Sebevražda nebo vražda? V ČR se téměř nedělají soudní pitvy

V České republice ročně zemře zhruba 100 tisíc lidí, soudní lékaři provedou zdravotní pitvu jen u zlomku z nich. Známý případ vraždících manželů Stodolových je však dodnes ukázkovým případem, jak snadno lze vraždu maskovat jako sebevraždu. V lednu na téma problematiky podezřelých úmrtí proběhlo kolokvium v poslanecké sněmovně.

Manželé Stodolovi od roku 2001 do roku 2002 vraždili své oběti a téměř všechny jejich činy byly nejprve klasifikovány jako sebevraždy nebo náhlá úmrtí. Pod tuto černou kapitolu kriminalistiky se podepsala nejen nezkušenost mladých policistů a lékařů na místech činů, kde došlo ke smrti člověka, ale i zcela rutinní přístup k pitvám. Ty byly provedeny buď naprosto nedůsledně, nebo naopak policie ignorovala pochybnosti lékařů. Ačkoli se na tomto případu ukázala šokující nedůslednost při vyšetřování, dodnes se stává, že podezřelá úmrtí jsou označena jako sebevraždy bez cizího zavinění. V lednu proto svolal na toto téma poslanec a bývalý kriminalista Zdeněk Ondráček kolokvium do poslanecké sněmovny. Kolokvia pod záštitou ústavně právního výboru se zúčastnili odborníci z řad policistů, soudních lékařů, státních zástupců a advokátů a společně hledali odpověď, co se současným neutěšeným stavem.

Nejčastější sebevraždou v Česku bývá oběšení. Podle policisty Miloše Polczeka je ale třeba i při vyšetřování takové prvotní verze vzít v potaz i podezřelé okolnosti konkrétního případu. „Způsob života, rozházené věci, nebo třeba to, jestli se tam nedělo domácí násilí,“ upřesnil. Podle policisty Milana Mazánka ze Středočeského kraje se vražda nejčastěji kryje takzvanou nešťastnou náhodou – staří lidé jsou třeba předávkováni léky. Klíčový je tedy důsledný postup policie, která by měla při sebemenším podezření nařídit důslednou soudní pitvu. To se však v praxi často neděje. „Často není nařízena soudní pitva, i když o ni žádáme,“ řekl soudní lékař František Vorel z katedry radiologie a toxikologie Jihočeské univerzity. Těla se pak nepitvají vůbec, nebo se udělá pouze zdravotní pitva, která je přitom mnohem povrchnější a určí pouze příčinu smrti. K odhalení všech okolností však nestačí, například neurčí důvody různých poranění.

V ČR ročně zemře zhruba sto tisíc lidí, vražd je okolo stovky a sebevražd a dalších náhlých úmrtí asi sedmnácet. Soudní pitva se dělá pouze na malém zlomku podezřelých případů úmrtí - maximálně u 12 %. Na vině je podle některých účastníků kolokvia především nedostatek financí. Zatímco zdravotní pitvu hradí zdravotní pojišťovna z pojistky zemřelého, soudní pitvu musí zaplatit policie a neprovádí ji patolog, ale soudní lékař. Někdy je příčinou ovšem také snaha případ rychle uzavřít. Účastníci debaty se proto shodli na tom, že pokud policie soudním lékařům nevyhoví, mají se obrátit na příslušné státní zastupitelství. Výsledkem kolokvia ve sněmovně byl také impuls pro vznik pracovní skupina při ministerstvu spravedlnosti, která se bude zabývat postavením koronerů. Ti často ohledávají jako první zemřelé a nahradili tak v této činnosti lékaře Zdravotnické záchranné služby. Jejich činnost přitom není dostatečně legislativně ošetřena.