Příprava občanů na krizi

Příprava občanů na krizi
07 / 11 / 2020, 11:00

Dnešním článkem bych čtenářům rád přiblížil možnosti, které má samotný občan, a co by měl občan znát a umět při využití současných nástrojů pro zvýšení přípravy a akceschopnosti reagovat na nastalé bezpečnostní hrozby, které nemusí nutně pocházet jen od pachatelů, ale například od živlů, zásahů vyšší moci a jiných příčin, s jejichž následky se musí jednotlivec vyrovnávat převážně samostatně a do značné míry tak ovlivnit pozitivně či negativně budoucí vývoj situace i bezpečí své a svého okolí. Toto téma úzce navazuje na poptávku po bezpečnostní výchově ve školách, na stále atraktivnější bezpečnostní cvičení ve firmách a na úřadech a celkově na poptávku po znalostech tohoto typu.

Na začátku je vždy třeba položit si otázku „co mohu dělat pro své bezpečí já sám?“. Z odpovědí vyplyne mnoho činností, které je jednotlivec schopen učinit bez výraznějšího přičinění státu a jeho složek. Poté je třeba zmínit, že mnoho činností je státem nepřímo podporováno tím, že se pro ně vytváří prostředí a podpora jednotlivcům, kteří mají svůj plán a zjišťují si potřebné informace. Z pohledu zdroje informací je třeba definovat, jakému riziku chci čelit, tedy jak chránit svůj majetek, jak chránit zdraví a životy svých blízkých a jak přežít v případě výpadku nebo nedostupnosti služeb státu, zejména složek IZS.

Předně je třeba si tedy definovat prostředí, které nám stát utváří pro úspěšné zvládání krize svépomocí. V minulosti byla známá především civilní obrana státu, jako jedna z vojenských složek, která má stále své jasné místo a stále působí při údržbě civilních zařízení mobilních, až po kryty. Dále máme sekci civilní obrany u velitelství krajských hasičských záchranných stanic, které se zabývají edukativní stránkou počínaje až po vyhlašování doporučení, evakuaci obyvatelstva a jejich náhradní ubytovávání. V neposlední řadě je celá řada informačních kanálů, u kterých je třeba mít nastaven příjem v případě krize.

Začátek příprav začíná ale vždy v našem obydlí. Zde vnímejme jakousi výchozí pozici pro další řešení krize. Doma bychom se měli připravit v podstatě na dvě možné varianty, a sice rychlé opuštění domova, nebo naopak lockdown a potřebu nikam nevycházet. Na obě varianty bychom měli být připraveni předem, aby bylo možné z minuty na minutu reagovat na nastalou krizi jedním z těchto způsobů. Pro oba případy je shodné, že je třeba obydlí umět dobře zabezpečit proti vniknutí.

Pro případ lockdownu je třeba připravit si dostatečné zásoby pitné vody, trvanlivých potravin, zdrojů tepla i světla na jiný než elektrický zdroj, solární nebo jiné alternativní nabíjení elektrických zařízení, GSM telefon a radiopřijímač na FM vlny. Množství zásob vody a potravin i případná paliva do ohřívačů, topení atp. je třeba volit úměrně k počtu členů domácnosti a k požadované době pobytu. Další opatření a prevenci je třeba modelovat s ohledem na dispozice objektu obydlí a na nastalou situaci. Jiný lockdown jsme například zažili na jaře při krizi s COVID-19, kdy bylo možné se pohybovat i na zahradách domů a v podstatě provádět veškeré obvyklé domácí práce, jiná bude situace při nepokojích v ulicích, při dlouhodobějším blackoutu nebo třeba při povodních. V přípravě materiálu je možné využít rozličných e-shopů, které se přímo zabývají prodejem potřeb pro domácí přežití a na jednom místě tak seženete potřebnou elektroniku a proviant.

Pro případ, že bude třeba obydlí opustit, ať už z důvodů nařízené evakuace nebo z jiných objektivních příčin, je třeba na to být rovněž dobře připraven. Je třeba mít připravené oblečení, které je odolné klimatickým vlivům, je dostatečně odolné proti mechanickému poškození, je praktické a pohodlné. Dále je třeba mít připravené evakuační zavazadlo jednotlivce i společné pro celou domácnost. Obsah evakuačního zavazadla pro jednotlivce je definován potřebou přežití na minimálně 24 hodin bez jakékoliv asistence. Je tedy třeba v zavazadle mít pitnou vodu v co největším množství, dále osobní doklady, hygienické potřeby, léky – pravidelně užívané, ale i volně prodejná analgetika a antihistaminika. Dále drobné vybavení, jako je nůž, svítilna, malá lékárnička, ochranné pomůcky (brýle, rouška), osobní doklady, kartička pojištěnce, kartička s kontakty na své blízké, zdravotními údaji a s adresou bydliště a ideálně vlastní přikrývka. V zavazadle společné pro domácnost pak dále pojistné smlouvy (životní i majetkové), vstupní prostředky, ale například i filtrační sadu na vodu, solární nabíječky, radiopřijímač FM a v neposlední řadě nouzové dávky trvanlivých potravin a případně energetické tyčinky. Obecně je skladba evakuačních zavazadel závislá na potřebné době mimo obydlí, která se definuje minimálně na 24 hodin. Podmínkou je, že zavazadlo musí být připraveno permanentně a není možné je připravovat až v krizi.

