Řecko vs. Česká republika. V zápase politických kultur jsme na lopatkách

Řecko vs. Česká republika. V zápase politických kultur jsme na lopatkách
Autor fotografie: foto: Pixabay
12 / 09 / 2022, 11:00

Zneužívání nebo využívání odposlechů v politickém boji a následná reakce na jejich zjištění vypovídá o politické kultuře v dané zemi. Aféra Watergate byla jednou z takových kauz. Obdobná kauza se nyní odehrává v Řecku.

Řeckem hýbe skandál s odposlechy členů opoziční strany, které prováděla národní zpravodajská služba EYP. Premiér, odpovědný za činnost zpravodajské služby, se jednoznačně vůči tomuto sledování vymezil, když uvedl, že o odposleších nevěděl, a kdyby o nich věděl, tak by je nedovolil. Bez ohledu na toto vyjádření byl nařčen ze zadání tohoto sledování. Také je mu dáváno za vinu, že chtěl mít informace a kontrolu nad opoziční stranou, aby dokázal předvídat politický vývoj v zemi před parlamentními volbami. 

Odposlech byl prováděn prostřednictvím špionážního softwaru Predátor, který umí číst i šifrované zprávy nebo upravit telefon tak, že pracuje jako odposlouchávací zařízení. Škodlivý software byl nakonec objeven oddělením kybernetické bezpečnosti Evropského parlamentu, kterého je opoziční politik členem a kam poslal svůj mobilní telefon ke kontrole. Stejný software byl objeven v mobilním telefonu novináře, který se zabývá řeckým bankovním a obchodním světem.

Na základě zveřejněných informací řecký premiér neváhal a odvolal nejen ředitele zpravodajské služby EYP, ale i svého personálního ředitele, který je jeho synovcem a současně byl příjemcem zpráv zpravodajské služby, přičemž o obsahu těchto zpráv a způsobu jejich získání jej neinformoval.

Současně vznikla parlamentní komise, která má zodpovědět, kolik dalších politiků a novinářů bylo odposloucháváno a kdo a proč rozhodl o legálnosti odposlechů. Opozice totiž tvrdí, že důvody odposlechu byly zinscenované. Pravděpodobně se mohlo jednat až o 15 700 zařízení.

V České republice je situace trošku jiná. Když se prezident ohradil proti sledování a odposlouchávání jeho osoby a svých spolupracovníků, aniž by byl jakkoliv varován o případném nebezpečí ve svém okolí, neozval se nikdo z politiků ani novinářů. A když vznesl regulérní dotaz na zpravodajskou službu, tak odpověď nedostal. Naopak byla jeho žádost o informace zveřejněna a dezinterpretována. Řediteli zpravodajské služby se dostalo potlesku ze strany opozice. Nikdo se nezabýval nejen legitimitou důvodů, ale ani dopady tohoto sledování na výkon ústavních činností prezidenta a na politiku a politickou kulturu v České republice obecně. Jak je z kauzy Mlejnek zřejmé, pokud bylo přijato nějaké usnesení nebo politické vyjádření, tak pouze v souladu s obecně přijatým předsudkem. A ve stejné (ne)kvalitě.

Ještě nebezpečnější je jiná úvaha. Odhalení odposlechu je poměrně komplikované, ne-li nemožné, pokud je použit jakýkoliv systém typu Agáta. Můžeme doufat, že jejich použití je nějakým způsobem kontrolováno, evidováno a nasazení legitimizováno rozhodnutím soudu na základě předložených pravdivých důvodů. Vlastní nasazení špionážního softwaru probíhá tak, že cíl zpravodajského útoku si sám odklikne jakýsi odkaz a tím si software sám instaluje. Na takový systém zákon nemyslí a zákonné procedury popsané nejsou. Data z mobilního telefonu jsou odesílána na předem připravenou anonymní adresu a ovládání mobilního telefonu je anonymizováno. Útočník je nedohledatelný a může jím být kdokoliv.

K této aktivitě se nikdy nemusí přiznat. Anonymizace dělá z programů typu Predátor velmi nebezpečné prostředky, které by měly být svěřeny pouze a výhradně do rukou velmi zodpovědných odborníků s vysokým morálním kreditem, silným charakterem a velkým respektem k lidským právům a svobodám. A jejich nasazení by mělo být pod stejně přísným dohledem, jako jsou jiné zásahy do lidských práv a svobod.

Autor: Martin Svoboda

Zdroj: Reuters, Politico.eu, Greekreporter.com

Tagy článku