Security magazín přináší rozhovor s bývalým ministrem vnitra Ivanem Langerem, který se nyní profesně věnuje advokacii. Langera jsme se mimo jiné ptali, jakým problémům aktuálně čelí Policie ČR, jaké změny by prosadil on a v neposlední řadě bývalý čelný představitel ODS nám prozradil, zda má ještě dnes nějaké politické ambice.
Kdybyste byl znovu ministrem vnitra, na co byste se prioritně zaměřil?
Na dokončení projektů, které, dnes už mimo jakoukoliv pochybnost, zapadaly do mé představy a detailně popsané koncepce malého, levného, ale výkonného státu, sloužícího občanům této země. Ať už šlo o přátelskou veřejnou správu a její informatizaci s logickým poklesem počtu úředníků, nebo moderní a funkční policii pro 21. století. Vývoj však šel, ke škodě občanů tohoto státu a daňových poplatníků zejména, zcela opačným směrem. Vize malého a funkčního státu, sloužícího občanům, byla nahrazena konceptem všeobjímajícího, všeregulujícího, permanentně bobtnajícího nenasytného socialisticko-oligarchistického molochu, občany nadmíru obtěžujícího. Namísto zrychlené elektronizace veřejné správy desítky tisíc nových a zbytečných úředníků za desítky milliard ročně. Namísto dokončení promyšlené a pro všechny přínosné reformy policie, zahrnující všechny oblasti policejní práce a podmínky pro práci jejich zaměstnanců či příslušníků tak, aby mohli pomáhat a sloužit, jen velkopanské manýry, generálské hvězdy (jejichž inflace u PČR i HZS je až trapně bolševická), nové uniformy plné zlata a pěticípých hvězd, kožené bundy papalášů, zbytečné supersporty za miliony pro vyvolené a vedle toho znechucení policisté, tisíce neobsazených míst, permanentní účelové a nekoncepční reorganizace a stupidní kritika, že kdybych před lety nenakoupil tisíce nových oktávií, tak by se jich nemuselo tolik měnit. Jen by policisté chodili deset let pěšky. Prioritou by prostě byla smysluplná koncepční práce, namísto politických kšeftů a papalášských manýrů.
V jakém stavu podle Vás ,,zdědil" současný prezident Jan Švejdar policii po Tomáši Tuhém?
Ve stavu dlouhodobé stagnace, čekání na Godota, zabíjení času, než se něco stane. A ono se nic neděje. Tomáš Tuhý rád poklonkoval mocným. Jeho éra bude navždy spojena s návratem zlatých epolet, nákupy rozlepujících se bot, terénních aut, která nejsou do terénu, chaosem. Po takovém veliteli by každý nový měl působit dojmem spasitele.Jenže žádná viditelná změna nenastala. Nikdo neřekne, kam se kráčí a co je smyslem. Zdá se, že většina mých následníků na MV si vystačila s konstatováním, že za mne bylo všechno špatně. A policejní prezidenti to tak nějak nerozporovali. Opravili jsme stovky policejních služeben, nakoupili tisíce aut, změnili desítky zákonů ve prospěch policejní práce, zvedli platy o třetinu, zavedli s novým služebním zákonem zcela nový, nadstandardní sociální program, výrazně se následně zvýšila efektivita neuniformované policie, dramaticky se snížily počty obětí a důsledky dopravních nehod – ale to vše, v souladu s politickým zadáním, chváleno nebylo. Zrušení zcela nevýkonné a chybně koncipované policejní kosmické centrály s názvem Finanční policie bylo omílané do nekonečna. Přesto ji dodnes nikdo nezřídil a nikomu nechybí. To vše přináší obrovskou frustraci příslušníků. Nějak najednou nemají nejen na co být pyšní, ale také na co se těšit. To, že se šéfové jejich bezpečnostních sborů poslední dobou těší především na rychlý generálský růst a okamžitý útěk do diplomatických služeb, jim na náladě a hrdosti na uniformu moc nepřidá.
Policejní prezident Jan Švejdar v jednom rozhovoru prohlásil, že ,,chce vyhnat policisty z kanceláří ven do ulic." Jak by se to dalo podle Vás udělat vzhledem k existujícím předpisům a s tím související byrokracií?
Zatím to vypadá, že spíše pokračuje vyhánění lidí ze služebního poměru. Těch schopných velitelů v poslední době odešla celá řada, neschopní zůstávají. To je ostatně logický důsledek také nesmyslné, socialisticko-populistické nivelizace platů. Protože mají prakticky všichni stejnou odměnu za práci. Schopní i neschopní. Ministr vnitra i policejní prezident ji vehementně podporovali a prosadili.
Za mého působení na ministerstvu jsme zjistili, že si většinu byrokracie vlastně způsobuje policie, ve spolupráci s ministerstvem, sama. Zavedli jsme elektronický administrativní systém, který – pokud je mi známo - je u policie stále. Dokonce byl rozšířen i na státní zastupitelství. Takže moje klíčové reformní heslo „dost bylo papírů“ může být dále naplňováno. Pokud se bude chtít, ale ono se nechce. Je to málo socialistické. I v oblasti veřejné správy jsme jasně řekli, že musí obíhat papír v elektronické podobě a nikoliv občan. A vytvořili pro to podmínky a jasnou koncepci. Po 13 letech máme o desítky tisíc více úředníků, a když si jdete udělat novou občanku i řidičák, tak Vás ve stejné kanceláři u jednoho okénka digitálně vyfotí na OP a u druhého pošlou pro papírovou fotku na ŘP. Nahrazení rodného čísla jiným identifikátorem bude při stávající akčnosti dělat MV ještě deset let, i když zákon hovoří zcela jinak. Já žádné vyhánění do ulic nepozoruji.
,,Neutrpěla" by tím naopak kvalita kancelářské práce,která je součástí výkonu povolání policisty, byť ne příliš populární? A musela by pak policie případně najímat na tuto práci další lidi, pokud by výrazně přibylo policistů v ulicích?
Reformu policie v letech 2006-2009 jsme založili na tom, že policistů je dostatek, ale dělají práci, kterou by mohli dělat civilisté – jako například správní a administrativní činnosti, nebo ji může dělat obecní policie – jako např. převozy opilců na záchytku, či bezpečnostní agentury jako pořadatelská služba na sportovních a kulturních akcích. To se nám z velké části podařilo.
Teď jsme ovšem svědky zcela opačného trendu a to je neštěstí. Nepolicejní činnosti, které dělali dlouhá léta civilisté – např. personalistiku – dělají opět příslušníci ve služebním poměru. Tam, kde již byli ekonomičtí náměstci zcivilněni, jsou opět příslušníci, v jejichž sekretariátech jsou další administrativní pracovníci ve služebním poměru. Celé slavné navýšení služebních míst o 2 tisíce proběhlo v tomto duchu. Do služebního poměru byli přijímáni technici od počítačů, spojaři a personalisté, kteří byli před 20 lety zcivilněni. Tehdy jim byl vyplaceno odchodné a výsluhový příplatek, dnes dostanou náborový příspěvek. A ještě mohou ve službě legálně podnikat, což prosadilo toto nové vedení policie. Takže opak je pravdou. Kanceláře se opět zaplňují příslušníky. A je to naopak velmi populární. V kanceláři nefouká, riziko je nulové, pokud neusnou a tužkou si nevypíchnou oko a zdá se, že kromě celého bohatého příslušnického sociálního programu, včetně výsluh, je může čekat i skvělá generálská kariéra, což už je sice do nebe volající, nicméně neoddiskutovatelný fakt nejen u PČR, ale i jiných bezpečnostních sborů.
Policejní prezident prohlásil při svém nástupu dvě priority, na které se chce ve své funkci zaměřit - boj s drogami a bezpečnost dopravy. Nejsou tyto priority spíše obecné a nemají být stěžejní pro všechny policejní prezidenty?
Tyto priority jsou standardní součástí plnění hlavních úkolů policie a proč si policejní prezident vybral pouze tyto dvě, mi není známo. Zřejmě oblast trestního řízení (které je na úrovni základních útvarů, okresů a krajů už v tristním, zejména personálním stavu), permanentní, zcela nekoncepční a nekonečná reorganizace celorepublikových útvarů, žalostná personální politika s tisíci neobsazených služebních míst, opět zcela zanedbané věcné a technické vybavení - to zřejmě už priority nejsou.
Za mého působení na ministerstvu mělo vedení policejního prezidia jasnou představu, kterou při svém nástupu na tiskové konferenci představilo a od té doby ji přímočaře a důsledně plnilo. Policejní prezident Oldřich Martinů i jeho tři náměstci zveřejnili každý tři své priority, tedy 12 jasně definovaných cílů, z nichž většina byla naplněna. Po nástupu nového policejního prezidenta se ale vše změnilo. Hovoříte-li o dopravě, bylo naším jednoznačným zadáním preferovat prevenci před represí. Měření rychlosti u značky konec obce jsem považoval za zvěrstvo. Počet dopravních nehod a jejich následků, včetně úmrtí, se postupně dostal na historicky nejnižší úroveň. Dnes jsou automobily nesrovnatelně bezpečnější, cestování pomalejší, ale následky a počet dopravních nehod přesto dramaticky horší. Co pro bezpečnost dopravy stát, včetně PČR, udělal za posledních 10 let je otázkou vážnou, stejně jako co chce udělat v následujících deseti letech. Má-li tou prioritou být nákup čtyřmilionových vozidel BMWi8 v policejních barvách a podobné extravagance, pak se bezpečnost na silnicích nezlepší. Mám pocit, že minulé i současné vedení policie postupuje často bezkoncepční metodou pokus – omyl. Předem se vypustí pokusný balónek, počká se, jaké budou reakce a pak se změny provedou.
Policii trápí dlouhodobě personální podstav. Švejdar na lednovém parlamentním Výboru pro bezpečnost prohlásil, že nehodlá snižovat kritéria pro přijetí nových policistů, protože za jeho předchůdců byla v přijímacím procesu snížena laťka kvality, což se odrazilo při výkonu služby policistů. Jakými prostředky podle Vás může policie kompenzovat zmiňovaný personální podstav?
Jak jsem již zmínil – dotažením Reformy policie. Oproštění policie od nepolicejních činností, předáním kompetencí civilistům, přehodnocením počtu řídících funkcí na policejním prezidiu, útvarech s celorepublikovou působností a na krajských ředitelstvích. Bohužel, zatím se postupuje zcela opačně. Ono to není příznačné jenom pro vedení policie a MV. Zapadá to do stávajícího stylu oligarchicko-komunistického vládnutí. Líbivá rétorika je ve výsledku v naprostém rozporu s realitou.
Měla by například skončit taková zvěrstva, jako je tzv. zdvojování tabulek. Tento výmysl bývalého vedení policie umožňoval např. nenaplněnou tabulku v Praze obsadit příslušníkem kdekoliv v republice. V podstatě se jednalo nejen o podvod, ale dokonalé oblbování veřejnosti. Jen aby to vypadalo, že se něco dělá. Lhostejno, že příslušníci byli úplně jinde, než to vyžadovala konkrétní bezpečnostní situace v konkrétním regionu. Nejen v oblasti personální bude obtížné dát policii zase do pořádku. Zatím to, bohužel, nevypadá, že by stávající vedení ji do pořádku dát opravdu chtělo a skutečně vědělo jak.
