foto: Pixabay, Public domain
Třetí díl minisérie Security Briefing Podcast, připravený ve spolupráci s Ministerstvem vnitra ČR a Mezinárodním združením ASIS International, se zaměřil na praktické nástroje, které mají zvýšit odolnost veřejných míst před závažnými incidenty.
Hosty podcastu, jehož moderátorem je předseda ASIS International CZ/SK Jaromír Průša, byli mezinárodní bezpečnostní experti Gabriela Ben David a Zdeněk Kalvach, autoři a spolupracovníci na aktualizovaných i nových metodikách ochrany měkkých cílů. Tyto dokumenty představilo Ministerstvo vnitra v srpnu 2025 a slouží především provozovatelům a managementu škol, univerzit, obchodních center, nemocnic, kulturních institucí i veřejných akcí.
Gabriela Ben David a Zdeněk Kalvach
Gabriela Ben David je mezinárodní expertka na krizový management a bezpečnost měkkých cílů. Asistovala institucím po teroristických útocích v Bruselu, Paříži, Kodani nebo po Majdanské revoluci na Ukrajině a pracuje s objekty po celém světě, včetně Izraele, USA, Jižní Afriky, Indie a Jižní Ameriky. V současnosti působí také v bezpečnostním týmu Univerzity Karlovy. Zdeněk Kalvach se ochraně organizací ohrožených extrémními formami násilí věnuje přes dvacet let. Měl na starosti bezpečnost českých židovských organizací, působil jako zástupce ředitele Rádia Svobodná Evropa a podílel se na rozvoji koncepce ochrany měkkých cílů v České republice.
Klíčové metodiky pro ochranu měkkých cílů
V podcastu experti představili klíčové metodiky. Jedna je zcela nová, další tři prošly revizí, aby lépe odpovídaly současným trendům a praktickým zkušenostem z terénu. Patří sem vyhodnocení ohroženosti měkkého cíle, bezpečnostní plán měkkého cíle, příprava na závažnou situaci a novinka – metodika koordinace měkkého cíle pro fázi po bezpečnostním incidentu (včetně koordinačních plánů). Cílovou skupinou jsou především provozovatelé a management organizací, ale dokumenty jsou psány srozumitelně, aby jim porozuměl i běžný zaměstnanec nebo kdokoli, kdo chce vědět, co může od své instituce očekávat.
Metodiky vycházejí z dlouholetých zkušeností autorů, kteří začínali v prostředí židovské komunity v Česku a čerpali z izraelských bezpečnostních postupů. Zdeněk Kalvach připomněl, že první verze vyhodnocení ohroženosti vznikala kolem roku 2008 a prošla připomínkovým řízením českých bezpečnostních složek. Izraelský přístup byl jednodušší (škála 1–4), české prostředí však vyžadovalo detailnější škálování (1–7) s přesnými parametry pravděpodobnosti, dopadu, složitosti, atraktivity a dalších faktorů. To odráží kulturní specifika – české prostředí má rádo propracované a jasně definované nástroje.
Metodika zaměřená na fázi po incidentu
Nová metodika se zaměřuje na fázi po incidentu – tedy jak se organizace vyrovnat s následky útoku, násilného činu nebo jiné závažné události. Gabriela Ben David vysvětluje, že koordinační plány nejsou primárně o rychlé obnově provozu (jako business continuity plány), ale o péči o postiženou komunitu, minimalizaci dopadů na lidi a obnově důvěry. „Je to nutné pro posílení důvěry,“ zdůrazňuje expertka. Plány vycházejí z izraelských zkušeností s kibucy a mošavy, kde byla dojezdová doba složek delší, a z tragických událostí, jako byl útok na synagogu v Istanbulu v roce 2003 nebo na židovskou školu v Toulouse v roce 2012. Ty ukázaly, že mnoho institucí nebylo připraveno na reakci po incidentu, což vedlo k dalším chybám a rozleptání komunity.
Klíčovým prvkem je koordinační tým – multidisciplinární skupina lidí z vlastní organizace, která zahrnuje vedení, bezpečnost, komunikaci, psychosociální podporu, logistiku, IT a právníka. Tým vytváří alternativní infrastrukturu rozhodování pro krizovou situaci, kdy standardní procesy selhávají. Gabriela Ben David popisuje tři pilíře: koordinační tým, koordinační plán a koordinační centrum. Tým funguje nejen reaktivně, ale i preventivně – členové lépe detekují varovné signály (fáze nula) a mohou riziko zmírnit nebo předejít. V organizacích bez samostatného bezpečnostního oddělení se stávají ambasadory bezpečnostního povědomí.
Odolnost společnosti – resilience
Odolnost společnosti (resilience) je v podcastu vysvětlena zajímavou metaforou z fyziky: odolný není materiál, který vydrží maximální tlak bez změny, ale ten, který se dokáže vychýlit a vrátit zpět – jako silikon. Gabriela Ben David upozorňuje, že odolnost společnosti není pouhým součtem odolných jednotlivců. Chybí vztahy, koordinace a schopnost organizací reagovat společně. Koordinační plány proto doplňují individuální přípravu (zásoby, aktivní zálohy) o institucionální úroveň – jak má škola nebo firma fungovat dál, poskytovat podporu a vrátit se k běžnému provozu.
Velký důraz je kladen na nácviky. Dobře připravený nácvik není jen test plánu, ale zážitkové učení. Ukazuje charaktery lidí, odhaluje slabiny procesů a zvyšuje kapacitu zvládat stres. Lidé se během simulace potí, křičí a chovají se jako v reálu, protože mozek nerozlišuje mezi nácvikem a skutečností. Nácviky také prokazují, že koordinační tým funguje multidisciplinárně a dokáže prostupovat různými systémy – od IZS přes samosprávu až po média.
Lídři koordinačních týmů potřebují specifické kompetence. Vedle manažerských a politických schopností (schvalování rozhodnutí, poskytnutí krytí týmu) je klíčová odvaha rozhodovat v nejistotě, kdy nejsou k dispozici úplná fakta. Gabriela Ben David uvádí příklady dilemat: evakuovat ostatní objekty nebo nechat lidi uvnitř? Schválit pietní akci krátce po útoku, když policie stále pátrá po útočníkovi? Rozhodnutí nese dlouhodobé důsledky a tlak z různých stran – komunity, médií, politiky.
Inspirace ze zahraničí
Na závěr experti diskutovali inspirace ze zahraničí. Izrael nabízí změnu myšlení – proaktivitu, ochotu převzít zodpovědnost a porušit v krizové situaci některá pravidla, pokud to slouží vyššímu cíli. Velká Británie zdůrazňuje prevenci a komunitní včasné zachycení signálů. USA prosazují jednoduchý postup „uteč, schovej se, bojuj“. Německo klade důraz na jasnou odpovědnost provozovatele. Skandinávie staví na celkové odolnosti společnosti. Oba hosté souhlasí, že inspirace je užitečná, ale Česko by mělo nejprve dobře poznat sebe sama – své kulturní specifika, silné stránky v pojmenování intrapersonální radikalizace i slabiny, jako je podceňování role vrátných a ostrahy nebo nedostatečná vlastní zodpovědnost organizací.
Metodiky Ministerstva vnitra nepředstavují povinnost, ale praktický návod, jak investovat do připravenosti. Vytvoření koordinačního týmu a plánu je dlouhodobý proces, který trvá měsíce, ale přináší nejen bezpečnost, ale i silnější vztahy uvnitř organizace a vyšší důvěru veřejnosti. V době, kdy krize přicházejí rychle za sebou, se schopnost adaptovat a koordinovat stává klíčovou součástí odolné společnosti.
Tagy