Při evakuaci se členové domácnosti nikdy nerozdělují a vždy pečují o své děti a další členy domácnosti. Při nařízené evakuaci bude vybráno náhradní ubytování a budou v nejbližším možném čase poskytnuty všechny potřebné informace. Je třeba však počítat i s evakuací nenařízenou a pro tyto případy je třeba mít představu o potenciálních úkrytech, krytech civilní obrany a zkrátka místech, kde budu mimo dosah krizové události. Pro zvládnutí výběru je třeba znát dobře své okolí, znát možnosti úkrytu a zjistit co nejvíce dostupných informací o krizi, např. ze sociálních sítí nebo z nouzového vysílání FM rádia.

Všechny výše uvedené činnosti je třeba ještě doplnit o znalosti. Nejen již zmíněného okolí, ale zejména vyhledávání informací o probíhající krizi. Je třeba se naučit signály, které mohou být předávány sítí sirén, je třeba se naučit naladit nouzové vlny a v případě, že nedošlo k výpadku internetu, hledat dostupné informace na sociálních sítích a zpravodajských kanálech. Souhrnem je třeba konstatovat, že čím větší příprava jednotlivce z hlediska jeho znalostí, tím lepší efektivita při jeho rozhodování. A příprava má fázi preventivní – tedy znalost možností v mém okolí domova nebo práce či školy, postupy v mimořádných událostech, krizovou komunikaci a signalizaci a postupy při evakuaci. Další fází je reakce, na kterou se lze připravovat, ale vždy bude odlišná s ohledem na typ události. Je třeba umět rychle získávat informace a dle nich se rozhodovat.

Zdroje informací jsou dnes občanům k dispozici na internetu, zejména na stránkách krajských ředitelství hasičského záchranného sboru, kde se lze dočíst o funkčních krytech civilní obrany v mém okolí, o evakuačních zavazadlech, krizové lékařské péči, ale třeba i o signálech sirén a způsobu komunikace krize obecně.

Do krize se však můžeme dostat v podstatě kdekoliv a proto je třeba se průběžně a všude na krizi připravovat. Bez ohledu na výše uvedená pravidla je třeba průběžně sledovat své okolí, vždy znát cestu úniku, vždy se vyhnout nebezpečným situacím a vnímat tedy své okolí. V případě krize ve veřejných místech je třeba respektovat pokyny pořadatelů nebo jiných odpovědných osob a samozřejmě vždy příslušníků složek IZS. Povinnost máme nejen poslechnout příkazu, ale například i poskytnout osobní asistenci, pokud nám to bude nařízeno, případně jinak spolupracovat.

Příprava na krizi má ještě jeden aspekt a sice trénink. Je třeba aby se jednotlivci učili postupovat systémem UTEČ-SCHOVEJ SE-BOJUJ v případě násilných či ozbrojených konfliktů, je třeba se učit první pomoci pro minimalizaci následků krize, krizovou komunikaci a asertivitu a udržovat své znalosti o místě a postupech na přijatelné úrovni. V tomto nám rovněž jako občanům může pomoci celá řada spolků a zájmových sdružení, která se zabývají přípravou na tyto situace, a to jak pro dospělé, tak pro děti.

Závěrem lze říci, že jsou v našem veřejném prostoru již nyní dostupné rozličné možnosti, jak krizi zvládnout úspěšně. Prvním a základním elementem je však občan – jednotlivec, který by měl sám k tématu vlastního bezpečí přistupovat iniciativně a zvolit svou cestu přípravy. K jeho motivaci může přispět vzdělávací systém ČR s diskutovanou bezpečnostní výchovou na školách, ale i sebelepší vzdělávací program nenahradí osobní zájem a iniciativu. Vzbuzování zájmu o toto téma tedy není jen na státu nebo na školském systému, ale v nás samotných navzájem, je to úkol bezpečnostní komunity, zaměstnavatelů, státu a jeho složek, ale i každého jednotlivce navzájem.

 

 Autor: David Rožek

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace