Autor fotografie: Barbora Vegrichtová|Popisek: Odbornice na extremismus Barbora Vegrichtová
SM přináší rozhovor s odbornicí na extremismus a bezpečnostní konzultantkou doc. PhDr. Barborou Vegrichtovou, Ph.D., MBA z Fakulty biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze. Jak vnímá ochranu tzv. měkkých cílů v celoevropském kontextu a jaký je její názor na nově vzniknuvší Národní centrálu pro boj s terorismem, extremismem a kybernetickou kriminalitou? O těchto a dalších souvisejících tématech už více v našem interview.
Paní docentko, dlouho diskutovaným tématem v odborných i akademických kruzích je problematika ochrany tzv. měkkých cílů. Poučila se podle Vás dostatečně Evropa z předcházejících teroristických útoků a jsou tyto cíle adekvátně chráněné, byť žádná ochrana samozřejmě nemůže být úplně stoprocentní?
Ochrana měkkých cílů je stale aktuální téma, už vzhledem ke skutečnosti, že pachatelé teroristických činů, ale i individuálně motivovaného extrémního násilí a jejich postupy se mění a vyvíjejí. V průběhu covidové pandemie byly například zaregistrovány bezpečnostními složkami diskuze a různé podněty na sociálních sítích o možných modifikacích násilných činů na veřejnosti. Teroristické organizace zvažovaly možnosti kyberútoků, žhářství, využití improvizovaných zbraní nebo jiných alternativních metod. Ochrana měkkých cílů se z hlediska bezpečnosti v uplynulé dekádě výrazně zlepšila. Zpravidla se jednalo o reakci na násilné incidenty, jako se odehrály například v roce v 2016 v Nice, ve Francii a v Berlíně, v Německu, kdy pachatelé najeli do davu nákladním vozem. Na druhou stranu je důležité soustředit se nejen na technické vybavení a objektové zabezpečení, ale i na profesionalizaci odborného personálu v oblasti profilování a identifikace možných varovných signálů inklinace k násilí a přípravy násilného činu. Osobní angažovanost a kvalifikovaný přístup každého jednotlivce je v tomto ohledu rozhodující.
A jak je na tom konkrétně ČR? Je něco z Vašeho pohledu, co nám z hlediska ochrany měkkých cílů zásadně chybí promítnout do legislativného rámce?
Česká republika republika reflektuje tato ohrožení v bezpečnostní a expertní komunitě poměrně dobře. Míra zabezpečení je ovšem rozdílná u různých typů objektů. Existuje například metodika k zodolnění tzv. měkkých cílů, diagnostické nástroje a vybrané právní předpisy související otázky také zohledňují, ovšem aplikační praxe se liší u různých zařízení a institucí. Příkladně je možné jmenovat případy vzdělávacích nebo zdravotnických zařízení či například místa společenských a sportovních setkání. Jak jsem již uvedla, z mého pohledu je důležité soustředit pozornost na vzdělávání, osvětu a zvyšování všobecného povědomí v této problematice.
V ČR vznikl specializovaný útvar Národní centrála pro boj s terorismem, extremismem a kybernetickou kriminalitou. Vítáte tento krok? Není na druhou stranu jeho agenda příliš rozvětvená a nemůže se částečně krýt s jinými útvary, například NCOZ?
Vznik daného celorepublikového útvaru lze jednoznačně hodnotit jako pozitivní krok. Kybernetická kriminalita je celosvětovým problémem, který má globální povahu a rozhodně se dotýká i České republiky. Je důležité zmínit, že mnoho tradičních forem kriminality se také přesunuje do online prostoru a zintenzivňuje. V kontextu vývoje v oblasti mezinárodního terorismu a extremismu zde rovněž nalézáme zjevné průsečíky s děním v kyberprostoru. Sociální sítě se stávají prostředím, kde dochází ke sdílení závadového obsahu, návodů, manuálů ke spáchání extrémního násilí a v neposlední řadě k rekrutaci a radikalizaci. Radikalizační procesy a digitální propaganda tak může prakticky oslovit všechny společenské skupiny, včetně dětí a dospívajících nebo i jiné segmenty. Systémové propojení těchto sfér v podobě specializovaného útvaru je vice než rozumným krokem. Přirozeně, tato agenda je velmi rozsáhlá a vyžaduje meziresortní a mezinárodní spolupráci na profesionální a solidární úrovni.
Jak vlastně posuzovat to, co patří do sféry extremismu, a co ještě tvoří součást standardní demokratické společnosti? Existuje na to nějaká závazná šablona či schéma, protože v právu není pojem extremismus nijak definován?
