V žádném případě nehodláme zpochybňovat případné pochybení soudce Ivana Elischera, kterého policie viní z přijímání úplatků a ovlivňování trestního řízení. Jeho případ však vyvolává řadu otázek. Jednou z nich je, jakým způsobem se dostaly do soudcovy kanceláře prostorové odposlechy. Ta byla „napíchnutá“ řadu měsíců.
Tím, jak se odposlechy ocitly v soudcově kanceláři (k tomuto muži se zanedlouho vrátíme), se totiž dostáváme k zásadnímu problému: používá policie odposlechy v souladu se zákonem a nedělá v tomhle ohledu boty? Aktuální případy, které Securitymagazin.cz zmapoval, jsou doposud veřejnosti zčásti neznámé a poukazují na závažná pochybení:
Loni na podzim nasadila Generální inspekce bezpečnostních sborů odposlechy na dva již bývalé vysoce postavené policisty. Jejich jména redakce zná. Inspekci zajímalo, zdali od nich nedochází k úniku informací směrem k novinářům. Jak V., tak H. redakci ukázali, že je inspekce i státní zastupitelství o nasazení odposlechů informovaly.
K jakému pochybení došlo?
Expolicista V. se nestačil divit, když si na poště vyzvedl vyrozumění, že byl dva měsíce odposloucháván. „Budiž, s tím jsem počítal a je právo inspekce odposlechy nasadit. Nicméně nechápu, proč je nasadila na telefonní číslo mobilu, který jsem včetně SIM karty věnoval před více jako rokem svojí šestnáctileté dceři. To jako policii zajímalo, zdali milostně štěbetá s chlapci, anebo zdali ji držím zkrátka?!“ zlobí se expolicista, který i dnes pracuje pro stát a zabývá se problematikou odhalování daňových podvodů.
Jeho kolega H. opustil před časem místo vyšetřovatele a vedoucího pracovníka u jedné kriminálky: „Nepříjemně mě překvapilo, když jsem zjistil, že odposlech byl nasazený na služební telefon, který jsem odevzdal po svém odchodu od sboru a který byl přidělen mému podřízenému. Takže inspekce odposlouchávala jeho, nikoli mě.“
psali jsme: Policie zadržela soudce pražského vrchního soudu
Vraťme se však nyní opět k aféře soudce Elischera. Předseda Vrchního soudu Jaroslav Bureš o odposleších nevěděl a nemá ani tušení, kdo je povolil. K věci odmítá cokoliv sdělit jak policie, tak státní zastupitelství.
Informace jsou „někde“ venku
Nejde jen o to, zda byly odposlechy povoleny soudem, což zajímá nejen soudce Vrchního soudu v Praze, ale jestli v takovém případě nedochází k protiprávnímu jednání.
„Který soud a zdali povolil prostorové odposlechy nevím a ani se to nedozvím. Nikdo nemá povinnost mě o tom informovat, jakkoliv bych považoval za nejméně žádoucí, aby o tom předseda věděl. Má to obrovský vliv na chod soudu,“ zdůraznil Bureš.
Je totiž otázkou, je-li odposlouchávaný prostor vždy v souladu s vydaným soudním příkazem a nezachycují-li prostorové odposlechy též konverzace dalších lidí. Obvykle ano. „Odposlechy jsou dnes nedílnou součástí trestního řízení, ale jejich používání přináší různá úskalí,“ řekl Bureš.
Mohlo se tak například stát, že v kanceláři odposlouchávaného soudce se o rozhodnutí radil zcela jiný senát než ten Elischerův. „Policie vám řekne, že samozřejmě takové informace vyřadí a nemůže je použít, ale jsou někde venku,“ dodal Bureš. Přejděme však znovu opět k policejní inspekci.
Den sledování stojí 50 tisíc
GIBS nedávno zjišťovala, zdali policistka Romana M. z Policejního prezidia žije s otcem svých dětí. Prohledala jí byt, nasadila na ni sledování. Chtěla tak dokázat, že čerpala víc volna na ošetřování dětí, než jí umožňoval zákon. Podle bývalého šéfa odposlechů Tomáše Almera jsou ale nasazené prostředky nepřiměřené a státní zastupitelství nemělo podle něj kroky vůbec povolit.
V půlce února navíc v bytě u Romany M. proběhla domovní prohlídka, v rámci které „bylo mimo jiné zadokumentováno pánské oblečení a pánské potřeby osobní hygieny“. GIBS na základě těchto zjištění dospěla k názoru, že policistka své děti vychovává spolu s jejich otcem, a obvinila ji z podvodu.
Advokát Strouhal tvrdí, že inspekce policistku sledovala nejméně sedm dní, což je podle něj vzhledem k povaze obvinění nepřiměřené. „Za celou dobu své praxe jsem nezažil to, že by se v podobném případě postupovalo takovýmto razantním způsobem,“ říká advokát.
psali jsme: Rozhodnutí takzvaného soudce bude anulováno, vyhrožuje Trump
Almer míní, že v takovémto případě by byl razantně proti sledování: „Jestli nemá GIBS nic závažnějšího na práci, tak je na tom policejní sbor dost dobře.“ A upozornil na to, že pokud důstojnici inspekce sledovala několik dní, náklady mohly přesáhnout způsobenou škodu. „Jeden den sledování může stát až 50 tisíc korun,“ uzavírá.
Premiér v demisi Andrej Babiš (ANO), jenž požaduje odchod současného ředitele inspekce Michala Murína, v jiné souvislosti k inspekci poznamenal, že nerespektuje rozhodnutí státních zástupců a chce nasazovat odposlechy bez dostatečného zdůvodnění. Shora uvedené případě jeho slova svým způsobem potvrzují.
7 tisíc odposlechů ročně
Podle údajů Policie ČR, které má Securitymagazin.cz k dispozici, stát v roce 2013 celkem 212 „osobám zajišťujícím veřejnou komunikační síť nebo poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“ zaplatil 132,5 milionu korun. V roce 2014 to již bylo 309 subjektů a 180,6 milionu, o rok později pak 418 subjektů a 236,1 milionu korun.
Další čísla nejsou k dispozici, přičemž od roku 2009 počet ukončených odposlechů pět let trvale narůstal, až v roce 2015 se situace změnila a počet poklesl na necelých sedm tisíc, vyplývá z údajů policie. Informace ze 13 procent odposlechů ukončených předloni se navíc v trestním řízení vůbec nevyužily.
Podle pražské vrchní návladní Lenky Bradáčové má však vývoj počtu odposlechů logické vysvětlení. „V roce 2012 zákonodárci rozšířili katalog trestných činů, u kterých je možné nasadit odposlech. Rozšíření mělo dopad i na počet odposlechů,“ vysvětlila.
Žalobkyně upozorňuje, že takzvaný odposlech a záznam telekomunikačního provozu se navzdory svému označení netýká pouze mobilních telefonů a pevných linek, ale jakékoli elektronické komunikace.
Nutná je však podle kritiků účinná kontrola, kterou provádí Nejvyšší soud. Na ten se nyní chystají obrátit i někdejší policisté V. a H. z úvodu našeho článku.
Bývalé ministryni spravedlnosti Heleně Válkové (ANO) vadí především to, že za odposlechy, které jsou později vyhodnoceny jako nezákonné, nenese nikdo odpovědnost. „Nejsem proti využívání odposlechů, zejména v oblasti organizovaného zločinu – to je například kauza Rath. Ale jsem pro to, aby se státní zástupce striktně držel zákona a aby v případě, kdy ho překročí, vůči němu byla vyvozována odpovědnost. A aby ji nesl i po hmotné stránce, to znamená, aby zaplatil za to, co způsobil,“ řekla.
Hrozí prolomení mnoha tajemství
Sledovat lze kohokoliv nejen prostřednictvím telefonních odposlechů, ale i kontrolou korespondence, ale zejména prostřednictvím tzv. prostorových odposlechů jako v případě soudce Elischera. Jejich zneužití je reálnější než zneužití telefonních odposlechů.
Utajované a téměř nekontrolované prostorové sledování probíhá totiž pouze na základě písemného povolení státního zástupce bez kontroly ze strany sledovaného či soudu. „Sledovaná osoba nemá právo zjistit, že byla sledována,“ upozorňuje advokát Karol Hrádela.
Realizací prostorového odposlechu u exponovaných osob (hypoteticky například Andreje Babiše v souvislosti s kauzou Čapího hnízda) může přitom dojít nejen k prolomení státního a obchodního tajemství, ale i osobních údajů. „To je zvlášť závažné při četných únicích informací z živých policejních spisů,“ uzavírá Hrádela.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě, letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více