Sbory obecní policie pod taktovkou státu - Bulharsko

STUDIE: zahraniční příklady „dodavatelských řešení“ při zajišťování místních záležitostí veřejného pořádku: BULHARSKOAutor: Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D.

Stěžejním právním předpisem, umožňujícím moderní vlnu zřizování těles obecních respektive městských policií v Bulharsku [1] je Nařízení Ministerstva pro vnitřní záležitosti ze dne 12. května 2010 č. 1027, o organizaci a činnosti jednotek obecní policie v Bulharsku, účinné od 11. ledna 2011.[2]

Zaměstnanci obecní policie plní úkoly ve vztahu k území a objektům uvedeným ve smlouvě mezi Ministerstvem pro vnitřní záležitosti a starosty příslušných obcí. Ministerstvo pro vnitřní záležitosti, vedení „státní“ policie a místní úřady dohadují priority a koordinují úkoly, související s ochranou veřejného pořádku v obcích. Plánování činnosti obecní policie se určuje podle místních specifik. Na plánu se musí shodnout Ministerstvo pro vnitřní záležitosti a vedení obce. Vedení obecní policie připravuje pravidelné zprávy o své činnosti a analýzy bezpečnostní situace v obci. Tyto dokumenty jsou určeny pro Ministerstvo pro vnitřní záležitosti a vedení obce.

V případě, že obecní policie postrádá dostatek sil a prostředků k zajištění bezpečnostních akcí, může vedení obce požádat o příslušnou výpomoc Ministerstvo pro vnitřní záležitosti.

Pro interakci mezi Ministerstvem pro vnitřní záležitosti, „státní“ policií a strukturami příslušné obce je vytvářen plán, který obsahuje:[3]

• Úkoly v rámci společných aktivit.
• Časový a územní plán aktivit.
• Údaje o odpovědných vedoucích či kontaktních osobách.
• Další opatření pro provádění společných aktivit.

Plán je každoročně aktualizován a schválen Ministerstvem pro vnitřní záležitosti a příslušným starostou nebo jiným jím pověřeným pracovníkem obce.

Sofia jako průkopník

Obecní či městská policie v moderním smyslu slova byla v Bulharsku nejprve zřízena v Sofii (1 280 000 obyvatel).[4] Stalo se tak na přelomu let 2010 a 2011. Tento sbor v pilotní fázi zaměstnával 110 osob, z toho 75 strážníků „v ulicích“ a 30 osob, střežících stacionární objekty ve správě respektive majetku města. „Ideální“ stav sboru je uváděn okolo 300 příslušníků.[5] Povinnosti příslušníků sboru byly definovány zejména v následujících oblastech:

• široké spektrum aktivit, označitelných za ochranu veřejného pořádku;
• řízení dopravy v nejrušnějších hodinách dne;
• kontrola a postih (pokutou respektive „botičkou“) nesprávného parkování (zejména v centru města);[6]
• potírání nedovoleného podnikání (stánky, prodejci);
• viditelné hlídkování v neuralgických bodech města (podchody);[7]
• pokutování nezaplacených reklamních ploch (pokuta až do výše 50 000 leva);
• ostraha budov ve správě nebo majetku města;
• kontrolování platnosti jízdenek v městské hromadné dopravě;[8]

• účast na zajišťování bezpečnosti veřejných kulturních a sportovních akcí;
• reakce na podněty veřejnosti v bezpečnostní oblasti;
• koordinace se „státními“ policisty a zástupci obce;
• podpora činnosti různých inspekčních orgánů na území města (obchodní inspekce, veřejná zeleň, stavební povolení);

• spolupráce s orgány ochrany dětí (například „zátahy“ na děti, žebrající před obchodními středisky, děti putují do zařízení s pečovatelskou službou, kde se rozhodne o dalším postupu).[9]

Strážníci mohou zadržet pachatele, ale nemohou provádět vyšetřovací akce.[10] Strážníci jsou oprávnění nosit zbraně. Pracovní doba strážníků je uváděna od 8.00 do 18.00 každý všední den.

Vzdělávání strážníků je úkolem pro Policejní akademii v Sofii (včetně opakovacího výcviku pro vedení sboru).

Peníze až na prvním místě

Spuštění projektu si jen první rok od města vyžádalo investice ve výši 2 678 000 leva (okolo 34 milionů korun), z toho: 390 154 leva ochranu obecních stacionárních objektů, 154 000 leva opravy a vybavení okrskových recepcí, 750 000 leva obecní kamerový systém. Dalších 1,5 milionu se týká projektu kamerového sledování obecních škol, včetně mateřských. V roce 2011 bylo navrženo a postaveno řídící operační středisko pro mimořádné situace v Sofii.

