Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Vladimir Putin
Ruský prezident Vladimir Putin svým jaderným poselstvím doufal, že snad vyděsí Západ a přinutí jej, aby přestal podporovat Ukrajinu. A aby svému lidu ukázal, že je stále mocným vládcem, rozhodl se také pro bezprecedentní anexi 4 ukrajinských oblastí. Nicméně zatím průběh války nepřipomíná silného vládce, který má vždy vše pod kontrolou, a naopak i díky mobilizaci jeho postavení v Kremlu oslabuje. Dnešní Rusko tak spíše připomíná obra na hliněných nohách. Celý civilizovaný svět čeká, až se zhroutí.
Především se však Vladimir Putin přepočítal, když vyhlásil částečnou (někde však úplnou) mobilizaci. Mobilizace formálně 300 000 Rusů (ve skutečnosti však více) Západ ani Ukrajinu nevystrašily, protože neznamená o trumf navíc v Putinově ruce, o to více však Putinův krok vyděsil samotné Rusy. Ti houfně prchají z Ruska, protože vidí, že by se nejen zapojili do zcela absurdní války, ale stali by se velmi pravděpodobně štvanou zvěří pro vycvičené ukrajinské vojáky.
Navíc Rusové řeší problém, že je mnoho evropských zemí odmítá přijmout a poskytnout jim azyl. Stanisław Żaryn, mluvčí ministerského koordinátora speciálních služeb a vládního zmocněnce pro bezpečnost informačního prostoru, to říká napřímo: ,,v žádném případě bychom neměli přijímat dezertéry z ruské armády do Polska." Tvrdí, že vlna dezercí není vzpourou proti ruským úřadům ani opozicí vůči válce.
Celá absurdita mobilizace v Rusku dává jiný rozměr konfliktu, který probíhá již od února tohoto roku. Jasně ukazuje, že skutečně mnoho Rusů odmítá bojovat za svou vlast a je ochotná umírat ve válce proti Ukrajincům. Proč by to také ze svého pohledu dělali? Do z pohledu Kremlu neutěšené situace začínají promlouvat rovněž územní zisky ruské armády, které se začínají umenšovat podnikáním úspěšných protiofenziv ze strany ukrajinské armády. To nám zřetelně dokumentuje především ztráta strategicky důležitého města Lyman, kde došlo doslova k potupě ruské armády.
Samozřejmě se ruské neúspěchy na bojišti musejí promítat i do vnitřní politiky Kremlu. Ruské vojenské velení kritizuje čečenský vůdce Ramzan Kadyrov a také vlivný Jevgenij Prigožin, zakladatel nájemné tlupy žoldáků Wagnerovy skupiny. Ke zlepšení situace určitě nepřispívají ani samozvaná Putinova rozhodnutí, který v poslední mluví vysoce postaveným vojenským činitelům do práce. Je tedy možné, aby se proti Putinovi obrátili i jeho nejbližší spolupracovníci? Vyloučeno to není.
Americký deník Washington Post publikoval článek, že jeden z nejmenovaných členů jeho nejužšího okruhu spolupracovníků se postavil proti způsobu vedení války na Ukrajině. Nevíme sice, kdo je oním spolupracovníkem, jisté je to, ne všichni poslušně v řadě kývají na realizaci politických a vojenských rozhodnutí Kremlu, které začínají být v posledních týdnech, jak je vidno na bojišti, kontraproduktivní.
Pokud bude přibývat ruských vojenských neúspěchů, zesílí přirozeně i kritika samotného Putina, k níž se mohou přidat i ti, kteří se k ní zatím neodhodlali. Rusko se tak může dostat časem do situace, kdy bude připomínat kolos na hliněných nohou, který se může pod náporem vnitřních i vnějších okolností zhroutit jako domeček z karet.
Zdroj: tvp.info