Britské úřady na skotský ostrov Bute umístily 15 syrských rodin jako součást vládního plánu na přijetí 20.000 uprchlíků. Těm se tu ale nelíbí, protože tu nemají co dělat a není tu arabská populace.
Britská vláda dala uprchlíkům šanci usadit se ve Velké Británii, ale vybrala pro ně "tu nejméně atraktivní oblast". Zdroj: dailymail.co.uk
Ostrov Bute při ústí řeky Clyde ve Skotsku má populaci pouhých 6498 obyvatel, nicméně v letních měsících je tato oblast hodně navštěvovaná turisty. Průměrný věk obyvatel ostrova je mezi 55 a 59 roky. Ostrov je sice nádherný, ale je zde vysoká nezaměstnanost a patří mezi 15 procent nejchudších oblastí ve Skotsku.
Všechny syrské rodiny byly vybrány z databáze uprchlíků OSN, kde se zaregistrovaly před asi čtyřmi roky v Libanonu. Oba Syřané, Abd i Hassan byli ve své vlasti uvězněni a mučeni a mluvili o obrovské úlevě, když unikli ze syrského Homsu, který byl zničen při bombardování.
Rasha k tomu řekla: "Je to opravdu, opravdu těžké opustit svou zemi, ale museli jsme. Měla jsem velký strach o děti. Byli jsme v nebezpečí. Utekli jsme schovaní v autě plném zeleniny a zavazadel. Všude byla válečná zóna, nebyla tam voda, elektřina, jídlo..."
Prvních dvanáct syrských rodin přijelo do Rothesay na začátku loňského prosince, aby zde mohly začít nový život bez hrůz jejich válkou zpustošené vlasti. Někteří ze syrských uprchlíků nyní, po osmi měsících pobytu, hovoří o "neštěstí", že zde bydlí a tvrdí, že ostrov je "plný starých lidí" a je místem, kam "lidé přicházejí zemřít."
Na jednu stranu sice chválí Skoty, že jim tu poskytli azyl, učí se anglicky, ale většinu dne zůstávají doma nebo chodí na procházky po pobřeží, a cítí se tu izolovaně.
42 letý Abd, který tady žije se svou ženou Rashou a jejich čtyřmi dětmi, řekl: "Ze začátku jsme byli opravdu rádi, že nám Británie, ostrov svobody, poskytla azyl. Lidé se k nám chovali opravdu dobře, a Skotsko je krásná země. Líbí se nám i počasí, mám rád zimu. Ale po šesti, sedmi měsících už nemáme kam chodit. NIc tu není, nudíme se, jsem v depresích. Mám pocit, že tu jen čekám na smrt, nic jiného."
Uprchlíci obdrželi na pět let statut humanitární ochrany, dostali pracovní povolení, čerpají sociální dávky. Ale Abd, který jezdí do Glasgow, kde si hledá práci, řekl: "Nečekal jsem, že přijdeme zrovna sem, na tento ostrov. Mysleli jsme, že půjdeme do Londýna nebo Manchesteru. Pokaždé, když řekneme něco o stěhování z ostrova, je nám řečeno: Museli jsme zaplatit spoustu peněz, abychom vás sem dostali. Mám teď pocit, že jsme tu zavření. Cítím se ponížený. Nepřišel jsem sem, aby mě někdo kontroloval."
Jeden ze Syřanů už prý má takové deprese, že se uchýlil k, pro muslimy zakázanému, alkoholu a nedávno vypil celou láhev whisky, protože chtěl spáchat sebevraždu. Nakonec skončil v nemocnici.
31 letá Fatima, která je sestrou Rashy, a žije tu se svým manželem Hassanem a jejich dvěma malými dcerami, řekla, že ostrov je "plný starých lidí" a popsala ho jako "místo, kam lidé přicházejí zemřít".
"Myslel jsem, že budu na místě, kde je víc Arabů, abych s nimi mohl komunikovat a mohl se učit anglicky, a spíš bych sehnal práci," tvrdí Abd.