Autor fotografie: archiv Security magazín
Daní za světový terorismus není náš svět a životní styl, ale neschopnost nazývat věci pravými jmény. Dokud nebudeme tvrdě trestat radikální islám, prohrajeme, říká bývalý příslušník elitní policejní protiteroristické jednotky URNA a válečný velitel speciální armádní jednotky SOG v Afghánistánu Lumír Němec. Každý je podle něj odpovědný za svou bezpečnost a proto by měli lidé mít právo nosit legálně své zbraně, aby ochránili sebe i své blízké, tak jako je tomu v Izraeli. Je naprosto jasné, že ozbrojený občan může být tím měřítkem na misce vah, který sníží následky teroristických útoků, říká Lumír Němec.
Jak se ukázalo v poslední době několikrát - naposledy nyní v New Yorku - neustále roste počet případů tzv. městského terorismu. Lze se vůbec takovým útokům aspoň trochu relevantně bránit nebo se s těmito zločiny musíme prostě smířit jako s daní za svůj životní styl?
Není to daň za náš životní styl, ale daň za naši neschopnost nazývat problémy pravými jmény. A hlavně jim čelit. Když se podíváme na teroristické útoky z posledních let, tak jejich společným jmenovatelem není národnost, státní příslušnost nebo to, jestli se jedná o imigranty. Společným jmenovatelem je radikální islamismus. Dokud nebudeme cíleně potlačovat a trestat projevy radikálního islamismu, tak se vlna teroristických útoků nezastaví ani nezpomalí.
To se asi jen tak nestane; existují tedy alespoň nějaká obecná pravidla, jak se do té doby chovat v případě, že mám smůlu a jsem ve špatný okamžik na špatném místě?
Obecná pravidla samozřejmě existují, jedná se o známé „ uteč, ukryj se, bojuj“, ale jak to uplatnit, když budete uprostřed silnice a proti vám jede vozidlo velkou rychlostí, je oříšek. Faktem je, že se lidé musí smířit s tím, že se svět mění a musí přijmout část odpovědnosti za svou bezpečnost. Musíme se smířit s tím, že státní orgány nemohou být všude, i kdybychom počet policistů a vojáků navýšili na trojnásobek. Prvním krokem ke zvýšení vlastní bezpečnosti je přijmutí faktu, že se to může stát i nám. Pokud tuto realitu akceptujeme, budeme se chovat obezřetněji a všímat si věcí, kterých bychom si dříve nevšímali. Pak budeme mít šanci všimnout si například rychle jedoucího vozidla o pár vteřin dříve a tím si zachránit život.
Kdo je vlastně pro společnost nebezpečnější? Osamělý, tedy jen těžko odhalitelný zabiják,ovšem s menšími prostředky pro svůj útok, nebo rozsáhlá a dobře vybavená organizace, kterou lze ovšem snadněji vystopovat?
Osamělí vlci jsou noční můrou všech bezpečnostních složek. Organizace má samozřejmě větší vražedný potenciál, ale musí spolu komunikovat, plánovat společnou akci atd., takže šance na odhalení je větší. U osamělého vlka se vše odehrává pouze v jeho hlavě, a šance na jeho odhalení je mnohem obtížnější.
Je za současné situace lepší investovat do rozšíření počtů a pravomocí policie, jak prosazují někteří političtí populisté nebo do prostředků tajných služeb, které mají za úkol předcházet vzniku takových sil? Nebo by pomohlo zvýšení počtů a kvality ,,špiclovacích" nástrojů společnosti, jako jsou kamerové systémy, odposlechy a sledovací software?
Nemyslím, že otázka je v posilování pravomocí, ale spíše v tom tyto pravomoci efektivně využívat. Například loňský útočník na předvánočních trzích v Berlíně, který zabil mimo dalších 11 lidí a také Češku, byl policii dlouho předtím známý. Existovalo přímé podezření, že má vazby na radikální islamisty, na Facebooku sledoval tuniské džihádisty z Ansar Al-Šaría, kteří bojují po boku IS v Sýrii, navíc byl podezřelý z obchodu s drogami, a přesto ho Němci nechali volně pobíhat až do té doby, než zaútočil v Berlíně. Takže informace byly, pouze nebyl nikdo, kdo by rozhodl, jak těchto informací efektivně využít.
Včerejší masakr v New Yorku ukázal propastný rozdíl v nepřipravenosti a bezbrannosti euroatlantické společnosti, kde lidé čelí vraždícím maniakům s holýma rukama - a třeba Izraelem, kde má zbraň u sebe téměř každý. Případný městský terorista je proto téměř okamžitě, ještě před příjezdem policie nebo armády ,,podomácku" likvidován. Není právě tohle aspoň jedna z více možností, jak se může dnešní společnost lépe bránit vnitřnímu nepříteli? Nebo souhlasíte - na základě vašich zkušeností ze zásahů proti velmi nebezpečným pachatelům - že by se jen ulice změnili v ještě větší Divoký Západ?
Izrael má v boji proti terorismu obrovské zkušenosti, Izraelci bojují s terorizmem již desítky let a samozřejmě používají to, co se jim osvědčuje. Měli bychom se poučit od nich a ne vymýšlet „evropský parní stroj“. Je naprosto jasné, že ozbrojený občan může být tím měřítkem na misce vah, který může snížit následky teroristického útoku. Například při útoku vozidlem je primárním cílem zastavit vozidlo a zamezit tak dalšímu vraždění, což s holýma rukama uděláte asi těžko.