Autor fotografie: Vytvořeno umělou inteligencí / Chat GPT|Popisek: Vrtulník v mlze
I přes opakovaná ujištění oficiálních představitelů Státu Izrael, že země nemá prsty v pádu vrtulníku a smrti Íránského prezidenta Ebrahíma Raísí ani ministra zahraničí Hosejna Amírabdolláhjána, hněv a obviňování Íránců směrem k Izraeli zůstává. Čím déle se povede vyšetřování, tím hůř pro Íránce. Přiznat si totiž vlastní pochybení a šlendrián bývá to nejtěžší.
Proč nemají vládní činitelé létat spolu jedním letem, ví už hezky dlouho třeba Poláci, kteří při pádu letadla u Smolenska v roce 2010 při cestě uctít památku masakru u Katyně ztratili mimo jiné prezidenta Lecha Kaczynského a prakticky celé nejvyšší velení polské armády. Írán si neméně hořkou zkušenost prožívá nyní. Přestože vyšetřování smrti prezidenta Ebrahíma Raísí teprve začalo, a podle všeho to vypadá na nehodu zapříčiněnou počasím, vraťme se o měsíc zpět.
Tehdy Írán svými raketami prověřil propustnost Iron Domu, aby následně zjistil, že útok na Izrael, který byl reakcí na zavraždění špiček Íránských revolučních gard na Syrské ambasádě, skončil fiaskem a v podstatě i mezinárodní ostudou. To pro regionální velmoc nebylo dobrou vizitkou. Protiraketová kupole vydržela, infrastruktura až na pár výjimek zůstala netknutá a Izrael slíbil nespecifikovanou odvetu. V případě útoku na Izrael ovšem vyzyvatel musí počítat s tím, že vždy ztratí víc, než jeho nepřítel. To koneckonců dokázali Izraelci prokázat jak v Jomkipurské, tak i Šestidenní válce ziskem a následnou ztrátou Sinajského poloostrova a Golanských výšin.
Na sociálních sítích je možné nalézt množství videí a fotografií, které předpokládají, že za útokem opravdu stojí Izrael. Účty spekulují, že izraelské tajné služby, mezi kterými je také známý Mosad, měly údajně využít mlhu a případně vyzkoušet nějakou ze svých pokročilých zbraní, která by rozhodila či zcela vyřadila systémy na palubě obstarožního vrtulníku Bell. Uživatelé sociálních sítí spekulují nad zbraní, která by třeba elektromagnetickým impulsem zmátla už tak mlhou dezorientované piloty Bell.
Promyšlená strategie Izraele vs. konspirace
Ve vojenských kruzích nejsou zbraně se směrovanou energií (Directed Energy Weapons, DEW), které využívají přesně cílenou energii k poškození cíle žádnou novinkou. Tyto zbraně využívají elektromagnetické záření, zvuk nebo subatomové částice za účelem narušení, degradace nebo zničení cíle pomocí vyzařované elektromagnetické energie v kmitočtovém pásmu 10 MHz-100 GHz. Tento typ elektromagnetických zbraní je možno použít na vzdálenost v řádech od desítek metrů až na stovky km v závislosti na použitém nosiči.
Zbraně s podkategorie DEW-RF mohou zapříčinit narušení činnosti elektronických zařízení, poškození či jiné zničení obvodů. V praxi se jedná o vyřazení počítačů, otevření či uzavření elektronických ventilů, poškození dat, narušení komunikace, ztrátu ovládání a přerušení napájení. Vrtulník Bell 212 s íránským prezidentem podle všeho nebyl vybaven ani na let ve zhoršeném počasí, natož na případný DEW útok. Podle Jana Valoucha by Izrael těmito zbraněmi do jisté míry měl disponovat, jelikož je údajně využil při leteckém úderu na syrské objekty jaderného reaktoru v roce 2007, v rámci operace Ovocný sad.
Při útoku měl tehdy Izrael vyřadit ruský systém pro boj s raketami a leteckými silami nepřítele Pancir S1E. Dodnes se však o tomto zásahu na ruský samohybný protiletadlový systém vedou spory. Spíše než o zbraň DEW-RF se však s největší pravděpodobností jednalo o velmi dobrou rušičku schopnou na čas zmást radary protiraketového ruského systému a tím byl na určitý specifický čas stroj vyřazen z provozu. Spekulace o tom, že by IDF měly k dispozici zbraně DEW-RF schopné pomocí elektromagnetického záření vyřadit stroje z plného provozu, izraelská armáda i stát opakovaně vyvracejí.
Přestavitelé státu Izrael, tajné služby i armáda kategoricky odmítli jakékoli spojení s útokem na íránského prezidenta Raísího. Vzhledem k tomu, že se útok stal na severu Íránu, případná mise by kvůli protivzdušné obraně země by byla pro izraelské složky velice obtížná až nemožná. Není proto příliš pravděpodobné, že by útok Izrael skutečně uskutečnil, ačkoli vzhledem k náročnosti hraničící až s neuvěřitelností ostatních operací Mosadu, by se zničení íránského vrtulníku na první pohled zdálo jako nepříliš velký problém.
Izraelská populace na nařčení z útoku na představitele Íránu také sama reagovala jak jinak než vtipy. Různé izraelské účty na sociálních sítích začaly od začátku týdne rozšiřovat smyšlený příběh o údajném izraelském pilotovi vrtulníku Bell 212, jehož jméno mělo být „Eli Copter". Jedná se však o hru se slovy, která jasně naznačuje, že se jedná o vtip. Jméno Eli Copter je totiž pouze přepis anglického slova „helicopter", které označuje vrtulník nebo helikoptéru. Některá média však zprávu přijala jako pravdivou či alespoň relevantní, jak můžete vidět na videu níže. Tuto poplašnou zprávu také šířil na sociálních sítích i Hamás.
Nejpravděpodobnější viník útoku na Raísího: Írán
Tragický incident v každém případě ukazuje na špatný technický stav íránského letectva, které používá vrtulníkovou techniku pocházející z dob šáha Páhlavího a kvůli sankcím nemá ani přístup k náhradním dílům. Situace pro Íránce je o to ostudnější, že při hledání trosek stroje museli požádat spřátelené státy jako Rusko a Turecko, aby vyslali mnohačetné pátrací týmy. Přestože íránský prezident nedosahuje ani zdaleka takové důležitosti a popularity jakou požívá duchovní vůdce, velitel Íránských revolučních gard, případně premiér, jistou symboliku přesto nese. Smrt prezidenta, jakož i ministra zahraničí a dalších členů posádky, v každém případě přišla ve velmi napjaté době.