Mzda „strážníka“ je uváděna okolo 1 600 leva měsíčně plus přesčasy, tedy o mnoho více než náklady například na personál soukromé bezpečnostní služby.[11]

Mzdy strážníků vyplácí město, s tím, že se jedná o prostředky, které na účet města poskytlo Ministerstvo pro vnitřní záležitosti.[12] Strážníci jsou sice formálně podřízeni vedení obce, ale nepřímo (metodicky) je ovlivňuje i právě Ministerstvo pro vnitřní záležitosti.

Aktuální prioritou magistrátu Sofie a Ministerstva pro vnitřní záležitosti je součinnost při budování integrovaného kamerového systému v rámci města. Příslušná dohoda byla podepsána 22. ledna 2015 a aktéři si od ní slibují snížení některých skupin trestné činnosti o 30 až 40 %.[12] Do projektu bylo zahrnuto 390 lokalit, kde jsou kamery nyní instalovány (úřady, metro, náměstí, nádraží, parky). Pro rok 2015 se počítá s vybudováním dalších 103 kamerových bodů, zejména ve školách a školkách, stejně jako se zefektivněním osvětlení současných a připravovaných lokalit a vybudování integrovaného operačního či dohledového střediska.[13] Náklad na projekt z městské pokladny bude pro rok 2015 asi 380 000 leva.

Kritika z mnoha pozic

Existence a aktivity sofijské Městské policie jsou nicméně předmětem košaté kritiky, odvíjející se z řady pozic: 

• Systém je těžkopádný a přebyrokratizovaný. Dvoukolejné řízení po linii Ministerstva a města komplikuje i rutinní činnosti, včetně změn pochůzkových tras.
• Projekt Městské policie vytvoří ještě větší prostor pro korupci a libovůli místních činitelů.
• Je otázkou, jak může obecní policie poslouchat starostu a zároveň ministra vnitra. Proč je vůbec řeč o obecní policii, když do jejího fungování tolik zasahuje stát?
• Financování sboru – přímo či nepřímo – z rozpočtu obce, je velká nespravedlnost. Lidé žijící a odvádějící daně ve městě za svou bezpečnost prostřednictvím svých daní platí vlastně dvakrát. Finanční prostředky v rozpočtu města tak dozajista chybí na jiné priority, třeba veřejné osvětlení.
• Jedná se o zbytky anachronické praxe etatismu z doby před rokem 1989. „Státní“ policie se domnívá, že musí o všem vědět, vše řídit, povolovat, sledovat. A to platí
  i pro činnosti, které lépe sleduje a provádí obecní úroveň. Celý model je v ostrém rozporu s praxí a trendy v jiných zemích Evropy.
• Pro výběr osob na pozice strážníků nebyla vypsána žádná soutěž. První vlna 110 příslušníků byla mechanicky převelena z řad příslušníků „státní“ policejní síly ze Sofie. Proto není jasné, jaké požadavky jsou na strážníky při jejich přijetí kladeny.

• Postup, kdy Ministerstvo smluvně „povoluje“ zřízení obecní policie a denodenně zasahuje do jejího provozu, je absurdní – zejména pokud město strážníky financuje.[14]
• Zřízení Městské policie je podstatně dražší, než najmout pro obdobný úkol soukromou bezpečnostní firmu.

• Městská policie nedisponuje relativně omezenými pravomocemi, takže se bez podpory „státní“ policie velmi často vůbec neobejde, což je systémová chyba.

Situace ve Varně

Městská policie ve Varně (asi 349 000 obyvatel roku 2014) zahájila po řadě turbulencí činnost od července 2013. V první vlně sbor avizoval 36 příslušníků, kteří byli vybíráni z asi 200 zájemců a následně odesláni na šestiměsíční školení v Policejní akademii – pobočka Varna. Cílový stav sboru, který se plánuje postupně naplnit, je podle některých zdrojů 53 nebo 84 tabulkových míst.

Městská policie je rovněž smluvně vázána na Ministerstvo pro vnitřní záležitosti a její příslušníci nosí identické uniformy, jako jejich „státní“ kolegové. Sboru slouží 4 automobily, 2 motocykly a neupřesněný počet jízdních kol.[1] Rozpočet sboru je uváděn 106 000 leva za rok včetně DPH.[2]

Místní obyvatelé mohou strážníkům hlásit například nesprávné parkování na chodnících ve městě – a to jak telefonicky, tak prostřednictvím e-mailu signali@varna.bg. Na podněty reaguje tým, který zjedná nápravu. Město doufá, že kombinovaný účinek nových kamerových systémů a pěších a cyklistických hlídek povede k poklesu vandalismu.

Nejvíce aktivit souvisí s letní turistickou sezónou, kdy (za finančního přispění provozovatelů letovisek) probíhá intenzivní hlídkování v lokalitách Sveti Konstantin a Elena. Hlídky strážníků posiluje i dvojice policistů z Rumunska (protože řada narušitelů pořádku je právě z této sousední země).[3] Strážníci po přijetí do služby absolvují 45-denní vzdělávací kurz.

