Touto hrozbou je organizace Hizb-ut-Tahrir (Dále jen HUT), založená v roce 1953 v Jeruzalémě skupinou radikálů, jež měli blízko k teroristickým skupinám Palestinců.
Krátce zde popíšu historii HUT, aby měl čtenář představu o tom, čeho je tato organizace schopná. V Izraeli, kde tato organizace vznikla však dlouho nevydržela. Za pár let se změnila v politický subjekt a hledala oporu především v islámských klericích a nejkonzervativnějších kruzích islámské komunity, velmi rychle se začala šířit do okolních států, jako Jordánsko, Libanon, Sýrie, Egypt. S jasným cílem- nastolením islámského chalífátu jako státního zřízení.
Když v roce 1979 Ajatolláh Chomejní provedl brutální a krvavou islamistickou revoluci, chtělo hnutí Chomejního naivně prohlásit chalífou, ale vzhledem k tomu, že HUT byl sunnitský a Chomejní byl Šiíta, jejich prosbu nevyslyšel.
V 80. letech prošlo hnutí určitým bouřlivým obdobím změn, které ovšem přineslo nové vedení. To jasně stanovilo cíle hnutí:
1. Khalífát jako jediné správné státní zřízení.
2. Pomoc souvěrcům v jejich boji proti Kháfirům (neislámským věřícím) po celém světě.
3. Zavést Šáríju pro všechny muslimy, jako jediný možný správný právní řád, aby byl funkční Khalífát.
4. Rozšířit působnost do Západního světa a započít osvětu mezi „ztracenými muslimy“ ve světě Kháfirů.
5. Sehnat podporu napříč islámským světem pro své politické cíle.
V 90. létech se organizace skutečně usazuje i na Západě a to v USA, a v některých evropských zemích, kde začíná získávat podporu místní muslimské komunity a HUT začíná s radikalizací.
S rostoucím počtem členů však dochází k názorovému rozkolu a štěpení na vnitřní frakce. Ale organizace tlak zevnitř ustála a pokračuje dál.
V roce 1998 hnutí vyhlašuje, že všichni muslimové musí usilovat o vznik Khalífátu.
S příchodem nového milénia HUT přitvrzuje a dále se radikalizuje a získává větší finanční prostředky ze zemí Perského zálivu, především ze Saúdské Arábie a Kataru. V roce 2003 odchází z vedení 79 letý Abdul Qadeem Zallum a nahrazuje jej mladší a ještě agresivnější Ata Khalil Abu-Rashta, ten dokonce schvaluje sebevražedné útoky jako způsob boje.
Zároveň HUT vyhlašuje otevřenou nenávist vůči USA jako proti vůdčí zemi celého „Kufru“ (bezvěrstva).
S dalším přílivem peněz HUT nadále sílí a získává větší vliv mezi muslimy, vše vrcholí, když podněcují revoluci proti „kacířskému“ prezidentovi Assadovi s cílem nastolit Khalifát v Sýrii, hlavní ozbrojenou silou HUT se stává fronta Džabbát an Núsra (Syrské křídlo al Kájdy).
To je jen taková drobné exkurze do historie tohoto hnutí.
I přes očividné a jasné důkazy, že HUT je nebezpečná a násilí nakloněná organizace, je až s podivem, jak málo obav jí věnují západní vlády, přitom její představitele nezřídka kdy zvou dokonce do televizních pořadů, její členy nechají vyučovat na islámských školách a jejich imámy kázat v mešitách, není pak tedy divu, že se islámská společnost v Západním světě velmi rychle radikalizuje a přiklání se na stranu ultrakonzervativních směrů, jako Wahhábismus či Salafismus.
Osobně tuto organizaci považuji za mnohem nebezpečnější pro náš současný svět a demokracii v Evropě i USA, než ISIS nebo jiné teroristické organizace, jelikož sice sami útoky nepáchají, ale nepřímo k nim navádí,ale hlavně díky své „kluzké“ rétorice a schopnému politickému managementu se této organizaci daří rekrutovat teroristy k jiným organizacím a podporovat občanskou neposlušnost mezi islámskou komunitou.
Nejhorší na tom je, že se to HUT daří přímo pod rukama EU a USA či Austrálie, které z nějakého nepochopitelného důvodu tuto organizaci stále nechávají existovat a to i přes mnohonásobně jasně prokazatelné vazby této organizace na terorizmus a islámský radikalizmus.
Nebylo by opravdu od věci, kdyby si vládní činitelé nechali občas poradit od svých tajných služeb a trošku lépe si vybírali hnutí, jež nechají působit uvnitř tak nestabilních komunit, jako ta islámská. Nerad bych se dočkal toho, aby se HUT podařilo za pár let podnítit nějakou revoluci proti stávajícímu zřízení, jako se to podařilo v roce 2010 v Sýrii.
Autor: Milan Roháč
Tagy