Autor fotografie: IDF / Public domain|Popisek: IDF
Válka není jen smrt. Je i bojem o život a lidskou touhou přežít. A po jejím skončení pokračovat tam, kde se nit osudu zastavila.
Pro většinu politiků moderních států válka většinou představuje, jak tvrdil Clausewitz na začátku 19. století, pokračování politiky jinými prostředky. Když se však podíváme na válečný konflikt mezi Izraelem a Gazou pohledem civilního obyvatelstva, zjistíme, že pro lidi na obou stranách způsobilo vypuknutí války zásadní změnu v jejich běžném životě. Teroristé Hamásu brzy ráno dne 7. října 2023 vnikli do domů spících Izraelců, některé zabili a jiné odvlekli do Gazy, přičemž počet zajatých stále není jasný. Obyvatelé Gazy zase kvůli zásahu Izraele přišli o elektřinu a vodu. Lidé žijící v Gaze i Izraeli jsou navíc každý den několikrát vystaveni ostřelování jejich domů raketami.
Obyvatelé na obou stranách konfliktu proto válku v žádném případě nespatřují jako pokračování politiky, ale naopak tragédii, kterou si nedokázali představit ani v těch nejhorších nočních můrách. Podle zpráv izraelských médií je totiž každý obyvatel země konfliktem přímo postižen, ať už z toho důvodu, že oni sami, jejich rodinní příslušníci nebo blízcí přátelé při sobotním útoku zemřeli, jsou nezvěstní, nebo museli nastoupit do armády. Asi 300-400 tisíc lidí bylo nuceno na začátku týdne narukovat do armády, což je přibližně 10 % z celkové dospělé populace v Izraeli. Přesné číslo však nebylo z bezpečnostních důvodů izraelskou armádou zveřejněno a někteří odborníci hovoří o mnohem vyšších číslech. Lidé různého věku a pohlaví od novinářů, přes IT specialisty až po vysokoškolské profesory museli ze dne na den nechat své práce a zapojit se do bojových, lékařských nebo jiných jednotek tam, kde je zrovna potřeba. Situace na palestinské straně je bohužel více nepřehledná, ale kvůli počtu obětí při srovnání s počtem obyvatel v pásmu Gazy (k dnešnímu dni přibližně 1500 ku 2 000 000 obyvatel), se dá předpokládat, že z hlediska ztrát a ohrožení rodinných příslušníků a přátel je situace velmi podobná, ne-li horší.
Když jsem hovořila se svými přáteli z epicentra konfliktu v Izraeli, jejich největší obavy nebyly kupodivu spojeny se strachem o vlastní život, který si nejspíš kvůli šoku stále nepřipouští, ale spíš si stěžovali na morální důsledky, jež pro národ konflikt přinese. Popisovali strach, který se rozšířil v zemi po zprávách o útoku Hamásu a jaké znepokojení přinesly fotky a videa brutálních poprav sdílených přes sociální sítě. Tím spíš mě proto překvapily zprávy o pořádání svateb jak v úzkém rodinném kruhu, tak i mezi vojáky na základnách. Kdo by si v době válečného konfliktu chtěl vzít svého partnera, který v boji nebo kvůli bombardování může každý den zemřít?
Jednu takovou svatbu se podle izraelského serveru YNET rozhodli ve středu uskutečnit Noam a Nadav, kteří měli původně sňatek na tento den naplánovaný, avšak museli narukovat. Nakonec se proto svatba konala na vojenské základně. Oslava byla přerušena náletem raket z Gazy, při kterém svatebčané načas uprchli do krytů. Po konci přímého nebezpečí i přes absenci Nadava, který byl poslán na frontu, pokračovala oslava jeho přátel i nadále. Další pár, Omer a Itai, sezdaný v místě vojenské služby ženicha, webu YNET uvedli, že jejich svatba má sloužit jako manifestace vítězství života nad smrtí. Na základnách, ale i mimo válečnou zónu tak podle izraelských médií proběhlo v tomto týdnu hned několik svateb.
Rozhodnutí uskutečnit vstoupit do manželství i přes vypuknutí konfliktu však nebylo náhodné. Nadav vysvětloval médiím, že ceremonii chtěl provést na základně především z důvodu morálních podpory svých spolubojovníků. Nervózním, demotivovaným a vystresovaným kamarádům a kolegům chtěl ukázat, že i přes všechny strasti existuje naděje. Nejen svatba Nadava a Noam, ale i dalších tak neměly sloužit pouze jako manifestace víry v to, že se oba sezdaní vrátí v pořádku domů, ale také kvůli hlubšímu smyslu pro podpoření morálky kolektivu bojujích. Sňatek byl již ve středověkých židovských komunitách považován za společenskou událost celé obce, která sloužila pro utužení vztahů komunity a především jako důležitý doklad toho, že židovský národ i přes strasti v podobě pogromů a morových epidemií je schopen přežít jakožto jednotný kolektiv.
Izraelský příklad je v mnoha ohledech inspirující. Ukazuje nám totiž, že i když se zdá být vše ztraceno, stovky ozbrojených teroristů proniknou do vaší země, vážně ohrozí vaše vnímání bezpečnosti a kvůli smrti vašich blízkých a přátel obrátí váš život naruby, i malá gesta jako svatba a setkání s přáteli mohou znamenat hodně. Válečný konflikt totiž není jen o strategii a zbraních, ale především o lidech, kteří bojují. Nejde totiž o ztráty a utrpení, ale taky vzájemnou podporu a motivaci pokračovat i přes hrůzu dál. Jde o vyjádření víry, že všechno dobře dopadne.
Zdroj: YNET, autorský komentář Ponte