Autor fotografie: Redakce|Popisek: David Bohbot
ROZHOVOR
Rabín, instruktor krav maga, bývalý člen izraelských speciálních jednotek a zástupce zbrojařských firem – to vše je David Bohbot, který žije v České republice již téměř dvacet let. Na otázky neodpovídá záplavou slov a jeho odpovědi vás nutí k zamyšlení. Ať už mluví o uprchlické krizi, Islámském státu nebo dalším směřování Západu.
Začněme od bojového umění, kterému se věnujete od šesti let a které zformovalo vaše další životní směřování. To je v Izraeli běžné, aby chlapci takto brzy začínali s bojovými sporty, nebo vás k tomu vedla rodina?
Ani ne tak rodina, od malička jsem měl chuť být nejsilnější.
Od bojového sportu jste se dodnes neodpoutal, působíte jako trenér krav maga v Praze. V čem je toto bojové umění, které se v Evropě stává čím dál populárnější, specifické?
To, co vyučuji, je vojenské krav maga, kombinace krav maga a boje se zbraní. Dlouho jsem učil kung-fu, taekwon-do atd., ale tam se zbytečně ztrácí čas na show. Krav maga je velice praktické. Učím jen to, co musím.
Zjednodušeně řečeno, můžu pak dát někomu do nosu?
Je to mnohem rychlejší, člověk má méně možností, co si vybrat, ale dělá to dokonale. Což myslím, že je lepší. V každé situaci víte, co máte použít. Není to jako v karate nebo kung-fu, kde má člověk hodně chvatů na výběr a pak si není jistý, co má dělat.
Má krav maga také nějaký duchovní, meditativní rozměr?
Krav maga není o sportu, ale o přežití.
Od sportu vedly vaše kroky k armádě a do speciálních jednotek. Jak dlouho jste byl v armádě?
Pro muže je povinný vojenský výcvik tři roky, pro ženy dva. Prošel jsem výcvikovým programem Gibush, kdy z tisíců lidí zůstanou desítky. Jsem rád, že jsem byl mezi nimi. Jinak u nás služba v armádě nikdy nekončí a hlavně nejde o armádu, ale o to, že reprezentujete svou vlast – a to dělám dodnes. Dodnes jsem také aktivní dobrovolník záložák.
Jak sám říkáte, z armády jste v podstatě neodešel a dnes zastupujete především izraelské státní zbrojařské firmy. Které konkrétně?
Reprezentuji jenom Izrael a jeho státní firmy, to znamená IAI – izraelský letecký průmysl, kam patří drony a radary, IMI – izraelský vojenský průmysl, což jsou vojenské systémy, obrněné vozy, tanky apod. a IWI – izraelský zbrojařský průmysl, který se zabývá výrobou samopalů, pistolí atd. Spolupracuji také s polostátními firmami Rafael a Elbit.
V Izraeli jsou od loňského října opět na denním pořádku konflikty s Palestinci kvůli statutu Chrámové hory. Jaký je váš vztah k Jeruzalému?
Jeruzalém je náš, o tom se nemají vést žádné diskuze. Neděláme si nárok na Mekku, Medinu, ani Vatikán, ale Jeruzalém je naše svaté město. Hlavním důvodem sporů mezi námi a Palestinci je právě Jeruzalém. Přitom když se muslimové modlí, tak se modlí směrem k Mekce a zády k Jeruzalému.
Přes tyto permanentní sváry váš stát jako ostrůvek v moři islámu vzdoruje. Máte nějaký návod, jak přežít?
Jestli bych mohl něco doporučit České republice, tak aby v žádném případě nepřijímala uprchlíky. Něco jiného je, když víte, že někdo přišel legálně, proto, aby zde pracoval a začal nový život. A něco úplně jiného je případ lidí, kteří utíkají před válkou a přivezou tu válku sem, do Evropy.
Když už jsme načali migrační krizi, řekněte mi, jaký je váš názor na to, že jen za loňský rok do Evropy přišlo zhruba 1, 3 milionu uprchlíků.
Evropa páchá sebevraždu a ztrácí identitu.
Přijdeme jako sekulární Evropa o svou identitu snáze, protože nám chybí víra a hodnoty? Oslabuje nás to vůči muslimům, kteří jsou vyzbrojeni ideologií, že jsou vyvolený národ?
Řekl bych to spíše opačně, neoslabuje to vás, ale posiluje to naopak je. Využívají to jako kritiku vašeho způsobu života. Vidí vás jako lidi bez duše a říkají to nahlas.
Je tedy podle vás šance, aby vedle sebe bez konfliktů existovaly tak odlišné kultury?
Odpověď najdete právě v Izraeli a je zřejmé, že to moc nefunguje.
Jaký vidíte podíl Západu na všem, co se nyní děje?
Evropa je nerozhodná a nejednotná. Vytvořit Evropskou unii byla možná chyba. Je to vidět na uprchlické krizi. Uvnitř EU máte úplně jiné názory a výsledek je, že neděláte nic. Je také ostuda, že některé evropské země podporují skupiny typu Hamás, které jsou postaveny na úplně stejné ideologii, jako je Islámský stát. Jen nemohou expandovat, protože my je držíme „na uzdě“. Evropští politici, kteří je podporují, nechápou, že ten boj není jen mezi námi a Palestinci, ale mezi Palestinci a celým světem.
Celý svět se ale děsí zhmotnění extrémismu právě v podobě tzv. Islámského státu. Je to tedy reálná hrozba?
Islámský stát není až tak důležitý, důležité je, aby Evropa a celý západní svět byl mnohem silnější a jednotnější. Měli byste se snažit o dobré vztahy se zeměmi, kde je většina lidí pokojná, jako je třeba Tunisko nebo Alžír, a podporovat je proti radikalismu. Kdyby tyto státy padly, začne třetí světová válka. Ale zpátky k IS. Asi vás překvapím, když řeknu, že jsem rád, že vzniknul, protože radikální skupiny byly a jsou všude, ale byly chytřejší. Islámský stát udělal dvě pozitivní věci – za prvé ukázal, jak jde rychle radikalizovat a přesvědčit muslimy, aby přešli na jejich stranu, a za druhé se díky němu svět probudí.
Jen aby nebylo pozdě. Jsme podle vás vůbec připraveni na případný válečný konflikt, respektive na (již v tuto chvíli) množící se teroristické útoky?
Samozřejmě, že nejste připraveni. Otázka je, co s tím budete dělat. Například Česká republika teď nemá v podstatě armádu. Naštěstí máte dobré policejní speciální jednotky a máte pár opravdu špičkových vojáků, ale to nestačí. Kdo šetří na penězích, doplatí na to v životě. Nechci nikoho strašit, ale metro, tramvaje, autobusy či letiště u vás dostane každý a bez problémů.
Izraelská vojenská technika se řadí ke světové špičce. Myslíte si, že s krizí v Evropě a přibližováním konfliktů bude ve starém kontinentu narůstat využití izraelské techniky?
Nejsme jediný trh, ale máme velice dobrá řešení. Naše zbraně jsou vyzkoušené v praxi, takže když nabízíme obrněný vůz, tak skutečně víme, jak funguje. V Izraeli jsme navíc schopni vyrábět nejsofistikovanější zbraně, které potřebujete. A to je přesně to, co potřebujete – být silnější a chytřejší.
Z jakého důvodu bychom měli tedy preferovat právě vaše zbraně, co je odlišuje od ostatních?
Přidám hlavní a velice důležitý důvod: bezpečnost. My si velice vážíme životů našich vojáků. Dám vám dva příklady z mnoha: Za prvé, naše tanky a obrněné pásové vozy jsou bezpečnější než jakékoliv ostatní na světě. To je známo všem. Za druhé, my jsme developeři granátů, které, i když na ně přímo střílíte, tak nevybuchnou, a nevybuchnou ani vedle otevřeného ohně. Osobně nerozumím, jak to, že naše produkty nepoužívá každá armáda na světě.
Z Evropy údajně kvůli uprchlíkům a terorismu začali odcházet Židé, je to pravda? Víte o nějakém takovémto, v uvozovkách, exodu?
Je to pravda. Pro stát Izrael to vůbec není špatně, ale pro státy, ze kterých odcházejí, Francie, Německo a další, to bude ztráta. Jsou mezi nimi investoři, byznysmeni a vědci. Naštěstí v České republice se to zatím neděje. Myslím, že Češi chápou, že nejsme žádná hrozba, ale naopak můžeme pomáhat…
Na to jsem se chtěla zeptat, působíte jako rabín v ryze ateistické zemi, setkal jste se někdy s projevy antisemitismu, nebo naopak Čechy judaismus přitahuje?
Velice s námi sympatizují a myslím, že i podporují Izrael. Vnímal jsem to na schůzkách s politiky a je to patrné i například z projevů vašeho prezidenta Miloše Zemana.
Spojení duchovního a zástupce zbrojařských firem by u katolického kněze působilo poněkud nezvykle, u rabína mi to vzhledem k tradici Starého zákona a v kontextu toho, že Izrael znamená „Bůh bojuje“, nepřipadá. Přesto se vás na závěr zeptám, jak se tyto dvě věci slučují?
Jak se píše v Bibli – Bůh nám pomáhá a jde s námi, když jdeme do boje. Nepomáhá těm, kdo zůstanou doma a čekají na zázraky.
David Bohbot se narodil v Izraeli, na vysoké škole v USA vystudoval obchod, byl členem speciálních jednotek Izraelské armády. V ČR žije 19 let, zastupuje izraelské státní zbrojařské firmy, od roku 2004 je trenérem bojového umění krav maga, jako trenér začal již v armádě, kde trénoval vojáky. Působí také jako rabín v rámci komunity Bnej Israel (Děti Izraele).
Článek vyšel v 1. čísle SECURITY MAGAZÍNU