To, co předvedla španělská policie při katalánském referendu, připomnělo časy dávno minulé.
V neděli proběhlo ostře sledované referednum o nezávislosti Katalánska, o něž byl obrovský zájem. Zúčastnilo se jej přes 2 miliony voličů a 90% dalo hlas nezávislosti katalánské republiky. Španělská vláda se však snažila od začátku výsledky referenda zmařit, prohlásila hlasování za nezákonné a použilo proti Kataláncům hrubé násilí, které připomněly časy dávno minulé, kdy Španělsko bylo klerofašistickým státem pod vedením caudilla Franciska Franka.Ten všemi prostředky potlačoval snahy o nezávislost Basků, Katalánců či Galicijců, nechal je jako své odpůrce zavírat do vězení. Katalánci mají svou historii, jazyk či kulturu a jejich touha po nezávislosti je tedy přirozená.
Připomeňme však důležitou věc. Katalánci, Baskové, ale i Kurdové mají stejné právo na sebeurčení a tedy i na vlastní stát, jako ho měli například Češi v Rakousku-Uhersku či Černohorci v v rámci bývalé Jugoslávie. Tomuto přirozenému právu nelze bránit silou nebo nějakou státní ideologií. Přitom problém Katalánska je dlouhodobý a dalo se předpokládat, že k vyhlášení referenda o nezávislosti jednou dojde.
Španělsko se sice obává, že by to mohl být precedent pro další oblasti (Baskico, Galicijsko), které by mohly chtít také nezávislost, respektive odtržení, nicméně bránit těmto snahám znamená potenciálně ještě větší rostoucí napětí v těchto oblastech, nepokoje a možný rozvrat. Je to stejné, jako by Česko chtělo před rokem 1993 bránit Slovákům, aby měli svůj nezávislý stát, k němuž směřovali v momentě, kdy padl v roce 1989 komunistický režim.
Zároveň katalánský příklad potvrzuje teorii, že z dlouhodobějšího hlediska je velmi problematické (a v některých případech nemožné), aby vedle sebe trvale žily etnicky odlišné národy či menšiny s dominantní většinou. Proto se například rozpadla i Jugoslávie. Španělsko však ve zkoušce demokracie spojené s katalánským referendem selhalo a ukázalo svou represivní tvář. Pokud bude Španělsko takovým způsobem potlačovat emancipační snahy Katalánců a dalších etnik, může to vést v krajním případě k občanské neposlušnosti, jež hrozí přerůst v trvalý a krvavý konflikt.