Kritici projektu konstatují, že náklad okolo 2 milionů leva (zřejmě ročně) je neodůvodněný. Za tuto sumu vzniklo těžkopádné těleso, které vedle obce zároveň řídí či úkoluje Ministerstvo pro vnitřní záležitosti. Najmutí stejného počtu pracovníků soukromé bezpečnostní služby mohlo údajně vyjít na pouhých 400 000 leva, a obci by do jejich úkolování nikdo nezasahoval. Za mnohonásobně vyšší výdaj město dostává jen pochybný přínos, spočívající v tom, že „certifikovaný“ strážník je oprávněn zadržet delikventa do příjezdu „státních“ policistů.[4]

Vedle výše uvedených příkladů existují v otevřených zdrojích zmínky o obecních policiích (nebo o přípravě na jejich zřízení) v obcích Plovdiv (369 000 obyvatel), Burgas (206 000 obyvatel), Veliko Tarnovo (67 000 obyvatel), Dimitrovgrad (55 000 obyvatel), Aitos (21 000 obyvatel)[5] a Pravets (4 500 obyvatel).

Zpátky do Sofie

Z hlediska privatizace bezpečnosti je významné, že Magistrát Sofie přitom výslovně uvedl, že vytvoření obecní policie v žádném případě neznamená zánik městské bezpečnostní agentury Egida. Její zaměstnanci se věnovali, respektive dodnes  věnují (únor 2015)  střežení budov a prostranství ve vlastnictví či správě města: úřady, školy a školky, hřbitovy, ústavy a jiná zařízení sociální péče, sirotčince, parky, podchody atd.).[6] Agentura provádí i práce, označitelné za technické služby (například odstraňování graffiti).

Agentura vznikla již roku 1998 s cílem převzít ochranu školek, škol a administrativních budov na území Sofie. Na počátku byl projekt úspěšný. Viditelná přítomnost personálu agentury zvýšila bezpečnost v metru, podchodech a jinde ve městě. Agentura se přitom vlastně samofinancovala, protože získávala zakázky i od dalších firem a institucí na území města. Profitovala i z výnosu reklamních poutačů ve své správě (umístěných na obecních objektech). Agentura pro město dělala i špinavou práci, co se týče zastrašování osob v lokalitách, kam byly ze Sofie vyváženy odpadky ke spálení nebo na skládku.[7] Devizou Agentury je přitom její zázemí, včetně střelnice a školicího střediska.

V posledních letech se však situace zkomplikovala. Konkurence objektivně roste, již dávno agentuře nepaří monopol ani co se týče ostrahy obecních objektů. Jiné firmy nabízejí nižší ceny a mladší personál.[8] Vedení agentury Egida údajně záměrně požaduje ceny „nepřiměřeně vysoké“ a nabízí personál starší 60 let (údajně ideální pro obsluhu kamerových systémů nebo střežení v rámci škol a školek). Výsledkem je její vytlačení z mnoha lukrativních zakázek. Soukromá společnost „Scorpio“ převzala zabezpečení budov v obecním vlastnictví. Agentura „Moskevská“ střeží muzea, metro a Hlavní nádraží. Hřbitovy obhospodařuje agentura „Viking Nikolov“  a Zoologickou zahradu pod svá křídla získala firma „Bod“.

Podle kritiků korupce a neschopnost zničila kdysi úspěšnou společnost. Stala se z ní “černá díra” do které „pro nic a za nic“ padají peníze občanů Sofie.[9] Již několik let agentura vykazuje výhradně ztrátu (na 2 000 zaměstnanců nezřídka i více než 10 či dokonce až 15 milionů leva ročně!)[10], spoléhá na obecní dotace a koneckonců neplní svůj hlavní předmět podnikání. Od roku 2007 Agentura nezískala žádnou soukromou zakázku a dnes je alfou a omegou její činnosti hlídkování v rámci školských zařízení na území obce (prevence kouření, pití alkoholu a dalších forem protispolečenského a nežádoucího chování školáků). Je přitom otázkou, zda je vedení Agentury pouze neschopné, odtržené od ekonomické reality, nebo zda se za tím skrývá záměr Agenturu zcela rozklížit či dokonce za úplatu „přihrávat“ zakázky soukromé konkurenci.[11]

Tato studie je výstupem z grantu P408/11/0395 financovaném Grantovou agenturou České republiky, jíž autor tímto děkuje za finanční podporu výzkumu problematiky privatizace bezpečnosti.

Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D.
Policejní akademie České republiky v Praze

Psali jsme také:

Obecní policie a privatizace bezpečnosti v evropských zemích

Soukromá bezpečnostní agentura v roli „obecní policie“ - Německo

Soukromá bezpečnostní agentura v roli „obecní policie“ - Rakousko

Soukromá bezpečnostní agentura v roli „obecní policie“ - Malta 

Tagy