„Přednosta Ústavu soudního lékařství v Ostravě Igor Dvořáček je klíčovou postavou příběhu o nespravedlivě odsouzeném Petrovi Kramném. Dodal soudu neexistující důkazy, vytvořil verzi vraždy elektrickým proudem, místy pracoval v převleku,“ říká Václav Peričevič v rozhovoru s Ondřejem Höppnerem.
Znalec Igor Dvořáček (ve svazcích StB vedený pod krycím jménem Simon) vybájil případ Kramný od samého začátku. Vypravil se do Egypta, kde působil, ač lékař, v policejním převleku.
Pokoušel se přesvědčit egyptskou stranu o verzi vraždy elektrickým proudem. Dostalo se mu však kategorického odmítnutí. Což mu nezabránilo v rozletu, který vyvrcholil tiskovou elektrokonferencí na letišti v Praze.
psali jsme: VIDEOSERIÁL: Případ Kramný, všechno je jinak. Spolek Šalamoun: „I kdybychom přivedli k soudu Moniku a Kláru živé, stejně Kramného odsoudí.“
Policisté zde vytvořili fikci: „Naše závěry se plně shodujují se závěry egyptské strany“ – ač byla egyptská strana ostře proti nim, opakovaně je vyvracela a stavěla českou stranu do role učedníků.
Monika a Klára Kramné nezemřely v důsledku působení elektrického proudu, ale jiným podobným způsobem. Byly otráveny, ač dosud není jasné kým, proč, ani zda nešlo o rozšířenou sebevraždu.
Igor Dvořáček však má raději rychlou jízdu – snad i proto je největším sběratelem drahých vozů značky Ferrari v okolí ústavu. Verzi otravy za sebou zanechal ve zpětném zrcátku jako pekař, který upeče chleba na objednávku, byť ve tvaru krychle.
Podle zjištění spolku Šalamoun vydělává přednosta Dvořáček ročně takřka čtyři miliony korun (až čtyřista tisíc korun měsíčně) díky znaleckým posudkům, které mu zadává krajské ředitelství policie (Moravskoslezský kraj).
Kauza Kramný se přitom odehrávala v době, kdy byl prezident kraje v ohrožení (plk. Kužel) – po změně politické garnitury, hrozbě personálních změn a celkové rekostrukce fungování policie. Tím byly v ohrožení i zakázky.
psali jsme: VIDEOSERIÁL Případ Kramný, všechno je jinak: Mohl je zabít zbraní, která neexistuje, způsobem, který není možný, a nezanechat žádné stopy?
Tato nehorázná suma za posudky (čtyři miliony korun ročně) se vymyká všem tabulkám a není ani fyzikálně možná. Utajit ji lze jen mlhou razítek, klientelistických vazeb a bulvárně policejních historek na téma „já, nebožtík a mraky peněz.“.
Což nahrává možnosti, že pan Igor Dvořáček jednal na objednávku, která by mohla znít takto: „Buď dostaneš Kramného do basy, nebo končíš.“
Pan Igor zvolil zjevně první možnost. Jím vytytvořená a o posudky opřená elektrokonstrukce vraždy (za použití patřičných soudních znalců) se však časem ukazuje tak vratkou, že jí zřejmě již nevěří ani soudkyně Gilová, která Petra Kramného odsoudila na 28 let vězení bez jediného důkazu.
Tato verze je prokazatelně lživá. Tím se otevírají verze další. Například otázka: „Proč nám české soudy tají výsledky pitvy žaludků? Je to snad proto, že „když byly otráveny, nemohly být utopeny?“
Případ Petra Kramného, který je možná jedním z nejodpudivějších selhání justice v historii českého soudnictví, nyní čeká na svou revizi. Ta by měla nastat krátce po prázninách – a bude pokračovat, pokud najde soudkyně Gilová dostatek odvahy.
Autor: Ondřej Höppner
Tagy