Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Ilustrační foto
Komentář
To, že Turecko podporuje Islámský stát je obecně známou pravdou. Nenávist Turků vůči Kurdům není také nic, o čem bychom nevěděli, i když se tváříme, že se nás to v podstatě netýká. Útoky tureckých vojáků proti kurdským obyvatelům je něco, nad čím zavíráme oči a bojíme se o tom otevřeně mluvit, aby se Erdogan nerozčílil.
V poslední době začali Turci otevřeně ostřelovat kurdské pozice v Sýrii a my opět mlčíme. Minulý týden prohlásil turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu, že podpora kurdských milicí YPG v boji proti Islámským teroristům z ISIS je projevem slabosti a Západ by s tím měl okamžitě přestat.
Většina evropských politiků se bojí otevřeně vystoupit proti Turecku, vyzvat jej, aby přestalo podporovat Islámský stát, zastavilo odstřelování kurdských pozic v Sýrii a přestalo s masakry kurdských civilistů v Turecku.
Otázkou je proč, čeho se obávají. Z jakého důvodu se politici uchylují k tomuto rektálnímu alpinismu? Mají obavy, že Turecko „otevře stavidla“ uprchlické vlně a ti zaplaví Evropu ještě ve větší míře? Ale vždyť Turci přece stavidla již dávno otevřeli.
Turecko je v podstatě policejní stát a bez tichého souhlasu státní moci by turecké pobřeží neopustila ani pramice a přesto právě z území Turecka připlouvají desetitisíce uprchlíků měsíčně.
Místo toho, abychom řekli dost a rázně se postavili proti tomuto vydírání, jsme ochotni zaplatit Turecku miliardy eur a bláhově se domníváme, že tímto se situace vyřeší. Nevyřeší, každý dobře ví, že když vyděrači zaplatíte jednou, bude chtít, abyste zaplatili i podruhé.
Turecko cíleně využívá krize v Sýrii ke svým mocenským ambicím, podporuje ISIS, čímž vytváří tlak na civilní obyvatelstvo, které prchá před válkou do okolních zemí. Následně pak prostřednictvím imigrační vlny vytváří tlak na Evropu, aby splnila jeho požadavky. Kam až Turci půjdou je těžko odhadnout, jedno je jisté, půjdou tam, kam je pustíme……
Autor: Lumír Němec, bývalý náčelník speciálního oddělení SOG