Termín extremismus skutečně není v českém právu exaktně definován, nicméně protiprávní aktivity vztahující se k této hrozbě jsou rozvedeny v jednotlivých ustanoveních trestního zákoníku, stejně tak v judikatuře a relevatní odborné literatuře. Akademická a bezpečnostní sféra vnímá tato jednání jako aktivity, které nerespektují demokratické principy, právní systém, fundamentální práva a svobody občana. Rozhodně se nejedná o upírání práva na informace či jejich šíření, ale je nutné zdůraznit, že i tato základní práva a svobody mají své právní limity a hranice. Jednání, která účelově a programově vybízejí k násilí na jednotlivcích a skupinách obyvatel je třeba brát velmi vážně a není možné je ve vyspělé společnosti akceptovat.
V ovzduší ekonomické krize, nespokojenosti, drahoty a s nimi spojených faktorů rostou i extremistické nálady společnosti. Mohou s prohlubující se krizí reálně ohrozit z Vašeho pohledu demokratické fungování institucí státu a jeho mechanismy?
Bezpečnostní praxe a vybrané kazuistiky ukazují, že radikalizaci a extremizaci společnosti umocňují širší společenské kontexty. Mezi ně samozřejmě patří turbulentní bezpečnostní situace, ekonomická nestabilita a rozjitřené nálady spojené s postcovidovým děním či případně politickými událostmi. Specifickou roli hraje pochopitelně i osobní situace vybraných jedinců a jejich reakce na stres, zátěž nebo jiné frustrační mechanismy. Péče o psychické zdraví jednotlivců je v tomto procesu klíčová a podcenění varovných signálů může být fatální. V dlouhodobém kontextu nelze vyloučit, že taková konstelace může demokratický systém státu nebo některých inistucí nejen ohrozit, ale zapříčinit i jeho částečnou erozi.
Má ČR zajištěny dostatečné legislativní a jiné nástroje, jak důsledně potírat extremismus v jeho rozličných i nejtěžších formách? Existuje v této sféře určitý aspekt, který byste vládě vytkla, že se mu dostatečně a systematicky nevěnuje?
Legislativní ošetření problematiky extremismu a terorismu je adekvátní a je v souladu s evropskými a celosvětovými standardy a trendy. Kontexty této problematiky jsou ovšem mnohem širší. Jedná se o bezpečnostní hrozby, jejíchž dopady by se mohly dramaticky odrazit na stavu společnosti i státu. Právě z tohoto důvodu je důležité obrátit pozornost nikoli jen k postihu a represi již dokonaných protiprávních činů, ale i k jejich předcházení. Z mého pohledu zde jsou stále rezervy v oblasti koncepčního přístupu k detekci radikalizačních procesů a odborného působení na osoby, které jsou pod vlivem určitého ideologického proudu, světonázoru nebo jiného hybridního hnutí. Opět se zde dostáváme ke vzdělávání a systémovému odbornému působení na zradikalizované osoby. Edukaci je zapotřebí soustředit i na pomáhající profese, jako jsou pedagogové, vychovatelé, sociální pracovníci a kurátoři, psychologové, psychoterapeuté, krizoví interventi a další relevantní profese. V této oblasti jsou, dle mého názoru, v České republice stále ještě četné výzvy.
Daří se podle Vás dosáhnout těsnější spolupráce státního, soukromého sektoru a akademické sféry v diskutování výše zmíněných problematik a jejich následné realizace do praxe?
Myslím, že i v tomto směru se situace podstatným způsobem zlepšuje. České vysoké učení technické v Praze ve spolupráci s Komorou podniků komerční bezpečnosti (KPKB) a českou pobočkou AFCEA a partnery již několikráte realizovala úspěšné konference na téma ochrany měkkých cílů. Ministerstvo vnitra věnuje velkou pozornost podpoře bezpečnostních výzkumů se zaměřením na oblast ochrany obyvatelstva a měkkých cílů. Stejně tak další univerzity, státní i nestátní subjekty přispívají k tomuto tématu. Je ovšem zásadní si uvědomit, že vzájemné spolupráce je ve společném zájmu všech, kteří na této problematice spolupracují.
Z hledáčku se jakoby vytratil islámský terorismus, o němž je slyšet v poslední době poskrovnu. Otázky bezpečnosti se nyní sbíhají směrem na Ukrajinu, neztratila podle Vás Evropa poněkud ze zřetele právě islámský terorismus, který v podstatě může udeřit kdykoliv a kdekoliv?
Džihádistický terorismus rozhodně stále nelze podceňovat a jeho latentní podoba může být o to rizikovější. Obzvláště z důvodu digitálního šíření propagandistických materiálů a komunikace v online prostoru a zacílení rekrutačních snah na hypoteticky tzv. osamělé útočníky. Tento formát může oslovit individuálně zranitelné osoby, které se bez zjevných vazeb mohou v tomto světonázoru vzhlédnout, podporovat nebo se odhodlat ke spáchání aktu masového násilí. Není důvod se domnívat, že Česká republika je vůči těmto hrozbám imunní.