Autor fotografie: Petr Blahuš
Podle majitele specializované střelecké firmy CZ Protect Martina Sobotky je snaha odzbrojit občany Evropskou unií řízenou sebevraždou Evropy. V protikladu s tímto tlakem úředníků stoupá mezi lidmi zájem o střelecký výcvik. Strach z kritické bezpečnostní situace v Evropě je při pohledu na to, co dělají a chtějí udělat lídři Evropy, zcela oprávněný, tvrdí muž, který se střelbou zabývá celý život.
Vaše firma pořádá různé taktické a střelecké kurzy jak pro civilní sektor, tak profesionální sektor, ozbrojené složky. Přibývá v poslední době v souvislosti s vlnou nárůstu teroristických útoků muslimů v Evropě o ně zájem?
Zájem o kurzy je v poslední době značný a vzhledem k tomu, že výraz „politická korektnost“ mě tahá za uši, nebudu zastírat, že 70% uchazečů přichází do těchto kurzů zneklidněných současným bezpečnostním vývojem v Evropě. Strach je přirozená vlastnost a při pohledu na řešení, která navrhují a dělají evropští lídři, je z mého pohledu zcela oprávněný. Důvodem, který vede Brusel k odzbrojení, je patrně snaha o klidné a mírové spojení nebo chcete-li soužití dvou zcela rozdílných kultur. Osobně mi to přijde jako řízená sebevražda Evropy. Ale udělat rozbor tohoto tématu by zabralo hodně času.
Tak máme třeba námět na příště. Nedávno jste se podílel na speciálním odstřelovačském kurzu v Jizerských horách. V čem jsou rozdíly mezi výzbrojí policejních a armádních odstřelovačů a co tyto způsobuje? Které pušky a ráže jsou lepší pro černou a které pro zelenou taktiku?
Dáváte mi velmi komplikovanou otázku, protože část výzbroje používá shodně policie i armáda. I tak je ale výčet materiálu, který používají policisté a armády jednotlivých států, neskutečně široký. I u nás jsou rozdíly ve výzbroji jednotlivých policejních týmů. Obě skupiny začínají někde u ráže .308 Win a pokud vím, tak URNA má i kalibr .50 BMG. A výrobci zbraní? Klidně Česká Zbrojovka, SAKO nebo ACCURACY. Navíc máme i specializované útvary, kde si mohou členové sami určovat výbavu, kterou potřebují pro svoji práci. A podobně to je i v armádě. Tam bych určitě neopoměl výrobce CHEYTAC USA a ráži .408 CheyTac. A kterou zbraň nebo spíše ráži zvolit do města nebo mimo něj? Vše záleží od úkolu, který se bude plnit. Pravděpodobně si do města, kde budu zajišťovat tým na 150 metrů, nevezmu kalibr 12,7 x 99 NATO.
Jaký je současný trend mezi odstřelovačskými zbraněmi - převažují automatické pušky nebo opakovačky? Který systém je podle vás lepší a proč?
Jednoznačně vedou opakovací pušky. Je tomu tak dáno už z historie vývoje zbraní. Jeden z důvodů, proč zvolit „kliku“, je přesnější uzavření komory, což nám ve výsledku dává lepší zásah na dlouhé vzdálenosti. Tím druhým je vkládání náboje ručně do komory, kde máme 100% jistotu, že tam ten náboj skutečně je a nezůstal ve špatně zasazené nebo porouchané nábojové schránce. Ale chtěl bych dodat, že někteří výrobci samonabíjecích zbraní poměrně solidně stahují rozdíl mezi opakovací a samonabíjecí puškou z hlediska přesnosti. Taková samonabíjecí puška má samozřejmě obrovskou výhodu v palebné síle. Asi nejznámější zástupce v této třídě je puška BARRETT model 82A1. Ve slabší ráži .308 Win mohu vřele doporučit Heckler & Koch MR308, známý pod armádním označením HK 417.
Dobrá puška je jenom základ úspěchu. Bez stejně kvalitní optiky je na nic. Jaké jsou podle vašich zkušeností nejoblíbenější a nejkvalitnější výrobci střelecké optiky?
Ohledně optických zařízení je velmi populární NIGHTFORCE, který sám používám, STEINER, TRIJICON nebo Schmidt & Bender. Výrobky těchto firem, stejně jako pušky pro přesnou střelbu na dlouhé vzdálenosti od firem, které jsem řekl předtím, je naše firma díky české legislativě, schopná zajistit. O tom se bohužel našim kolegům střelcům v západní Evropě může už jen zdát.
Jaký je váš názor na vhodnost přestavby druhoválečných pušek na odstřelovačky, např. čs. pušek vzor 24. karabin vz. 33, ruských Mosinek a německých Manlicherovek? Má to smysl, vyplatí se to? A pro jakou skupinu střelců to je vhodné?
Je zvláštní pocit vzít do ruky některou z těchto zbraní, které byly ve skutečné válce a vžít se do pocitu vojáka, kterému zachránila život - a jinému ho vzala. Je to kus historie lidstva a z mého pohledu by to tak mělo i zůstat. Sám mám doma druhoválečnou pušku MAS 1936, kterou jsem chtěl dát k vyzkoušení našim zákazníkům. Bohužel, špatná tormentace… Tedy hlavním důvodem, proč bych byl proti – a teď možná budu některými vašimi čtenáři ukřižován – je bezpečnost. Tyto pušky byly hromadně vyráběny, aby se dostaly co nejdříve na frontu. Výstupní kontrola odpovídala těžkostem doby, a náboje měly na tu dobu obrovský výkon. Takže se osobně střelbě z těchto zbraní vyhýbám. Ale vím, že mnoho lidí na tyto veterány nedá dopustit. Zbraně jsou to neuvěřitelně přesné a i dnešní odstřelovač by s ní odvedl kus práce. Třeba pušku Mosin-Nagant proslavil nejslavnější finský odstřelovač Simo Häyhä a nebo možná z filmové předlohy více známý ruský sniper Vasilij Zajcev. Nicméně je pro mě i z ekonomického hlediska lepší koupit si moderní kvalitní pušku, například Tikku T3x, za zhruba 40 000,- Kč a vědět, že určitě nešlápnu vedle a nemusím po každém výstřelu děkovat závěru, že zůstal v místech, kde měl.