Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Ilustrační fotografie
O tom, že v Čechách funguje klientelismus a vzájemné vazby mezi státní správou a podnikateli, dnes asi nikdo nepochybuje. Zásadně se o takových vazbách nemluví a všichni zúčastnění buď na jakýkoli náznak kritiky nereagují a doufají, že kauza vyšumí bez většího zájmu médií nebo začne kopat kolem sebe a v tom případě to stojí obvykle post drzouna, který si dovolil na takovou věc upozornit.
V dnešním komentáři bych se ráda zaměřila na vazby poradenských firem na státní správu a soukromé subjekty a jejich vliv na tvorbu zákonných norem a vliv jaký může mít (a má) jedna jediná osoba.
Klientelismus prorostl do nejvyšších pater politiky, novodobými zákonodárci jsou lobbisté a soukromé firmy, schopní státní úředníci buď chybí v důsledku čistek provedených pomocí změn systemizace anebo jsou vyhořelí nebo neschopní. Obyvatelstvo nevěří své vládě, vláda na základě rad expertů rozhazuje peníze jak z vrtulníku a vládní ministři mnohdy ještě radí podnikatelům, jak vládní nařízení obcházet, aby splnili podmínky pro získání podpory na ceny energií. Kdo ale radí našim vládním expertům?
Jednou z nejvlivnějších firem v této oblasti je bezesporu Ernst & Young (EY), přičemž prokazatelný vliv této poradenské společnosti vnímáme právě v energetice. Partner této firmy, Blahoslav Němeček má konexe ve vysoké politice i v soukromém sektoru. Díky těmto konexím se EY dostane k zakázkám za desítky, ale možná spíš stovky milionů korun, ale hlavně je schopen pojmout celý řetězec, zejména v oblasti legislativy.
V roce 2020 zveřejnil Energetický regulační úřad (ERÚ) v registru smluv smlouvu o odborné pomoci (studie s návrhem - definování přiměřeného výše zisku, - vymezení regulace trhu mezi cenová pásma, konzultace vše v oblasti teplárenství) za 1 200 000 Kč, přičemž toto poradenství má poskytovat práce EY. V roce 2021 následovala smlouva na Smlouva o odborné pomoci (studie s návrhem - definování přiměřeného výše zisku, - vymezení regulace trhu mezi cenová pásma, konzultace VŠE v oblasti teplárenství) za 435 000 Kč bez DPH. V roce 2022 EY osobou pana Němečka opakovaně zastřešil celý proces tvorby energetického zákona, resp. jeho nesčetných novel. V červnu 2023 zveřejnil ERU v registru smluv smlouvu na Zpracování analýzy stavů nouze a regulace cen v plynárenství a poradenství při přípravě novely vyhlášky o Pravidlech trhu s plynem za 736 000 Kč bez DPH.
Netřeba zdůrazňovat, že předměty plnění těchto smluv duplikují činnost pracovníků ERÚ, jde tedy o činnosti, které má vykonávat sám úřad.
Jak ale funguje vliv EY na celý řetězec energetiky? Jako modelový příklad lze uvést novelizaci energetického zákona (EZ).
Například Český plynárenský svaz na smlouvu objedná zpracování věcného záměru na změnu EZ u poradenské firmy EY. Následně EY uzavře smlouvu o poradenství s MPO, a na základě této smlouvy vypracuje textaci znění konkrétních paragrafů zákona (které má už ale vypracovány na základě smlouvy s Českým plynárenským svazem). Dále v návrhu zůstávají detaily, jež je třeba řešit s konkrétními dotčenými subjekty, a i s těmito subjekty EY uzavře další poradenské smlouvy, na jejichž základě radí jednotlivým subjektům, jak nejlépe prosadit jejich záměr do zákona. Následuje meziresortní připomínkové řízení – EY zpracuje veškeré podklady, připraví důvodovou zprávu, a po skončení lhůty pro podání připomínek vypořádá došlé připomínky (čímž si pohlídá, že zůstává jejich návrh beze změny), a to všechno se děje za peníze státních poplatníků. Nehledě na to, že i v pracovních skupinách Legislativní rady vlády má EY své zástupce. Sám Němeček má být poradcem premiéra Fialy, tedy EY má dosah až na nejvyšší úroveň vlády, která nakonec předkládá legislativní návrhy zákonů Poslanecké sněmovně. To se ale týká jen zákonných norem, legislativní proces na úrovni vyhlášek, které jsou často důležitější než zákony, pak jen gestor těchto vyhlášek (ERÚ anebo MPO) po Legislativní radě vlády prostě vydají. A celý řetězec vlivu je tak dokonaný.
Výsledkem je nekvalitní legislativa a nekvalitní plnění smluv pro všechny strany, pro státní správu navíc s opožděným, potažmo nulovou přidanou hodnotou. Zda je tento stav ku prospěchu obyčejného občana, ponechám na rozhodnutí laskavému čtenáři.
To, že si státní správa nechává radit, není úplně v pořádku, protože kdo by měl lépe hájit zájmy občanů a kdo by měl být nejvyšším odborníkem na problematiku, jež ho živí než právě státní správa, která tomuto účelu má sloužit. Taková situace ale u nás není – sice by státní správa měla mít odborníky, ale v reálu je nemá. Tudíž si ze státní kasy platíme nepracující úředníky, a navíc poradenskou firmu, která práci za úředníky odvede – tak aby výsledek vyhovoval jí. To je první problém.
Problém druhý je ten, že práce, kterou odvádí EY je zřejmě naprosto tristní, mají-li být jejím výsledkem regulované ceny pro rok 2024, které meziročně poskočí o desítky procent. Abychom byli spravedliví, je tristní v oblasti energetiky, kterou pod svými křídly drží Blahoslav Němeček – současný poradce premiéra, bývalý místopředseda ERÚ, následně partner v EY a nadřízený současného předsedy ERÚ Trávníčka, který recipročně každoročně zadává EY zakázky. Vzhledem k výše popsanému systému tvorby zakázek u EY je zřejmé, že nasmlouvanou práci nemůže EY stíhat, proto využívá již dříve zpracované materiály pro jiné klienty (zpravidla regulované subjekty, vůči kterým by ERÚ měl být v opozici) anebo snižuje kvalitu práce a omezuje se na vágní a floskulíplná plnění.
Němeček se kromě svého vlivu na energetickou legislativu stal také hlavní tváří zastropování cen energií. Hrdě se k této práci a odvedenému poradenství pro premiéra hlásí. Proč ale premiérovi potažmo vládě ČR poradil zastropovat ceny u obchodníků, to skutečně chápe málokdo. Pokud by stát zastropoval ceny u výrobců na úrovni výrobní náklady plus 10% zisk, měli by výrobci garantovaný zisk, neživili bychom ze státního rozpočtu mezičlánek – obchodníky, protože obchodníci by nakupovali všichni za maximální zastropovanou cenu u výrobců a stát by nemusel obchodníkům naprosto nic kompenzovat a nemusel by ani složitě přerozdělovat příspěvky na energie a nemusel by ani vybírat mimořádné daně z nadměrného zisku, protože nic takového by u výrobců ani obchodníků s energiemi nenastalo. Takže panu Němečkovi všichni hlasitě zatleskáme, protože díky němu je zastropováno, jen je zastropováno tak, že opět generují zisky obchodníci, tedy článek bez přidané hodnoty a spotřebitelé (nebo alespoň jejich valná část) vydává dvě třetiny svého měsíčního platu za zálohy na energie. Ptám se Cui bono, tedy komu ku prospěchu?
Další problém je nicméně také skutečnost, že tato poradenská firma má přístup k informacím, které následně může zpeněžit nebo jinak využít jinde, u jiné zakázky. Lidově se tomu říká střet zájmů anebo princip otáčivých dveří, kterému je snaha v kultivovaném světě zabránit. Ten je v případě EY i osoby pana Němečka naprosto jasný a je s podivem, že zatím nikdo významně na tuto skutečnost nepoukázal nebo ji nerozporoval.
Dle našich několika zdrojů jak z Ministerstva průmyslu a obchodu, tak z Energetického regulačního úřadu posledních několik let je pro EY naprosto typická nízká úroveň výstupů, neochota přijmout jakýkoli jiný názor, než je ten jejich, vše stojí na jediné osobě pana Němečka. Člověka, který podle našeho zdroje na MPO nedodržuje dohody, práci svých týmů zdržuje svou neúčastí na nich a následným náčelnickým rozbíjením práce, která se udělala v době jeho nepřítomnosti. Nikdo ale nic neřekne, nevytkne mu nedodržení dohody nebo jeho záškodnictví. Všichni ví, že pokud bude potřeba kulaté razítko renomovaných poradců, mohli by pana Němečka potřebovat.
Namísto toho, aby EY byla poradcem výhradně vlády se zákazem zakázek pro soukromý sektor a radila v zájmu občanů, anebo obráceně, aby poradenství poskytovala výhradně regulovaným subjektům nebo jejich zástupcům, dobrovolně a vědomě vytváří tento stát další a další možnosti zakázek a přeprodávání poradenských výstupů co nejširšímu spektru zákazníků. Celé to nese znaky nepotismu a klientelistické kultury, kde každý na někoho něco ví, každý se s někým zná nebo zná někoho, kdo zná někoho….
Zde by měl nastoupit Nejvyšší kontrolní úřad nebo jiný hlídač státu a vyhodnotit, kolik smluv a pro které státní úřady EY plnil a v jaké kvalitě a zda také nedošlo k duplicitě v plnění či činnostech. Měl by prověřit, zda zakázky byly transparentně zadávány výběrovým řízením nebo přímým zadáním a zda byly dodrženy cenové podmínky, nebo byla vysoutěžená cena později navyšována. A bylo by vhodné zabývat se i otázkou vlivu EY na státní sektor.
Autor: Anna Binderová (Anna Binderová, dlouholetá spolupracovnice tuzemských i zahraničních energetických společností, členka Institutu pro energetiku, externě spolupracuje s redakcí Security magazínu a zaměřuje se zejména na témata energetiky, ekonomiky a národního hospodářství)