ROZHOVOR: Riziko útoků v Evropě porážkou ISIS v Iráku a Sýrii vzroste, říká odborník na boj proti terorismu David Rožek

ROZHOVOR: Riziko útoků v Evropě porážkou ISIS v Iráku a Sýrii vzroste, říká odborník na boj proti terorismu David Rožek
Popisek: David Rožek
21 / 09 / 2017, 15:00

Rozhovor s expertem na boj proti terorismu Davidem Rožkem o Islámském státu a jeho porážce.

Můžete nám ve zkratce popsat, jakým uskupením Islámský stát vlastně je?

Islámský Stát byl již od roku 2003 běžnou teroristickou organizací, která se zaměřovala hlavně na boj proti americkým jednotkám v Iráku. Byl jednou skupinou z mnoha a neřadil se mezi nejsilnější špičky tehdejší doby. Dokonce byl donucen spolupracovat se známější odnoží Al-Kajdy v Iráku. Až události Arabského jara v roce 2011 odstartovaly jeho závratnou dráhu vzestupu vlastního vlivu a moci. Největší přelom však začal nepokoji v Sýrii a v kombinaci s trvalou nestabilitou v Iráku byl schopen v krátké době svou teroristickou organizaci přetvořit v obrovskou strukturu hybridní teroristické organizace, která se na svém vrcholu ocitla v roce 2014, vyhlášením Chalífátu.

Říkáte, že nyní již na svém vrcholu byla v roce 2014, znamená to, že je momentálně na ústupu?

Ano, organizace Islámský Stát je skutečně v defenzívě, ale pouze na území Sýrie a Iráku, kde se nacházela její největší území. Ostatní lokality, jako je Libye, nebo Sinajský poloostrov, kde na částech území IS působí, zůstávají v jeho držení. Tato území nejen, že zajistí budoucí funkci organizace, i když ne s takovými možnostmi a zdroji, ale budou sloužit jako útočiště pro prchající bojovníky právě z území v Sýrii a Iráku.

Jak je možné tedy Islámský stát porazit a zabránit mu tak v jeho teroristických aktivitách?

Je třeba definovat pojem porážky. Vojenská porážka, tedy eliminace možnosti vedení frontových bojových operacích zdaleka neznamená porážku celé organizace, natož ideologie, která za ní stojí. Ideologie IS je postavena na potlačování lidských práv a mezinárodní společenství již teď pracuje na plánu, jak zabránit působení radikálů na zpět dobytých územích, jako je tomu například v právě osvobozeném Mosulu. V této prevenci je třeba zajistit nejen vymahatelnost základních lidských práv bez ohledu na příslušnost k náboženské nebo etnické skupině, ale i bezpečnost osob a funkce státního aparátu.

V krátkodobém hledisku je třeba porazit IS tím, že budeme blokovat všechny jeho aktivity. Od praní peněz, přes rekrutování nových bojovníků až po omezení přístupu ke všem zdrojům, včetně zbraní. I tento krok bude vyžadovat hlubokou spolupráci mezinárodního společenství, které dle mého názoru musí zahrnovat mnohem větší množství zejména místních vlád.

Pokud by tedy vše zabralo, může se přestat Evropa děsit teroristických útoků?

Jisté je, že po totální porážce IS nastane jisté krátkodobé uvolnění. Důležité je, aby nenastalo mocenské vakuum, kterého by mohli využít jiné skupiny ke svým mocenským ambicím. I přesto se však dle mého odhadu staneme svědky transformace IS do jiné skupiny nebo její spojení se skupinou Al Kajda. Toto spojenectví by oběma skupinám vyneslo mnoho benefitů v podobě hluboké spolupráce na tréninku bojovníků a řízení operačního nasazení spících buněk. Každopádně nastane reforma, po které IS bude cítit ideově ještě větší zášť vůči naší civilizaci, že se bude snažit útoky na našem území provádět intenzivněji a efektivněji. Minimálně k tomuto cíli bude primárně orientována. Navíc po územní porážce v Sýrii a Iráku bude mít dostatek válečných veteránů, indoktrinovaných pro boj s naší civilizací.

To nezní příliš optimisticky, co může tedy Evropa jako celek udělat pro zmírnění rizika?

Hlavní činnosti by se měly soustředit na posílení zpravodajské činnosti, abychom byli včas schopni potenciální útočníky na území EU odhalit. S tím souvisí i posílení výměny informací mezi státy, kde stále ještě velmi stagnujeme. Další opatření by měly směrovat ke kontrole podezřelých aktivit ve virtuálním prostoru, ale i činnosti radikálních islámských kleriků. Současně se musíme soustředit na potírání nelegálního obchodu se zbraněmi a vojenským materiálem, kontrolu pohybu osob a mnoho dalších dílčích kroků, které každý takový útok velmi znesnadňují a prodražují. V neposlední řadě je odpovědnost na každém občanovi EU, aby nebyl nepozorný ke svému okolí. Krásný příklad uvědomělého obyvatelstva nalezneme v současném Izraeli, kde občané rizika vnímají a jsou schopni je nejen hlásit, ale i elementárně řešit.

 

Tagy článku