SOG Afghánistán 2007 - Válka je holt plná zvratů

SOG Afghánistán 2007 - Válka je holt plná zvratů
Autor: Lumír Němec|Popisek: SOG v Afghánistánu
17 / 07 / 2021, 13:00

Pokračování prvního dílu z doby nasazení SOGu v Afghánistánu v roce 2007.

Plán je hotov a teď jej obhájit před britským velením. Na poradu s plukovníkem Westleym jsme šli se smíšenými pocity. Měli jsme obavu, že to bude probíhat stejně jako už několikrát v minulosti, kdy jsme obhajovali naše plány před štábem AČR v Iráku (nebyli to důstojníci SOG) a vždy byl obrovský problém prosadit si něco nekonvenčního, něco co nevycházelo z armádních příruček. O to větší bylo naše překvapení, jak vše proběhlo hladce. Britové si nechali vše vysvětlit, neptali se jestli je naše jednání v souladu s armádním řádem a jestli náhodou neporušujeme nějaký předpis. Položili nám několik věcných otázek a asi po hodině nám řekli, že máme zelenou a můžeme jít do akce.

Po návratu jsme klukům oznámili, že jdeme na to a večer vyrážíme na místo srazu PB North. Dohodli jsme se, co kdo udělá a v kolik bude poslední instruktáž. Celý den se připravoval materiál. Úkol zněl vyčistit a obsadit safe house a následně jej udržet 48 hodin. Každý voják si do akce nese svůj osobní materiál - zbraně, munici, neprůstřelnou vestu, zásobu vody a jídla. Dále si mezi sebe musí rozdělit potřebný pyro materiál, kulometné pásy, zdravotní materiál a také dvě rušičky rádiového signálu. O ty speciálně nebyl zájem. „Běž s tím do háje já tady budu nosit půl roku rušičku na zádech a až se vrátím domů, tak se mi už nepostaví“, byla nejčastější odpověď. Takže jsme zavedli systém střídání, abychom na tom po návratu domů byli všichni stejně a nemohli si nic vyčítat.

                          sog 1

Než vyjedete do akce, honí se vám vždy hlavou různé myšlenky. Přemýšlíte, jestli jste něco nezapomněl udělat, jestli máte všechno a snažíte se zapudit myšlenky na to, že se taky může něco stát a už se nemusíte vrátit. Než vyjedete do první akce, kde se setkáte s nepřítelem přidává se ještě jedna obava. Je to obava ze selhání, obava z toho jak budete reagovat, až to začne a vám proletí kolem hlavy první střela, která vás měla zabít. Je to zlomový okamžik v životě každého vojáka, je to ta chvíle, kdy se ukáže, co ve vás opravdu je. Během výcviku procházíte situacemi, kdy jste vystavován různému stupni rizika a stresu, ale nikdy vás nikdo nechce opravdu zabít. To, že situaci zvládnete, si můžete myslet, můžete si věřit, ale skutečnou pravdu zjistíte, až ta chvíle přijde.

Odjezd je stanoven na 22.00. Pojedeme za britskými vozidly. Přijeli jsme včera, takže cestu na PB North neznáme. Navigace v poušti je mnohem obtížnější, než by se mohlo zdát. Nejsou tam žádné orientační body, kterých se můžete chytit a velmi snadno sjedete s cesty.

Vozidla jsou naložena, každý je na svém místě, probíhá kontrola radiospojení a do PET lahví na anténě každého vozidla se umísťují IR „Lightsticky“. Je to jedna z těch malých „vychytávek“, která vám usnadní přesun noční pouští. Vozidla jsou sice vybavena IR světly, při přesunech po silnicích vidíte vozidlo před sebou a můžete jej následovat, ale při přesunu po písku je situace odlišná. Kolona zvíří takové množství prachu, že nevidíte na 5 metrů dopředu a také nevidíte, kam jedete. Pouze IR Lightstick umístěný nad vozidlem svítí jako hvězda, která vám ukazuje cestu a vy ji „slepě“ následujete ve víře, že ten maník před vámi ví, kam jede.

                        SOG 2

Celá kolona je postavena a čeká se rozkaz k odjezdu. Velitel českého kontingentu, lidé ze štábu i plukovník Westley se přišli rozloučit a popřát nám hodně štěstí. Je z nich cítit nervozita. Nikdo neví co se může stát. Krátce po 22. hodině se kolona začíná pohybovat a my se vydáváme na naše první velké dobrodružství.

Problémy nastávají krátce po výjezdu ze základny při přejezdu silnice H1, která je výrazně výš než okolní terén. H1 je označení jediné skutečné silnice, která vede z Kábulu až na jih Afghánistanu. Dálnice je dost silné slovo. Byla to cesta kde byl místy asfalt. Jinak se jezdí pouze po prašných cestách. K přejezdu silnice se vždy využívá jiné místo. Je to z důvodu ochrany před IED (nástražný výbušný systém) .

Tálibán má mnoho pomocníků, kteří pozorují výjezdy a příjezdy vojenských kolon. Snaží se monitorovat jejich trasy a následně umístit IED. Při pohybu v poušti je pro ně situace dost složitá, protože jednou kolona může jet 100 m vpravo a podruhé 100 m vlevo, takže umístění IED je problematické. Existují však určité „uzlové body“, kritická místa, kterým se nemůžete vyhnout. Jedná se zejména o přejezd vyschlých koryt řek, mostů nebo právě této silnice. Tatra a britská vozidla nemají žádný problém, ale naše Toyoty musí hledat místo, kde silnici mohou přejet. Naštěstí to netrvalo dlouho a my jsme mohli pokračovat.

Další problém byl s některými noktovizory. Měli jsme dva typy. Novější binokulární a starší monokulární. Právě monokulární začaly v prašném prostředí dělat problémy. „Vidím úplný hovno, připadám si jako Hanuš u Orloje!” křičel vztekle „Talián“( přezdívka jednoho z vojáků) a snažil se držet vozidla před námi. „Drž hubu a řiď! Co sis nafasoval to máš,“ dostal okamžitou odpověď od staršího kolegy. ,,A že jsem asi mohl vybrat, to lepší jste si rozebrali vy a na mě zbyla tahle sračka!“ odsekl vztekle Talián.

Najednou se celá kolona zastavila. Že bychom už byli na místě? Ale GPS ukazuje něco jiného, k PB North to je ještě asi 4 km. „Jedno z britských vozidel zapadlo do písku, musí se vyprostit,“ oznámil nám britský důstojník, který byl přidělen k SOGu. Po půlhodině se kolona opět rozjela a my jsme dorazili na PB North.

PB North byla britská předsunutá základna. Tyto základny Britové stavěli na strategických bodech vždy, když se jim podařilo vytlačit Tálibán z určité oblasti. Byl to čtvercový prostor o hraně asi 50 m, který byl ohraničen „defence vaky“ (velké kontejnery naplněné pískem a postavené do několika řad na sobě). V každém rohu byla strážní věž s kulometem a uvnitř byly čtyři minomety. Úkolem těchto základen bylo demonstrovat sílu a přítomnost britských vojáků v oblasti. V případě potřeby poskytnout palebnou podporu britským patrolám a zabránit bojovníkům Tálibánu obsadit zpět danou lokalitu.

„Změna plánu“, oznámil nám velitel základny po našem příjezdu. „Na cestě, po které jste se měli přesunovat, dnes večer zabilo IED dva vojáky ANA (afghánská armáda). Nevíme, jestli tam není další, musíte to obejít“. To znamená místo tří kilometrů devět, s plnou zátěží a ještě pěkně svižně, protože nás tlačí čas. Hezky nám to začíná, pomysleli jsme si, válka je holt plná zvratů…

 

Autor: Lumír Němec

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace