Digitální propaganda může oslovit prakticky všechny společenské skupiny včetně dětí, říká odbornice na extremismus Barbora Vegrichtová

Digitální propaganda může oslovit prakticky všechny společenské skupiny včetně dětí, říká odbornice na extremismus Barbora Vegrichtová
Autor fotografie: Barbora Vegrichtová|Popisek: Odbornice na extremismus Barbora Vegrichtová
17 / 02 / 2023, 14:00

SM přináší rozhovor s odbornicí na extremismus a bezpečnostní konzultantkou doc. PhDr. Barborou Vegrichtovou, Ph.D., MBA z Fakulty biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze. Jak vnímá ochranu tzv. měkkých cílů v celoevropském kontextu a jaký je její názor na nově vzniknuvší Národní centrálu pro boj s terorismem, extremismem a kybernetickou kriminalitou? O těchto a dalších souvisejících tématech už více v našem interview.

Paní docentko, dlouho diskutovaným tématem v odborných i akademických kruzích je problematika ochrany tzv. měkkých cílů. Poučila se podle Vás dostatečně Evropa z předcházejících teroristických útoků a jsou tyto cíle adekvátně chráněné, byť žádná ochrana samozřejmě nemůže být úplně stoprocentní?

Ochrana měkkých cílů je stale aktuální téma, už vzhledem ke skutečnosti, že pachatelé teroristických činů, ale i individuálně motivovaného extrémního násilí a jejich postupy se mění a vyvíjejí. V průběhu covidové pandemie byly například zaregistrovány bezpečnostními složkami diskuze a různé podněty na sociálních sítích o možných modifikacích násilných činů na veřejnosti. Teroristické organizace zvažovaly možnosti kyberútoků, žhářství, využití improvizovaných zbraní nebo jiných alternativních metod. Ochrana měkkých cílů se z hlediska bezpečnosti v uplynulé dekádě výrazně zlepšila. Zpravidla se jednalo o reakci na násilné incidenty, jako se odehrály například v roce v 2016 v Nice, ve Francii a v Berlíně, v Německu, kdy pachatelé najeli do davu nákladním vozem. Na druhou stranu je důležité soustředit se nejen na technické vybavení a objektové zabezpečení, ale i na profesionalizaci odborného personálu v oblasti profilování a identifikace možných varovných signálů inklinace k násilí a přípravy násilného činu. Osobní angažovanost a kvalifikovaný přístup každého jednotlivce je v tomto ohledu rozhodující.

A jak je na tom konkrétně ČR? Je něco z Vašeho pohledu, co nám z hlediska ochrany měkkých cílů zásadně chybí promítnout do legislativného rámce?

Česká republika republika reflektuje tato ohrožení v bezpečnostní a expertní komunitě poměrně dobře. Míra zabezpečení je ovšem rozdílná u různých typů objektů. Existuje například metodika k zodolnění tzv. měkkých cílů, diagnostické nástroje a vybrané právní předpisy související otázky také zohledňují, ovšem aplikační praxe se liší u různých zařízení a institucí. Příkladně je možné jmenovat případy vzdělávacích nebo zdravotnických zařízení či například místa společenských a sportovních setkání. Jak jsem již uvedla, z mého pohledu je důležité soustředit pozornost na vzdělávání, osvětu a zvyšování všobecného povědomí v této problematice.

V ČR vznikl specializovaný útvar Národní centrála pro boj s terorismem, extremismem a kybernetickou kriminalitou. Vítáte tento krok? Není na druhou stranu jeho agenda příliš rozvětvená a nemůže se částečně krýt s jinými útvary, například NCOZ?

Vznik daného celorepublikového útvaru lze jednoznačně hodnotit jako pozitivní krok. Kybernetická kriminalita je celosvětovým problémem, který má globální povahu a rozhodně se dotýká i České republiky. Je důležité zmínit, že mnoho tradičních forem kriminality se také přesunuje do online prostoru a zintenzivňuje. V kontextu vývoje v oblasti mezinárodního terorismu a extremismu zde rovněž nalézáme zjevné průsečíky s děním v kyberprostoru. Sociální sítě se stávají prostředím, kde dochází ke sdílení závadového obsahu, návodů, manuálů ke spáchání extrémního násilí a v neposlední řadě k rekrutaci a radikalizaci. Radikalizační procesy a digitální propaganda tak může prakticky oslovit všechny společenské skupiny, včetně dětí a dospívajících nebo i jiné segmenty. Systémové propojení těchto sfér v podobě specializovaného útvaru je vice než rozumným krokem. Přirozeně, tato agenda je velmi rozsáhlá a vyžaduje meziresortní a mezinárodní spolupráci na profesionální a solidární úrovni.

Jak vlastně posuzovat to, co patří do sféry extremismu, a co ještě tvoří součást standardní demokratické společnosti? Existuje na to nějaká závazná šablona či schéma, protože v právu není pojem extremismus nijak definován?

Termín extremismus skutečně není v českém právu exaktně definován, nicméně protiprávní aktivity vztahující se k této hrozbě jsou rozvedeny v jednotlivých ustanoveních trestního zákoníku, stejně tak v judikatuře a relevatní odborné literatuře. Akademická a bezpečnostní sféra vnímá tato jednání jako aktivity, které nerespektují demokratické principy, právní systém, fundamentální práva a svobody občana. Rozhodně se nejedná o upírání práva na informace či jejich šíření, ale je nutné zdůraznit, že i tato základní práva a svobody mají své právní limity a hranice. Jednání, která účelově a programově vybízejí k násilí na jednotlivcích a skupinách obyvatel je třeba brát velmi vážně a není možné je ve vyspělé společnosti akceptovat.

V ovzduší ekonomické krize, nespokojenosti, drahoty a s nimi spojených faktorů rostou i  extremistické nálady společnosti. Mohou s prohlubující se krizí reálně ohrozit z Vašeho pohledu demokratické fungování institucí státu a jeho mechanismy?

Bezpečnostní praxe a vybrané kazuistiky ukazují, že radikalizaci a extremizaci společnosti umocňují širší společenské kontexty. Mezi ně samozřejmě patří turbulentní bezpečnostní situace, ekonomická nestabilita a rozjitřené nálady spojené s postcovidovým děním či případně politickými událostmi. Specifickou roli hraje pochopitelně i osobní situace vybraných jedinců a jejich reakce na stres, zátěž nebo jiné frustrační mechanismy. Péče o psychické zdraví jednotlivců je v tomto procesu klíčová a podcenění varovných signálů může být fatální. V dlouhodobém kontextu nelze vyloučit, že taková konstelace může demokratický systém státu nebo některých inistucí nejen ohrozit, ale zapříčinit i jeho částečnou erozi.

Má ČR zajištěny dostatečné legislativní a jiné nástroje, jak důsledně potírat extremismus v jeho rozličných i nejtěžších formách? Existuje v této sféře určitý aspekt, který byste vládě vytkla, že se mu dostatečně a systematicky nevěnuje?

Legislativní ošetření problematiky extremismu a terorismu je adekvátní a je v souladu s evropskými a celosvětovými standardy a trendy. Kontexty této problematiky jsou ovšem mnohem širší. Jedná se o bezpečnostní hrozby, jejíchž dopady by se mohly dramaticky odrazit na stavu společnosti i státu. Právě z tohoto důvodu je důležité obrátit pozornost nikoli jen k postihu a represi již dokonaných protiprávních činů, ale i k jejich předcházení. Z mého pohledu zde jsou stále rezervy v oblasti koncepčního přístupu k detekci radikalizačních procesů a odborného působení na osoby, které jsou pod vlivem určitého ideologického proudu, světonázoru nebo jiného hybridního hnutí. Opět se zde dostáváme ke vzdělávání a systémovému odbornému působení na zradikalizované osoby. Edukaci je zapotřebí soustředit i na pomáhající profese, jako jsou pedagogové, vychovatelé, sociální pracovníci a kurátoři, psychologové, psychoterapeuté, krizoví interventi a další relevantní profese. V této oblasti jsou, dle mého názoru, v České republice stále ještě četné výzvy.

Daří se podle Vás dosáhnout těsnější spolupráce státního, soukromého sektoru a akademické sféry v diskutování výše zmíněných problematik a jejich následné realizace do praxe?

Myslím, že i v tomto směru se situace podstatným způsobem zlepšuje. České vysoké učení technické v Praze ve spolupráci s Komorou podniků komerční bezpečnosti (KPKB) a českou pobočkou AFCEA a partnery již několikráte realizovala úspěšné konference na téma ochrany měkkých cílů. Ministerstvo vnitra věnuje velkou pozornost podpoře bezpečnostních výzkumů se zaměřením na oblast ochrany obyvatelstva a měkkých cílů. Stejně tak další univerzity, státní i nestátní subjekty přispívají k tomuto tématu. Je ovšem zásadní si uvědomit, že vzájemné spolupráce je ve společném zájmu všech, kteří na této problematice spolupracují.

Z hledáčku se jakoby vytratil islámský terorismus, o němž je slyšet v poslední době poskrovnu. Otázky bezpečnosti se nyní sbíhají směrem na Ukrajinu, neztratila podle Vás Evropa poněkud ze zřetele právě islámský terorismus, který v podstatě může udeřit kdykoliv a kdekoliv?

Džihádistický terorismus rozhodně stále nelze podceňovat a jeho latentní podoba může být o to rizikovější. Obzvláště z důvodu digitálního šíření propagandistických materiálů a komunikace v online prostoru a zacílení rekrutačních snah na hypoteticky tzv. osamělé útočníky. Tento formát může oslovit individuálně zranitelné osoby, které se bez zjevných vazeb mohou v tomto světonázoru vzhlédnout, podporovat nebo se odhodlat ke spáchání aktu masového násilí. Není důvod se domnívat, že Česká republika je vůči těmto hrozbám imunní.

 

 

 

 

 

 

 

Tagy článku