Roční ohlédnutí za kauzou Šuman: Novináři přejali zásadní nelogičnosti

Roční ohlédnutí za kauzou Šuman: Novináři přejali zásadní nelogičnosti
15 / 05 / 2018, 09:15

Je to už rok a několik dní, co vypukla aféra Šuman, jež se zprvu týkala zveřejněných odposlechů tehdejšího vicepremiéra Andreje Babiše a novináře Marka Přibila. Jak na ni dnes pohlíží Přibil, kterého semlela? Podle něj by se měli novináři nad rozborem této politické kauzy znovu zamyslet.

 

Jak se zpětně díváte na aféru Šuman?

Od vypuknutí aféry uplynul rok a pár dní, co nového víme? Média by se měla nad rozborem celé této politické kauzy zpětně zamyslet, jelikož nekriticky přejímala zásadní nelogičnosti.

Takřka všichni měli za to, že jsem nahrávky pořídil při třech vzájemných rozmluvách s Babišem, k nimž skutečně došlo, já osobně. Kdyby měli špetku soudnosti a zdravého rozumu, položili by si základní otázku: Proč bych to proboha dělal? Abych sám sobě, svojí rodině, zlikvidoval život, když nejen pořízení nahrávek, nýbrž i jejich zveřejnění bylo zcela proti mým zájmům?

Předával jste „kompromata“ na šéfa vnitra M. Chovance (ČSSD)?

Blížil se počátek března 2017, tím pádem i devětatřicátý sjezd České strany sociálně demokratické, který jsem nesledoval; probůh, nejsem masochista. Článek o ministru vnitra Chovancovi a jeho roli v přerozdělování eurodotací, o němž jsem hovořil s Babišem – ono „kompro“ podle novinářů –, jsem nakonec neotiskl.

Je možno říct, že jsem si uvědomil, že by mohl mít politické konsekvence s přihlédnutím k tomu, že list vlastní bohužel konkurent socanů. Leckdo by se na mém místě okamžitě po vypuknutí aféry Šumanpravděpodobně bránil, že se mu jako profesionálovi nechtělo zúčastnit se jakýchkoliv politických her a ani to po něm nikdo nepožadoval. Nicméně mlčel jsem; nebylo možno se bránit…

Ale faktem je, že článek prostě nebyl zveřejněn v období, kdy by vicepremiér považoval za vhodné (aby upoutal pozornost), jak řekl na nahrávce (na moji otázku). Pokud by šlo o úkolování a já se nechal úkolovat, tak by tenhle článek vyšel ještě před sjezdem nebo před propuknutím aféry Šuman. Jeho nevyjití je, troufám si říct, důkazem, že o žádné úkolování ze strany Babiše k mé osobě nešlo, jak mi bylo omlacováno o hlavu.

A nikdo mimochodem také nikdy nevysvětlil, jak mě mohl Babiš úkolovat, když mě do té doby viděl jednou v životě, když jsem neměl na obsah novin sebemenší vliv a proč bych se úkolovat nechal. V novinách jsem pracoval řadu let, a kdykoli se dělo něco, co se mi nezdálo anebo jsem byl již unaven z práce v redakci, tak jsem přešel jinam. Pokud by mě Babiš chtěl úkolovat z pozice politika, tak bych zřejmě asi odešel také.

Ale v žádném případě – a to zásadně zdůrazňuju a trvám si na tom – nešlo v případě mojí druhé schůzky s Babišem o předávání kompromatů na politické oponenty či o předávání informací z tzv. živých spisů. Nesmysl!

Ale je fakt, že u Chovance jsem byl nepřítel číslo jedna. Zhatil jsem mu chystané magisterské studium na policejní akademii poté, co získal nelegitimním způsobem bakaláře na plzeňských právech, kde plagioval bakalářku. Bál se, že mám nahrávku socialistů ze Zlína, která se ho bezprostředně týkala, a tak dále a tak dále. Tehdy jsem však rovněž potřeboval cítit vydavatelovu oporu v zádech, pakliže bych se do tohoto tématu, tedy do Chovance, dále pouštěl. Ale nikoli pro Babiše, ale ve veřejném zájmu. Bylo to prostě více faktorů.

Jak to bylo s předáváním informací z tzv. živých policejních spisů?

Že bych kdy předával jakékoli informace z živého policejního spisu ať už komukoli, nebylo také doposud nikdy nikde prokázáno. A ani jsem o takovéto informace nebyl podle zfalšované nahrávky (viz dále) požádán, ani jsem je neměl k dispozici.

Přesto v rázu vznikla politická kauza, kdy jsem začal být vydáván za novináře, který je úkolován politikem, o vicepremiérovi se zas v politických kruzích hovořilo jako o osobě, která spáchala trestný čin, přičemž docházelo k výzvám, aby funkcionáři hnutí ANO jednání svého stranického šéfa odsoudili. A někteří se činili. Stejně jako stovky dalších politiků.

Po zveřejnění nahrávek se současně všude psalo, že jsem Babišovi konkrétně předal část živého spisu ke kauze s krycím názvem Beretta, týkající se úniku citlivých informací z vyšetřovacích spisů.

Ale to nebyla pravda: Slovo Beretta padlo v našem rozhovoru proto, že v době naší druhé schůzky zveřejnily Lidové noviny článek, že jeden někdejší detektiv připravoval na jednoho známého pražského právníka kompro v podobě falešného spisu. O případ kompra jsem se velmi zajímal, proto to padlo.

Od koho jsem měl policejní materiály?

Žádost o podklady k rekonstrukci několika pavilonů motolské nemocnice, kde předtím působil ministr zdravotnictví, jsem získal od jednoho policisty (dal jsem tento materiál později k dispozici novináři J. Spurnému). Výslech exnáměstka policejní inspekce Brunclíka staršího data, někdy z roku 2010/11, kde figurovalo jméno detektiva z Beretty, od jiného policisty. Podklady k případu ROPu, což byla kauza ohledně neprůhledného přerozdělování eurofondů, v němž měl Chovanec roličku věru alcaponeovskou, jsem získal v redakci; to by bylo pošušňáníčko, kdyby ten článek někdy vyšel…

A kdo chtěl vědět informace o Šlachtovi, jak na nahrávce také zaznělo?

Babišovi jsem odůvodnil, že se mě na to ptají zdroje. To bylo férové. A ptali se mě na to delší dobu – zda je kandidátem na ministra či tak. Prostě je to jako policisty zajímalo. Tak jsem se zeptal a Babiš mi odpověděl, že Šlachta má zájem o funkci policejního prezidenta.

Schůzka trvala necelých deset minut. Plánoval jsem ještě jednu schůzku, ale s delším časovým odstupem, kde bych Babišovi představil projekt knižní divize. Ten původně připravoval v Lidových novinách šéfredaktor Léko, ale sešlo z něho; projektu jsem se však nechtěl vzdát a chtěl jsem do něj zapojit i kolegu Varyše, jenž již bohužel není na světě.

Takže pokud to shrnu, dokonce ani z žádné nahrávky, tak jak byla zveřejněná, nevyplývá, že by mi tehdejší vicepremiér cokoliv nabízel, slibovat, že by mi vyhrožoval. Chybí nejen racionální důvod, ale i důkaz, u kterého by alespoň nějak byla zkoumána pravost a celistvost takovéhoto důkazu.

Jak vnímáte samotné nahrávky?

Faktem je, že podle veřejných zdrojů není známé, zda někdo u kterékoliv nahrávky v kauze Šumanzkoumal její legalitu, ale zejména pravost a celistvost těchto nahrávek, a také to, pokud by části těchto nahrávek byly pravé, jak mohly uniknout na veřejnost. Minimálně je přitom prokázané, že nahrávky byly sestříhané, když zveřejňující anonymní skupina Šumanuvedla na svém již zrušeném twitterovém účtu před zveřejněním jedné z nich: „Jdeme do střižny a necháme ho promluvit.“

Všechny tři schůzky, které jsem měl v roce 2016 s bývalým vicepremiérem, byly natočeny a využity proti mně a vicepremiérovi.

Známá investigativní novinářka Jana Lorencová, která se mě zastala na sociálních sítí, doplnila, což mi zvedlo frňák nahoru: „Bohužel nejvíce vše poškodilo právě Marka Přibila. A opravdu velice neprávem. Šlo o likvidaci špičkového novináře, který svojí mnohaletou prací prokázal, že mu jde o veřejný zájem. Nikdo se nezamyslel nad tím, že žádné články o politické konkurenci pana Babiše před aférou nevyšly, jak všichni tvrdí…“

Vezměme to chronologicky

V rámci tzv. aféry Šuman byl zveřejněn nejdříve dne 1. 5. 2017 mně neznámý záznam, v kterém hovořil vicepremiér Babiš a různí neidentifikovaní lidé.

Následně byl 3. května 2017 zveřejněn upravený záznam z mého druhého setkání s vicepremiérem (na první schůzce se řešila problematika ukrajinské mafie) označovaný jako nahrávka číslo 2, do kterého byly mimo jiné zakomponovány i některé údaje, které vůbec nebyly na této schůzce řečeny (například se zde objevila věta z pozdější jiné schůzky, pokud shodná věta nebyla řečena i na schůzce, které jsem se nezúčastnil a nebyla do této nahrávky vložena).

Z další schůzky se 8. 5. 2017 objevila zvuková nahrávka označovaná jako nahrávka č.3, která též byla upravena.

I z třetí schůzky (i když si nejsem jist, zdali nešlo o schůzku druhou) byl pořízen záznam označovaný jako nahrávka č. 4, který v určitém rozsahu unikl do médií dne 29. 6. 2017. Šlo o pasáž, kde vicepremiér informoval o tom, že právě čte knihu režiséra Svobody o sametové revoluci a úloze prezidenta V. Havla v ní. I z této schůzky unikla pouze sestříhaná část.

Původně z pořízení nahrávek a jejich úpravy podezíral vicepremiér mě, ale 27. 8. 2017 se objevila nahrávka v případu firmy FAU. Opětovně šlo o rozhovory vicepremiéra Babiše s někým. Já se těchto rozhovorů nezúčastnil (nepamatuju si, že by kdy se mnou Babiš hovořil o FAU), takže nahrávku jsem nemohl pořídit.

Došlo k trestnému činu?

Je pravděpodobné, že nahrávky rozhovorů byly pořízeny a proti mně i vicepremiérovi zneužity bez jakékoli vazby na mě třetí osobou. Lze tak dovodit, že nahrávky byly pořízeny třetím subjektem, kterým mohly být tajné služby, policie, cizí stát či hospodářští konkurenti nebo případně někdo jiný a následně je buď pořizovatel či někdo další upravil s cílem poškodit odposlouchávané.

Pokud byly nahrávky pořízeny oprávněně, mohlo dojít ke spáchání trestného činu porušení tajemství dopravovaných zpráv či k jinému trestnému činu, a to zvláště za situace, pokud by tento únik byl ze živého policejního spisu. Zvlášť závažná by neoprávněná nahrávka byla za situace, kdyby byl ústavní činitel nahráván cizí mocí, což by měly orgány činné v trestním řízení zkoumat i s ohledem na podezření z možného ohrožení státního tajemství utajovaným získáváním informací.

Ve sdělovacích prostředcích se neobjevila jakákoli informace o tom, že by byl kdokoli za neoprávněné vynášení údajů z úředních spisů souvisejících s aférou Šumanpostižen, případně že by státní orgány zasáhly proti neoprávněnému nahrávání vicepremiéra Babiše či novináře, to jest mě.

Věděl jste dopředu o aféře Šuman?

Někdy na přelomu března a dubna 2017, tedy ještě před vypuknutím aféry, jsem byl pozván na Národní protidrogovou centrálu, kde se mě policisté dotazovali, zdali vím, že mi má hrozit nějaké nebezpečí.

Nedlouho před propuknutím aféry Šumanjsem pak dostal informaci, že mám být mediálně zlikvidován. Na mojí připravované likvidaci se měl podílet především redaktor Janek Kroupa z Českého rozhlasu.

Později investigativní novinář J. Spurný odpověděl kolegyni Sabině Slonkové ve stejném duchu. Otázka Slonkové (Neovlivni.cz, 11. 10. 2017) zněla: „Rozhlas nedávno přišel s verzí, která se Šumanem spojila bývalého policistu Hájka (zná se s Přibilem, pozn. red.) a také Ivana Langera. Nám z toho vyšlo, že to je verze, která odvádí pozornosti na slepou stopu. Vedou k Hájkovi vaše stopy?“ Spurný odvětil: „Nevedou. On byl v kontaktu s Přibilem, ale tady v té věci podle mých zjištění podstatnou roli nehrál.“

Shora uvedenou informaci o své likvidaci jsem e-mailem zaslal ještě před propuknutím aféry Šuman jako upozornění svému nadřízenému a dále i vedoucímu právního oddělení Mladé fronty DNES (JUDr. Vladan Rámiš, pozn.), takže lze prokázat věrohodnost informace o připravované provokaci.

Bližší informace o tom, co se má dít, jsem však nevěděl. Po třech dnech vypukla již známá aféra Šuman. Nejaktivněji o aféře pojednával v můj neprospěch právě Kroupa. Při osočování postupoval za užití lživých a účelově překroucených tvrzení a využíval řadu spekulací o mém podílu na natáčení a úniku informací z jednání s vicepremiéra

Lhal Kroupa?

Loni v červnu pak Kroupa několikrát uvedl jak na webu ČRo, tak v éteru, že vedoucí pracovník Generálního finančního ředitelství (GFŘ) Milan Večeřa vynášel kompromitující materiály na policejního prezidenta Tomáše Tuhého a exministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) a předával je právě mně.

Jenže Večeřovu nevinu (téměř Večeřu neznám) potvrdilo několikaměsíční vyšetřování Generální inspekce bezpečnostních sborů a policie. Večeřa se tak koncem prosince vrátil na své původní místo, odkud byl kvůli Kroupovi vyhozen.

Jelikož policejní vyšetřování jednoznačně potvrdilo, že žádné materiály, ať už na kohokoli, z úřadu nevynášel (a ani nemohl), úřad mu musel doplatit ušlý zisk. Potvrdila to jak mluvčí finančního ředitelství, tak policejní inspekce.

ČRo se doposud ani Večeřovi, ani mně neomluvil.

Jak jste se seznámil s Janem. Z., který dle svých slov hacknul původní šumanský účet?

Po schůzce s J. Spurným jsem se vrátil domů a večer jsem nalezl vzkaz od Šumana. Přišel z mailu juliussuman@protonmail.com.

Předmět: For you; obsah krátký: Paralelní Polis + Ztohovenčili institut kryptoanarchie + česká diverzně-umělecká skupina.

Moje odpověď:Co já s tím? Jsem nezaměstnatelná mrtvola, co má živit malé dítě. Svůj názor na sdělovací prostředky jsem vyjádřil v předchozí knize (bez nároku na honorář), ale to je také zničeno. Tak už mě prosím, ať jste, kdo jste, ze svých akcí vynechte, poněvadž toto zničilo život jenom mojí rodině a mně, který hledal jistou oporu proti praktikám vnitra vůči svojí osobě a léta se snažil dělat práci ve veřejném zájmu, což je také zlikvidováno. Ať jste to nahrávali či pouštíte vy, nezajímá mě to, poněvadž vás vůbec nezajímal kontext celé situace. A jestli čekáte nějaké peníze, zklamu vás.

