Soukromá bezpečnostní agentura v roli „obecní policie“ - Malta

Soukromá bezpečnostní agentura v roli „obecní policie“ - Malta
Autor fotografie: Redakce / Dollarphotoclub|Popisek: Ilustrační foto - mapa Malty
01 / 12 / 2014, 08:15

STUDIE: zahraniční příklady „dodavatelských řešení“ při zajišťování místních záležitostí veřejného pořádku: MALTA
Autor: Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D.

V rámci „seriálu“ o zahraničních příkladech privatizace výkonu funkce obecních bezpečnostních sborů bude nyní řeč o situaci na Maltě. Zveřejnili jsme již články o situaci v Rakousku (článek naleznete zde) a v Německu (článek je zde)

V ostrovním státě Malta totiž soukromý sektor jako poskytovatel „bezpečnostních“ služeb obcím zcela dominuje.

Místní systém prosazování norem

Historie sborů „obecní policie“ („místních strážců“, local wardens) na Maltě sahá do 8. března 2000. Tehdy byl z rozhodnutí předsedy vlády spuštěn projekt, který dával obcím do rukou nástroj pro efektivnější udržování pořádku na jejich teritoriu. Jednalo se o další krok v rámci procesu budování „místního systému prosazování norem“ (Local Enforcement System, LES), jehož legislativní základy byly položeny už roku 1995.

Doménou činnosti místních strážců byla nejprve oblast silničního provozu (řízení dopravy na problematických místech). Od roku 2003 spadá do jejich kompetence i odtahování vozidel – zejména co se týče vraků, jejichž majitel je nezjistitelný, nebo nereaguje na výzvy úřadů k odtažení vozidla. Ke dni 21. října 2005 byl akční radius strážců dále rozšířen i na dohled nad dodržováním zákonů o odpadech, o chovu psů a o reklamě – nejprve formou upozornění – a od ledna 2006 formou pokut.

Složitý mechanismus nasazování strážníků

Stěžejním tělesem pro koordinaci a další směřování celé agendy je Řídicí výbor pro místní bezpečnost, kterému předsedá prezident Asociace obcí Malty, a jehož členy jsou zástupci devíti společných výborů (sdružující vždy několik sousedících obcí), delegát Ministerstva spravedlnosti, zainteresované soukromé firmy a další subjekty.

„Obecní úřady“ na Maltě jsou odpovědné za „každodenní“ bezpečnostní agendu, včetně péče
o dopravní značení, parkoviště a široké spektrum informačních a poradenských aktivit pro veřejnost. Obce mohou vydávat místně platné vyhlášky, které, pokud nejsou v rozporu se zákonem, mohou být místními strážci vynucovány a jejich nedodržování sankcionováno (tedy pokutováno).

Celý mechanismus nasazování „strážníků“ je relativně komplikovaný a stěžejní roli v něm sehrává soukromý sektor:ZAHRANIČNÍ PŘÍKLADY „DODAVATELSKÝCH ŘEŠENÍ“ PŘI ZAJIŠŤOVÁNÍ MÍSTNÍCH ZÁLEŽITOSTÍ VEŘEJNÉHO POŘÁDKU: MALTA

Obec (obecní zastupitelstvo) na svém jednání stanoví, jaké služby bude požadovat (kolik osob, zhruba v jakém časovém úseku a na jakém místě, jaké činnosti jsou potřeba a jakou sumu je za takovou službu ochotna zaplatit). Tento požadavek přímo nebo cestou regionálního pověřeného úředníka v alespoň dvoudenním předstihu adresuje soukromé bezpečnostní agentuře, s níž uzavřela smlouvu o spolupráci v oblasti poskytování služeb soukromých strážců (dnes v této oblasti podnikají tři pro tento účel certifikované a navzájem si ostře konkurující soukromé agentury: Guard and Warden Service House Ltd.; Sterling Security a Aurelia Asset Protection Ltd.).

Jen málokteré, a to spíše ty odlehlejší obce, se rozhodly jít cestou najímání „vlastních strážníků“ – formou konkursů na zaměstnání na částečný nebo zkrácený úvazek (v obvyklé délce konání 30 hodin týdně, ale 7 dní v týdnu). Konkrétní uchazeč však musí splňovat požadavek absolvování příslušného specializovaného kursu.

Pověřený úředník shromažďuje požadavky obcí v rámci konkrétního regionu (společné výbory pokrývají celkem devět mikroregionů, sdružujících vždy několik sousedních obcí). Pokouší se požadavky sladit tak, aby docílil nejlepšího poměru cena-výkon, aby jednotliví strážci mohli požadavky plnit kontinuálně, při přesunu z jedné obce do druhé). Není tomu přitom nutně vždy tak, že obce v jednom mikroregionu najaly pro výkon činnosti místních strážců stejnou agenturu. Svůj návrh pak pověřený úředník projedná s konkrétní agenturou (agenturami) a dohodnou se na fixním itineráři budoucí činnosti. Je přesně určeno, která konkrétní osoba – strážce – se bude kdy (dny, hodiny) a kde (obec, ulice) nacházet. Dohodnutý rozpis pak pověřený úředník v terénu průběžně kontroluje. Jakákoli odchylka od takového plánu je nepřípustná. Strážci mohou (například) vybírat pokuty, jen pokud jsou splněny všechny náležitosti (nacházejí se v přesně určeném čase na určeném místě a výběr pokut jim byl v plánu určen jako požadovaná činnost).

Vzdělávání strážníků

Agentura (soukromá firma) je odpovědná za to, že její personál, nasazovaný jako strážci, je náležitě vyškolen, vycvičen. Pokud se jednotlivec (pracovník soukromé bezpečnostní agentury) chce stát místním strážcem, musí absolvovat pro ten účel určený certifikovaný kurs a získat příslušnou licenci (která opravňuje i k práci v rámci soukromých bezpečnostních služeb na Maltě), může si vybrat mezi dvěma vzdělávacími institucemi: Guard and Warden Academy (kterou provozuje firma Guard and Warden Service House Ltd.) a Security Academy Malta Ltd. (kterou zřídila firma Signal 8 Security Ltd.).

Kurs trvá alespoň 120 hodin (2 týdny teorie, 1 týden praxe „na ulici”) a zahrnuje mimo jiné tyto moduly: Role místních strážců ve společnosti (pravomoci a povinnosti); Právní minimum (trestní zákoník a další normy); Role obcí, “státní” policie a soudních institucí; Komunikace
s veřejností; Pochůzková činnost; Základy sběru a analýzy informací; Základní náležitosti psaného projevu.

Uchazeč o pozici místního strážce musí zároveň splnit i další podmínky (věk alespoň 18 let, nesmí se jednat o osobu, která byla minulosti odsouzena za závažnější trestný čin nebo propuštěna z řad armády či policejního sboru pro porušení kázně, ani to nesmí být osoba, která se nachází „v komplikované finanční situaci” respektive vyhlásila osobní bankrot).

Peníze až na prvním místě

Pokuty, vybrané místními strážci se ostatně již staly nezanedbatelnou částí obecních rozpočtů. Údaj za rok 2008 hovoří o 5,8 milionu eur (tedy zhruba 145 milionů korun). Šampionem se stalo mondénní letovisko San Giljan. Strážci zde vybrali asi 551 000 eur (tedy skoro
13,8 milionu korun), což je na zhruba 7 700 zde trvale bydlících osob slušná suma. Pro informaci – základní pokuta za překročení rychlosti činí 70 eur, nižší pokuty jsou udělovány za parkování na místě pro residenty či invalidy a řadu dalších přestupků. Výmluva na „osobu blízkou“ například na Maltě neplatí – za přestupek, s výjimkou nezapnutého pásu – odpovídá vždy majitel vozidla

Výše pokut za nejobvyklejší dopravní přestupky je po celém území státu stanovena fixně (jinak je tomu u přestupků „lokální povahy“ kde platí sazebníky vydávané konkrétními obcemi). Každý pokutový bloček je označen jedinečným číslem. Pokud není zaplacen na místě, je možné ho do 24 hodin zaplatit přes pro tento účel zřízený internetový portál Ministerstva spravedlnosti

Pokud není pokuta uhrazena, znamená to úkol pro místní justici (tedy opět devět regionálně příslušných tribunálů). Místní soudy (justiční komisaři, schválení Ministerstvem spravedlnosti a místně příslušnými obecními zastupitelstvy) se specializují zejména (de facto výhradně) na řešení sporů (neplacení, odvolání, výslech svědků, posuzování údajných polehčujících okolností), souvisejících s pokutami, udělenými ze strany obecních zastupitelstev respektive místních strážců. Konkrétní obec (dožadující se pokuty) u jednání soudu zastupuje její pro tento účel určený úředník, jehož povinností je soustředit všechny důkazy o oprávněnosti uložení pokuty. Místní soud může o překládaném případu rozhodnout vlastně jen třemi způsoby: vinen (a povinen zaplatit sazebníkem určenou pokutu); nevinen; vinen, ale s ohledem na polehčující okolnosti se finanční pokuta nahrazuje důtkou.

Další součásti bezpečnostního systému

Dopravní úřad Malty vede co možno nejkomplexnější databázi pokut, udělených na místní úrovni, se zvláštním důrazem na přestupky v dopravě. Jeho úkolem je zajistit, aby osoby, které se dopustily závažných dopravních přestupků, nemohly docílit obnovení svého řidičského oprávnění, aniž by zaplatily všechny dosavadní udělené pokuty.

Součástí „lokálního“ bezpečnostního systému na Maltě jsou i další aktéři. Je to například firma Datatrak IT Services Ltd., která provozuje integrovaný obecní kamerový systém, včetně jeho technické podpory. Kamery jsou mimo jiné vybaveny software pro měření rychlosti vozidel a představují tak nový zdroj pokut do obecních rozpočtů.

„Státní“ dopravní policie se po zřízení sborů obecních strážců zaměřuje na hlídkovou činnost mimo více osídlené oblasti, respektive v noci. Ve výlučné působnosti „státních“ dopraváků pak zůstává kontrola řidičů vozidel se zahraničními registračními značkami (zda zaplatili daň za dovoz vozidla nebo poplatek za užívání silnic na Maltě).

Zhodnocení situace

Pozitiva modelu

  • Systém se prakticky samofinancuje a pro obce nepředstavuje nejenom bezmála žádný výdaj, ale v případě určitých obcí i tradiční zdroj financí.
  • I kritici systému uznávají, že model velmi omezil dopravní přestupky na Maltě.

Negativa modelu a jeho kritika

  • Zlé jazyky tvrdí, že výběr pokut je alfou a omegou fungování systému. Mnoho obyvatel souostroví by uvítalo, aby strážníci prováděli více i jiné (preventivně bezpečnostní atd.) činnosti, než pouhé lukrativní pokutování dopravních přestupků.
  • Vzdělávání strážníků (v soukromých školách, zřízených dvěma na tento účel specializovanými agenturami) údajně probíhá velmi formálně, s tím, že diplom dostane prakticky každý, kdo zaplatí školné

Tato studie je výstupem z grantu P408/11/0395 financovaného Grantovou agenturou České republiky, jíž autor tímto děkuje za finanční podporu výzkumu problematiky privatizace bezpečnosti.

Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D.
Policejní akademie České republiky v Praze
krulik@polac.cz

Psali jsme také:

Soukromá bezpečnostní agentura v roli „obecní policie“- Německo

Soukromá bezpečnostní agentura v roli „obecní policie“ - Rakousko

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.