Snížení kvalifikačních předpokladů pro nástup do služebního poměru k Policii ČR je neodpustitelný krok a ostuda všech, kteří to podpořili. A vymstí se hlavně v budoucnu, až generace takto přijatých policistů bude usilovat o řídící funkce. Stávajícím příslušníkům všech bezpečnostních sborů, ale také všem městským strážníkům, všem úředníkům v České republice a zejména všem občanům, o jejichž právech a v pravém slova smyslu i osudech, policisté se zbraní v ruce a s obrovskými represivními kompetencemi rozhodují, to dává také jasný vzkaz – všichni odborní zaměstnanci tohoto státu, ale i třeba všichni strážníci, musejí mít maturitu, jenom policisté ne. Takto se v dnešní době dobré jméno a prestiž policejního sboru budovat opravdu nedá.
Policii také trápí zastaralý vozový park, kdy je v současné době zhruba 70% policejních vozů ,,zralých" na výměnu. Nezaspali v tomto ohledu předchozí policejní prezidenti, že nechali situaci dojít tak daleko?
O vozidlech už jsem hovořil a nejde zdaleka jen o ně. Že by pořizování jakéhokoliv vybavení a majetku pro policii mělo odrážet skutečné potřeby, mělo by být ekonomicky výhodné, koncepční a zejména průběžné, nemůže být sporu. Přesto je policie opět v době nula, jako v roce 2006. Po 10 letech si někdo vzpomněl, že je potřeba pořídit všechna auta nová. Přesto, že máme za sebou léta nebývalé konjunktury, že rozpočet MV stoupl o několik desítek miliard, se po několika neúspěšných výběrových řízeních – snad kromě nějakých speciálních aut – nepořídilo prakticky nic. V dobách nejhlubší krize tomu bylo právě naopak. To je skutečně neodpustitelný styl vládnutí či řízení bezpečnostního sboru.
Máte ještě politické ambice a nechybí Vám ,,velká" politika?
Nemám a nechybí.
Jak se politika proměnila od té doby, co nejste ve vrcholné politice?
Dramaticky. O žádnou, natož velkou, politiku tak, jak ji chápu já, už nejde. A proto není o co stát. Bezbřehý populismus, politikaření, kšeftování s mocí, fatální každodenní střet zájmů mnohých vrcholných politiků, uspokojování osobních zájmů členů oligarchisticko-komunistické vládnoucí kliky provázené snahou o všeobjímající regulaci – to vše nahradilo volební programy a smlouvu s voliči. To vše za pochvalného mručení z Pražského “Kremlu”. Je-li nabídka voličům bezobsažný blábol typu “Makáme” nebo “Prostě ho postavíme”, z čeho se má jejich autor voličům zodpovídat. Pokud estébák a komunista v čele státu, který s komunisty vládne, vzývá Havla a nezapomene dodat, že netušil, že za komunismu nemohli normální lidé cestovat, pak nemám slov. Unikátní, právě končící období nebývalé konjunktury, na kterou stávající vládní garnitura neměla naprosto žádný vliv, bylo prohospodařeno. Namísto investic do budoucnosti, se projídají zbytky hodnot vytvořených v minulosti, svobodu a demokracii nevyjímaje. Svým nástupcům tento vládnoucí slepenec předá snědený krám a velké dluhy. A valná část opozice není slyšet. Prostě vrcholná politika bez programu, vize a odpovědnosti voličům není můj svět.
Jak hodnotíte současnou vládu premiéra Babiše? Za co byste ji pochválil a naopak za co byste ji dal pomyslný ,,políček"?
Jako vládu obchodníků s deštěm. Opět prodávají lidem pouze naději, že “bude líp”. A prodávají dobře. Ale lépe je pouze samotným prodejcům. A protože to jsou stále stejní lidé, kteří tak činili 50 let za dob komunismu, je třeba národ zregulovat, svobody osekávat, nepohodlná ústa zavírat a jedinou oficiální pravdu vlastními médii do nekonečna bezpáteřně kázat. To je u příležitosti 30. výročí sametové revoluce to nejsmutnější zjištění.
Tagy