Odpověď ŠumanůZa nahrávkami stojí lidé z okolí Paralelní polis a Ztohoven, měl jste v mobilu nainstalovanou speciální aplikaci, takže váš monitoring nebyl složitý. V novinářské komunitě uděláme vše proto, aby vaše dehonestace skončila. Dejte nám ještě trochu času a věřte, že se pro vás vše v dobré obrátí. Známe dobře vaši rodinnou situaci, bude líp. Přítel

Jak probíhala vaše komunikace s Janem Z.?

Později byl účet anonymní skupiny skryté za jméno důstojníka StB Julia Šumana už nějakou dobu nefunkční. Kdosi ho dvakrát hacknul. Ten kdosi byl čtyřicetiletý hacker z Ostravy jménem Jan Z., co mě zkontaktoval přes e-mail a nedlouho nato vystoupil v reportáži Slonkové.

Poté jsme se nakonec po písemné domluvě setkali osobně – na lavičce u Krčského hřbitova (kde se nachází šestiboká vížka zvonice ze zrušeného krchova pro trestance).

„Založil jsem účet Julia Šumana, ale ukradli mi ho. Kdo, nevím, ale znám jejich IP adresu. Ta je 89.177.186.233. S těmi útoky na Babiše nemám nic společného. Babiš mi naopak vůbec nevadí,“ zopakoval mi Jan Z. to, co už povídal v reportáži s tím, že musel vystoupit, aby neměl oplétačky se zákonem. Jako důkaz, že má k účtu přístup, nechával na něm novinářům předem domluvené vzkazy. Nějaké obrázky, šifry či tak nějak. Podle něj za vším stála ÚZSI, což řekl i v reportáži.

Jan Z., kterého si podle jeho vlastních slov najímali nejen zahraniční klienti, ale i ÚZSI pro poněkud citlivější, jinak řečeno špinavější hackerskou práci, později štrádoval po redakcích a nabízel účet k prodeji. Jenže tou dobou už neměl takovou „hodnotu“, jelikož fungoval účet záložní, jenž tikal jako časovaná puma a kde Šumani, ve skutečnosti stále bezejmenní lidé, opět rozjížděli proti Babišovi dehonestační kampaň. Toto je záložní profil. Náš originální byl opět ukraden. Vadíme mu fest a nebudeme se přetahovat. Tady dokončíme naši práci, napsala skupina.

Účet jsem nakonec od Jana Z. „triumfálně“ odkoupil po vzájemné gentlemanské dohodě, že na něm do voleb nebudou zveřejněny žádné informace a po volbách se opět hackerovi navrátí. Část peněz mi půjčil kamarád JUDr. Hájek, půlku jsem dal já. Dostal jsem přístupová hesla včetně SIM karty a změnil je. Účet, který mi zlikvidoval život, byl najednou v mém vlastnictví. Přišlo mi to neuvěřitelné. Legrando grando.

Sám jsem o této skutečnosti informoval J. Spurného, se kterým jsem se nadále scházel, i další novináře, také policii a svého státního zástupce, přičemž jsem dal panu Spurnému po jeho žádosti na hackera Jana. Z. mobil a sjednal jejich vzájemnou schůzku, které jsem se však nezúčastnil; a ani jsem nechtěl.

Jan. Z. nakonec dohodu porušil. Účet, který jsme odkoupili, si vzápětí opět přivlastnil (jak to provedl, netuším) a začal na něm publikovat jakési nesmysly a dožadoval se dalších peněz. Ty jsem mu dvakrát vyplatil.

Potom jsem se na to vykašlal.

Spurný také rozvinul teorii, že za aférou stojí český polostátní energetický gigant. Má teorie je stále stejná: Chovanec a ÚZSI.

Co teď děláte?

Bez komentáře.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Historie - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace