tkví tajemství úspěchu, kdy člověk může se žraloky komunikovat, nebo ho přijmou mezi sebe a nenapadnou ho. Tím nechci na druhé straně říct, že se nic nemůže stat, přihodit se může cokoliv, protože stále o nich nevíme dost. Ale co se týká žraloků, myslím, že na ně není potřeba se příliš připravovat, spíš musí mít člověk jasno v hlavě a v kontaktu s ním být v klidu. Jinak co se týče přípravy na natáčení, je to o tom si zjistit samozřejmě informace o lokalitě, kam jedu točit, o proudech, viditelnosti a dalších věcech.

Jaká to je emoce, když se s ním, tváří tvář pod vodou setkáte? Je to respekt, strach, adrenalin?

Opět bych to rozdělil na dvě kategorie – výraz tváří v tvář většinou používám obvykle ve spojení s Velkým bílým žralokem, což je úplně jiná kategorie než ostatní žraloci. Pokud je při setkání se žralokem člověk v klidu, tak oni ve vás také nechají v klidu. Přijmou vás, pokud ale neděláte hloupost, která by je vyburcovala k nějakému frenickému stavu. A pak se dostáváme k Velkému bílému žralokovi, kdy jsem mu stanul před těmi 20 lety tváří v tvář bez klece a byl jsem tenkrát první. Bylo to tehdy dáno mojí lehkovážností, přesně jsem si neuvědomoval, do čeho vlastně jdu. Kdybych nebyl takový lehkovážný dobrodruh, tak bych možná do toho nikdy nešel, což by ale byla škoda. Takže je to také o tom něco o tom žralokovi vědět, jak se chová, protože to je obrovské 1,5 tunové monstrum. Je potřeba potlačit vzrušení či strach, který jsem tam neměl. Ale já jsem se hlavně při tom natáčení soustředil na kvalitu záběru, a to pro mě bylo na prvním místě, než že bych řešil bezpečnost o sebe.

Vy jste natáčel i na dlouho ,,zapovězeném" atolu Aldabra, kde je největší korálový útes na světě. Co jste vše na tomto atolu viděl kromě Vašich oblíbených žraloků?

Byl to můj první film ve 3D, který se odehrával na velmi vzdáleném a těžko dostupném místě, a který byl navíc obklopen desítkami pirátských lodí. Aldabra byla jinak pro mě velká výzva, já osobně bych si toto téma sám nevybral, protože většinou točím v místech, které znám a mám ,,okoukané“. O Aldabře jsem nevěděl vůbec nic. Věděl jsem, že to je druhý největší atol na zemi, že je to velmi specifické místo, svým způsobem nebezpečné, že jsou tam extrémně silné proudy a voda tam teče jako divoká řeka. Kromě žraloků jsme tam viděli obrovské množství gigantických želv, což bylo úžasné. Viděli jsme tam také unikátní ptáky – chřástaly. Mluví se o nich jako o ptácích, o nichž jsme si mysleli, že už dávno vymřeli. Pod vodou na Aldabře najdeme vlastně vše, co si dokážeme představit – obrovské kanice, kteří mají 100 kilo, pak již zmiňované želvy, tisíce žraloků a obrovské kraby. Celkově byla Aldabra nejnáročnějším projektem a těžším než natáčení Velkého bílého žraloka.

lichtag3

Jak se podle Vás podmořská fauna a flora změnila za dobu, co natáčíte? Vím, že se věnujete i environmentálním projektům

Já mám pocit, že je to nějaký živý film, který se neustále mění. Tím, že se potápím skoro 40 let, tak musím říct, že kdysi to bývalo moře, kde bylo vše zalité sluncem, kde jste našel mnoho ryb a žraloků a oceány byly relativně čisté. Nicméně náš svět se za posledních 20 let zásadně proměnil. Z planety se stala taková jedna skládka, kdy vše balíme desetkrát, používáme plasty, protože se nám líbí, když je to hezky zabalené a barevné, ale vůbec nedomýšlíme dopady na naši planetu, které to má. Takže vidíte dnes někde obrovské plovoucí ostrovy odpadků v oceánech. Do toho ještě započítejme oteplování oceánů, vymírání korálových útesů, respektive polypů, které jsou druhým největším producentem kyslíku na planetě. Na druhé straně je tlak ekologických ochránců stále větší, v tom boji musí ale pokračovat i příští generace.

Podle čeho si vybíráte Vaše projekty?

Ono je to složité. Dřív to bylo pro mě jednodušší, protože jsem navazoval z jednoho projektu na druhý. Každopádně já hledám filmy podle příběhů, ne podle lokality. Příběh je pro mě primární, pokud ho nemám, je lepší netočit. A protože musíme vzít v potaz, že mě to i částečně živí, je nutné také myslet na komerční část projektu. Což znamená, že potřebuji vědět, že to bude někdo chtít odvysílat, koupit či zafinancovat. Když někdo bude chtít film zafinancovat, tak potřebuje vědět, kdo ho potom koupí, odvysílá a tak dále. Takže je to o výběru toho správného tématu. Já mám zrovna nyní asi čtyřletou pauzu, kdy pracuji na dobrém příběhu, což je na tom to nejtěžší. Dřív to bylo jednodušší, protože se tolik nefilmovalo, teď točí každý druhý. Když se podíváte na YouTube či sociální sítě, tak tam dnes vidíte, všechno co potřebujete.

Věnujete se producentské a režijní práci ve Vaší společnosti Twin Star Film. Na jaké projekty se můžeme těšit v tomto roce?

Připravuji v současné době film s názvem Stingl – malý velký Okima o cestovatelské legendě Miroslavu Stinglovi.Ten bychom rádi uvedli v rámci Karlovarského festivalu příští rok. Vzápětí potom půjde do kin. Film děláme v koprodukci  s Českou televizí, za což jsem velmi rád, protože má k dispozici hromadu archivních materiálů. Bez účasti ČT bych si výrobu tohoto filmu nedokázal ani představit. Když přišla nabídka, že bych mohl udělat velký film o Stinglovi, tak to byla skoro povinnost. V tomto roce také děláme tři hrané filmy, které děláme primárně pro asijský trh, protože spolupracujeme s Čínou. Dalo by se s nadsázkou říct, že čínský drak se probudil, mnoho hraných projektů míří do Prahy a my je tady produkujeme. Máme v této době za sebou dva celovečerní filmy, které budou uváděny v Asii, tedy Číně, Macau a Hongkongu.

Máte ještě nějaký nesplněný ,,podmořský“ filmařský sen?

Určitě mám, je jich mnoho. Mám teď v hlavě příběh z prostředí žraloků. Je to docela dramatický příběh z prostředí lovců žraloků a obchodníků se žraločími ploutvemi, což je obrovský byznys. Základní příběh už mám hotový a velmi se na to těším. Doufám, že po dokončení projektu Stingl začneme točit tento film. 

 

 

 

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace